Nový světový řád, který se připravuje pod záminkou války na Ukrajině

Konflikt na Ukrajině neotevřelo 24. února Rusko, ale týden předtím Ukrajina. OBSE je toho svědkem. Tento periferní konflikt naplánoval Washington, aby nastolil Nový světový řád, z něhož mělo být vyloučeno Rusko a poté i Čína. Nenechte se zmást!

Americký prezident Joe Biden označil svého ruského protějšku Vladimira Putina za „řezníka“. Pak řekl: „Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci.“ Ministerstvo zahraničí se snažilo tato prohlášení bagatelizovat ujištěním, že prezident Biden mluvil pouze o výkonu moci nad ruskými sousedy, ale neupřesnil, kde bude Rusko vykonávat takovou moc.

Ruské vojenské operace na Ukrajině probíhají více než měsíc a propagandistické operace NATO měsíc a půl. Válečná propaganda Anglosasů je jako vždy koordinována z Londýna. Od první světové války získali Britové jedinečné know-how. V roce 1914 se jim podařilo přesvědčit vlastní obyvatelstvo, že německá armáda v Belgii masově znásilňovala a že povinností každého Brita je přijít těmto ubohým ženám zachránit. Byla to čistší verze pokusu císaře Viléma II konkurovat britskému koloniálnímu impériu. Na konci konfliktu britské obyvatelstvo požadovalo odškodnění obětí. Bylo provedeno sčítání a bylo zjištěno, že fakta byla mimořádně zveličená.

Prezident Zelenskij vyhlásil Rusku válku tím, že od 17. února nařídil banderistickým jednotkám začleněným do jeho armády útočit na ruské občany na Donbasu. Poté zamával červeným hadrem před politickými vůdci členských zemí NATO a prohlásil, že se chystá získat atomovou bombu v rozporu s mezinárodními smlouvami.

Tentokrát, v roce 2022, se Britům podařilo přesvědčit Evropany, že 24. února Rusové zaútočili na Ukrajinu, aby ji napadli a anektovali. Moskva se prý snaží obnovit Sovětský svaz a připravuje se postupně zaútočit na všechny jeho bývalé vazaly. Tato verze je pro Západ čestnější než evokování „Thúkydidovy pasti“ – k tomu se ještě vrátím. Ve skutečnosti kyjevské jednotky zaútočily na vlastní obyvatelstvo v Donbasu odpoledne 17. února. Poté Ukrajina zamávala před ruským býkem červeným hadrem s projevem prezidenta Zelenského k politickým a vojenským vůdcům NATO shromážděným v Mnichově, během kterého oznámil, že jeho země se chystá získat jaderné zbraně, aby se ochránila před Ruskem. Žádné boje neprobíhaly měsíce, ale pozorovatelé neutrální organizace pozorovali 1400 explozí denně od odpoledne 17. února. Povstalecké provincie Doněck a Luhansk, které se stále považovaly za ukrajinské, ale požadovaly autonomii na Ukrajině, ihned přesunuly více než 100 000 civilistů na jejich ochranu. Většina se stáhla do vnitrozemí Donbasu, ostatní uprchli do Ruska. Zde jsou údaje OBSE z hranic Donbasu.

Počet výbuchů zaznamenaných na Donbasu (14. – 22. února 2022)
Zdroj: OSCE SMM Daily Report

V letech 2014 a 2015, kdy občanská válka postavila Kyjev proti Doněcku a Luhansku, byly materiální a lidské škody pouze záležitostí vnitřních záležitostí Ukrajiny. Postupem času však téměř celé ukrajinské obyvatelstvo Donbasu uvažovalo o emigraci a získalo druhé, ruské občanství. Proto byl útok Kyjeva na obyvatelstvo Donbasu 17. února útokem na ukrajinsko-ruské občany. Moskva jim v nouzi přišla na pomoc od 24. února.

Chronologie je nesporná. Nebyla to Moskva, kdo chtěl tuto válku, ale Kyjev, navzdory předvídatelné ceně, kterou bude muset zaplatit. Prezident Zelenskij záměrně vystavil svůj lid nebezpečí a nese výhradní odpovědnost za to, co dnes snáší.

