Celostátní hodinová stávka, která se bude konat dnes od 13. do 14. hodiny, bude zkouškou rozložení sil, jednou z řady bitev před podzimními senátními a krajskými volbami. Tato forma protestu je silný kalibr, když si uvědomíme, že v minulosti uskutečněné generální stávky (v letech 1918, 1920, 1923, 1948, 1968 a 1989) měly většinou dramatické příčiny, průběh i následky.
Společnost je hluboce rozpolcena. Levice a dokonce i část zklamaných voličů koaličních stran požadují ukončení současného způsobu vládnutí a návrat k sociálnímu dialogu. Lidé, kterým tento způsob reforem vyhovuje, nadávají na odbory a obviňují je ze spojení s ČSSD, které má podle nich čistě politický podtext a má pomoci odborářským vůdcům v podzimních volbách. A pak je tu ještě třetí, početná skupina, která se o stávku nezajímá nebo se o ní dokonce ani nedozvěděla.
Většina médií o generální stávce totiž až do poslední chvíle mlžila nebo mlčela. Také vláda se rozhodla ji navenek ignorovat, i když se zcela jistě musela zabývat bezpečnostními opatřeními. A také odbory přistoupily k její organizaci a propagaci na veřejnosti na můj vkus velmi liknavě.
Dosáhla už slovy jednoho odborářského bosse úroveň naší nasranosti úrovně naší připosranosti?
