Jak to chodí s léčebným konopím

Že má konopí příznivý vliv na průběh některých závažných chorob, hlavně degenerativních, je objektivně zjištěno. I když se nejedná o žádný zázrak, jsou výsledky často překvapivě dobré při nepozorovatelných vedlejších účincích. Bohužel náš stát je proti němu z jakýchsi víceméně iracionálních důvodů zaujatý a tak donutil nemocné a jejich blízké stát se zločinci.

Nemocní se nevzdávají, nezastaví je ani žádný zákon, ani zastrašování, ani občasné soudní tahanice s prozrazenými. Bolest a smrt je absolutní motivace. Jak jsem ke svému překvapení zjistil, vytvářejí oni či jejich blízcí podzemní sítě, dodržující téměř konspirační pravidla. Tyto neformální skupiny pak zajišťují výrobu a distribuci konopných produktů.

Přijetí dovnitř skupiny není vůbec jednoduché a je založeno výhradně na osobních kontaktech s někým z nich. Naprosto nehrozí, aby se členem stal narkoman. Za prvé je to riziko, za druhé tito lidé si umí drogu obstarat daleko jednodušším způsobem a za třetí sociální světy nemocných a feťáků se téměř neprotínají.

Přes tuto konspiraci, jsou jejich postoje k okolí překvapivě altruistické, jsou schopni pomoci i mimo skupinu, samozřejmě vy kromě svého kontaktu nikoho z nich neznáte. Jistě, není to zadarmo a určitě by to šlo kvalifikovat jako obchod s omamnými látkami. Ale vše má své výrobní náklady a v našich podmínkách není pro jinak spořádané občany úplně jednoduché vyrobit použitelný preparát.

Zajímavé je sociální složení těchto „drogových zločinců“. Obvykle zcela normální spořádaní občané, důchodci, invalidé, někteří i na vozíku, často lidé na samém příjmovém dně společnosti, avšak zcela bez kriminální minulosti. Jsou často ve stavu, kdy jejich jedinou snahou je přežít následující den bez bolesti a při zdravém rozumu. I kdyby se náhodou stali na něčem závislí, je to v jejich situaci naprosto vedlejší.

Pokud se angažují jejich příbuzní, jde většinově o milující potomky, kteří jsou ochotni pro svého blízkého obětovat nejen peníze, ale i riskovat střet se silovými složkami „demokratického“ státu. Jejich pohnutky jsou vyloženě altruistické, nemají z toho žádný osobní prospěch. Stali se z nich zločinci, aby mohli pomoci druhým. Je však možné, že v tom kus egoizmu přece jen je, někde v koutku duše doufají, že až oni budou potřebovat pomoc, někdo pomůže zase jim.

Mezitím si naše politická elita hraje své rituální tanečky okolo tzv. léčebného konopí. Média vše prezentují, jako krystalické dobro, když elita dovolí nemocným užívat za nehorázné peníze podpůrné prostředky, které si můžou vypěstovat sami na zahrádce a skoro zdarma. Ohromující není „odvaha“ našich politiků věc nyní povolit, ale drzost, která to zakazuje. Je to taková drobná variace na Čapkovu Bílou nemoc.

Historie nás učí, že občan nemá poslouchat zločinné zákony. Ten, který zakazuje pomoc nemocnému, mezi ně určitě patří.

Převzato z Nautila

Více zde

Přejít do diskuze k článku 42 komentářů