Proč to udělal? Volodymyr Zelenskij od začátku svého funkčního období pokračoval v podpoře ukrajinského státu, která začala jeho předchůdcem Petrem Porošenkem, pro možnost zpronevěry finančních prostředků od amerických sponzorů extremistům ve své zemi, banderovcům. Prezident Putin nazval první skupinu „skupinou narkomanů“ a druhou „skupinou neonacistů“. [1] Nejenže Volodymyr Zelenskij veřejně prohlásil, že nechce řešit konflikt na Donbasu plněním Minských dohod, a zakázal svým spoluobčanům mluvit rusky ve školách a v administrativě, a co je horší, podepsal 1. července 2021 rasový zákon de facto vylučující Ukrajince hlásící se ke svému slovanskému původu z požívání lidských práv a základních svobod. Ruská armáda nejprve vtrhla na ukrajinské území nikoli z Donbasu, ale z Běloruska a Krymu. Zničila všechna ukrajinská vojenská zařízení používaná roky NATO a bojovala s banderovskými pluky. Nyní se věnuje jejich likvidaci na východě země.

Ukrajinské obyvatelstvo trpí. Zjišťují, že válka je krutá, že vždy zabíjí nevinné lidi. Dnes jsme přemoženi svými emocemi, ale když ignorujeme ukrajinský útok ze 17. února, obviňujeme Rusy, které neprávem nazýváme „agresory“. Necítíme stejný soucit s oběťmi souběžné války v Jemenu, jeho 200 000 mrtvých, včetně 85 000 dětí, které zemřely hlady. Protože je pravda, že Jemenci jsou v očích Západu „pouze Arabové“. Skutečnost utrpení by neměla být a priori vykládána jako důkaz, že člověk má pravdu. Zločinci trpí stejně jako nevinní.

Čína například odmítá návrh prezidenta Bidena na obchodní soutěž. Místo toho má opačnou tradici „win-win“. Neodkazuje přitom na vzájemně výhodné obchodní smlouvy, ale na svou historii. „Říše středu“ má extrémně velkou populaci. Císař byl nucen delegovat svou pravomoc na maximum. I dnes je Čína nejvíce decentralizovanou zemí na světě. Když vydal dekret, mělo to praktické důsledky v některých provinciích, ale ne ve všech. Císař se proto musel postarat o to, aby každý místní guvernér nepovažoval jeho dekret za irelevantní a nezapomněl na svou pravomoc. Těm, kterých se dekret netýkal, pak nabídl odškodnění, aby se stále cítili podřízeni jeho pravomoci.

Od začátku ukrajinské krize Čína nejen zaujala nestranný postoj, ale chránila svého ruského spojence v Radě bezpečnosti OSN. Spojené státy se mylně obávaly, že Peking pošle zbraně do Moskvy. Nikdy tomu tak nebylo, přestože existuje logistická pomoc například v podobě připravované potravy pro vojáky. Čína sleduje, jak se věci vyvíjejí, a vyvozuje, jak se vyvinou, když se pokusí získat zpět rebelskou provincii Tchaj-wan. Peking laskavě odmítl nabídky Washingtonu. Uvažuje v dlouhodobém horizontu a ze zkušenosti ví, že pokud nechá Rusko zničit, bude Západem opět vypleněno. Jeho záchrana je možná pouze s Ruskem, i když se s ním jednoho dne dostane do konfliktu kvůli Sibiři.

Vraťme se k Thúkydidově pasti. Rusko ví, že ho Spojené státy chtějí vymazat ze scény. Anticipuje možnou invazi či zničení. Jeho území je však obrovské a jeho populace není dost velká. Nemůže bránit své příliš velké hranice. Od 19. století si představovalo, že se ubrání ukrýváním se před svými nepřáteli. Když na ni zaútočili Napoleon a poté Hitler, přesunula své obyvatelstvo více na východ. Dokonce spálilo svá vlastní města, než dorazil útočník. Ten zjistil, že není schopen zásobovat své jednotky. Musel čelit zimě bez prostředků a nakonec se stáhnout. Tato strategie „spálené země“ fungovala jen proto, že Napoleon ani Hitler neměli poblíž logistické základny. Moderní Rusko ví, že nemůže přežít, pokud budou americké zbraně skladovány ve střední a východní Evropě. Proto Rusko po zániku Sovětského svazu požadovalo, aby se NATO nikdy nerozšiřovalo na východ. Francouzský prezident François Mitterrand a německý kancléř Helmut Köhl, kteří znali historii, požadovali, aby Západ tento závazek přijal. V době sjednocení Německa sepsali a podepsali smlouvu zaručující, že NATO nikdy nepřekročí linii Odra-Nisa, německo-polskou hranici.

Rusko tento závazek zakotvilo v letech 1999 a 2010 deklaracemi OBSE v Istanbulu a Astaně. Ale Spojené státy jej porušily v roce 1999 (přistoupení České republiky, Maďarska a Polska k NATO), v roce 2004 (Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko), v roce 2009 (Albánie a Chorvatsko), v roce 2017 (Černá Hora) a znovu v roce 2020 (Severní Makedonie). Problém není v tom, že všechny tyto státy se spojily s Washingtonem, ale v tom, že na svém území skladují americké zbraně. Nikdo tyto státy nekritizuje za to, že si vybírají své spojence, ale Moskva jim vyčítá, že slouží jako zadní základna pro Pentagon při přípravě na útok proti Rusku.

Victoria Nuland Lea Strausse osobně neznala, ale v jeho myšlení ji vycvičil její manžel Robert Kagan. Společně založili Project for a New American Century, think tank, který volal po katastrofě podobné Pearl Harboru, aby prosadil svou politiku. Útoky z 11. září 2001 pro ně byly „božím překvapením“. Stejně jako válka na Ukrajině ani tyto opovrženíhodné útoky mocí Spojených států neotřásly, ale naopak umožnily její trvání.

V říjnu 2021 přijela Straussovka Victoria Nulandová [4], číslo 2 ministerstva zahraničí, do Moskvy a vyzvala Rusko, aby přijalo rozmístění amerických zbraní ve střední a východní Evropě. Slíbila, že Washington bude na oplátku investovat v Rusku. Přitom pohrozila Rusku, že pokud její nabídku nepřijme, nechá prezidenta Putina soudit před mezinárodním tribunálem. Moskva odpověděla návrhem smlouvy zaručující mír na základě respektování Charty OSN ze 17. prosince. Právě to způsobilo současnou bouři. Respektování Charty, která je založena na principu rovnosti a suverenity států, předpokládá reformu NATO, jehož fungování je založeno na hierarchii mezi jeho členy. Spojené státy, chycené v „Thukydidově pasti“, rozdmýchaly současnou válku na Ukrajině.

Pokud připustíme, že jejich cílem je odstranit Rusko z mezinárodní scény, vyjasní se způsob, jakým Anglosasové reagují na ukrajinskou krizi. Nesnaží se vojensky zatlačit ruskou armádu, ani ztrapnit ruskou vládu, ale zahladit všechny stopy ruské kultury na Západě. A za druhé se snaží oslabit Evropskou unii.

Začali zmrazením majetku ruských oligarchů na Západě, opatřením, kterému tleskalo ruské obyvatelstvo, jež je považuje za nelegitimní beneficienty drancování SSSR. Poté uložili západním společnostem, aby zastavily své aktivity s Ruskem. Nakonec pokračovali odříznutím přístupu ruských bank k západním bankám (systém SWIFT). Pokud by však tato finanční opatření byla pro ruské banky katastrofální (nikoli však pro ruskou vládu), jsou opatření proti společnostem působícím v Rusku naopak příznivá pro Rusko, které své investice získá zpět s nižšími náklady. Navíc moskevská burza, která byla uzavřena od 25. února (den po ruské reakci) do 24. března, zaznamenala nárůst, jakmile se znovu otevřela. Index RTS se první den propadl o 4,26 %, měří však především spekulativní akcie, zatímco index IMOEX, který měří národní ekonomickou aktivitu, vzrostl o 4,43 %. Skutečnými poraženými západních opatření jsou členové Evropské unie, kteří projevili tu hloupost, že je přijali.

Paul Wolfowitz byl seznámen s myšlenkou Lea Strausse svým profesorem filozofie Alanem Bloomem. Později se stal žákem mistra a přímo s ním pracoval na University of Chicago. Leo Strauss ho přesvědčil, že Židé by od demokracií neměli nic očekávat. Aby se nedočkali dalšího šoa, musí vybudovat vlastní Říši. Je lepší být na straně rukojeti než na straně sekery.

Straussovec Paul Wolfowitz již v roce 1991 v oficiální zprávě napsal, že USA by měly zabránit velmoci, aby se rozvinula natolik, že by jí mohla konkurovat. V té době byl Sovětský svaz v troskách. A tak označil Evropskou unii za potenciálního soupeře, který má být zničen. [5] Přesně to udělal v roce 2003, kdy jako číslo 2 v Pentagonu zakázal Německu a Francii podílet se na obnově Iráku. [6] O tomtéž mluvila Victoria Nulandová v roce 2014, když instruovala svého amerického velvyslance v Kyjevě: „Fuck the EU!“ (sic). [7]

Teď dostala Evropská unie příkaz zastavit dovoz ruských uhlovodíků. Pokud se podřídí mu podřídí, bude zničeno Německo a s ním i celá Unie. Nepůjde o kolaterální škody, ale o ovoce strukturovaného myšlení jasně formulovaného po dobu třiceti let. Pro Washington je nejdůležitější vyloučit RF ze všech mezinárodních organizací. Již se jí v roce 2014 podařilo vyloučit RF z G8. Záminkou nebyla nezávislost Krymu (kterou požadoval již od rozpadu SSSR, několik měsíců předtím, než Ukrajina pomýšlela na vlastní nezávislost), ale jeho členství v Ruské federaci. Údajná agrese proti Ukrajině poskytuje záminku pro vyloučení z G20. Čína okamžitě poukázala na to, že nikdo nemůže být vyloučen z neformálního fóra, které nemá ústavu. Prezident Biden se však k obvinění vrátil 24. a 25. března v Evropě.

Washington rozšiřuje své kontakty, aby vyloučil Rusko ze Světové obchodní organizace. V každém případě jsou „sankcemi“ prováděnými Západem podkopávány principy WTO. Takové rozhodnutí je škodlivé pro obě strany. Zde vstupují do hry spisy Paula Wolfowitze. V roce 1991 napsal, že Washington by se neměl snažit být nejlepší v tom, co dělá, ale být první ve vztahu k ostatním. To znamená, poznamenal, že aby si Spojené státy udržely svou hegemonii, neměly by váhat ublížit si, pokud udělají pro ostatní mnohem více. Za tento způsob myšlení zaplatíme všichni. Pro Straussovce je nejdůležitější vyloučit Rusko z OSN. To není možné, pokud člověk respektuje Chartu OSN, ale Washington se tam s tím nebude obtěžovat o nic víc než jinde. Již kontaktoval všechny členské státy OSN až na výjimky. Anglosaské propagandě se již podařilo přesvědčit, že se člen Rady bezpečnosti pustil do dobyvačné války proti jednomu ze svých sousedů. Pokud se Washingtonu podaří svolat zvláštní Valné shromáždění OSN a změnit stanovy, uspěje. Západ zachvátila jakási hysterie. Všechno ruské je pronásledováno, aniž by se přemýšlelo o jeho spojitosti s ukrajinskou krizí. Ruští umělci mají zakázáno vystupovat, i když je o nich známo, že jsou proti prezidentu Putinovi. Tady jedna univerzita stahuje studium protisovětského hrdiny Solženicyna ze svých osnov, tam jiná spisovatele debat a svobodné vůli Dostojevského (1821-1881), který se postavil proti carskému režimu. Zde je stažen z programu dirigent, protože je Rus a tam je Čajkovskij (1840-1893) odstraněn z repertoáru. Vše ruské musí z našeho vědomí zmizet, stejně jako Římská říše srovnala se zemí Kartágo a metodicky zničila všechny stopy jeho existence do té míry, že dnes o této civilizaci víme jen málo.

Prezident Biden se s tím 21. března nijak netajil. Před publikem podnikatelů řekl: „Toto je okamžik, kdy se věci mění. Nastane Nový světový řád a my ho musíme vést. A musíme sjednotit zbytek svobodného světa, abychom to udělali.“ to“ [8]. Tento nový řád [9] by měl rozdělit svět na dva hermetické bloky; střih, jaký jsme nikdy nepoznali, který nesnese srovnání se železnou oponou studené války. Některé státy, jako například Polsko, věří, že mohou hodně ztratit jako ostatní, ale také trochu získat. Generál Waldemar Skrzypczak tedy právě požadoval, aby se ruská enkláva Kaliningrad stala polskou [10]. Jak bude po odříznutí světa skutečně Moskva schopna komunikovat s tímto územím?

Zdroj: Voltairenet.org, odkazy v originále

Pro e-republika.cz, nyní dostupnou ZDE přeložil Aleš Macháček