Tehdy nikoho nenapadlo prohlašovat, že nás neosvobodila Rudá armáda, ale že jsme se osvobodili sami za pomoci proněmecké armády generála Vlasova.
Od 9, května 1945 nás média, politici a většina pamětníků přesvědčovala, že jsme byli osvobození Rudou armádou z německé hrůzovlády. České kolaborantské loutky reprezentované Háchou a Moravcem byly symbolem zrady. Čas však oponou trhnul a dnes se dozvídáme to, co již několik let probublává pod povrchem. „Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu“. Alespoň tak pravil Pavel Šafr. Tuto pravdu rozpoznala rodina Pavla Šafra ovšem již tehdy. Hloupý český lid vítal rudoarmějce s šeříky, zatímco rodina pozdějšího úspěšného mediálního vizionáře byla prozíravější a 9.května 1945 truchlila. (Šafr byl šéfredaktorem Lidových novin, Mladé fronty DNES, ředitelem skupiny Blesk, šéfredaktorem týdeníku Reflex, šéfredaktorem Svobodné fórum, a dnes Forum24).
A protože nedisponuji takovými úžasnými vizionářskými schopnostmi jako rodina pana Šafra, ani bulvárně tragikomickými vlohami starosty za ODS pana Novotného, natož udatností našeho pana primátora Hřiba a bourače Koněvova pomníku, starosty Koláře, zkusím se podívat na historické události trochu jinak. Vždy v čase, kdy probíhaly.
16.března 1939
Vstoupili jsme do Protektorátu Čechy a Morava. Budoucnost české národní existence byla v podstatě vyřešena. Slovy prezidenta Emila Háchy byl osud českého národa a státu odevzdán po schválení českou vládou do rukou říšského kancléře a vůdce německého národa Adolfa Hitlera. Háchův rozhlasový projev z 16.3.1939 ZDE či ZDE a ZDE jeho přepis. Tehdy tedy osud českého národa a státu byl v rukou Adolfa Hitlera. Předcházela tomu ostudná zrada takzvaných spojenců Francie a Anglie v Mnichově, a následovalo vcelku klidné přijetí faktického stavu zdůvodněné vlastním rozpadem Československa vyhlášením profašistického Slovenského státu. Tedy státu vedeného římskokatolickým knězem Jozefem Tisem, členem Hlinkovy slovenské lidové strany. Samotný Hlinka, katolický kněz, se takové slávy autonomního Slovenského štátu nedožil. Štátu, který bojoval na straně mocností Osy „Berlín, Řím, Tokio“. Štátu, který se aktivně zapojil do konečného řešení židovské otázky.
Zpět k protektorátu
V protektorátu měly brzy skončit české vysoké školy. Studenti skončili buď na popravišti, v koncentračních táborech nebo v Říši v táborech nucených prací. Samozřejmě, pokud někdo objevil německé předky a získal německé občanství, posunul se na občana vyšší kategorie, to je samozřejmé a mohl studovat v Říši. Pokud ovšem záhy neskončil životní pouť promrzlý u Stalingradu. To ovšem zbytečně předbíhám. Ještě před uzavřením vysokých škol byl zrušen nezávislý tisk, svobodní redaktoři byli často posláni do koncentračních táborů, ovšem pokud měli štěstí. Když štěstí neměli, šli pod německou sekeru. Podobně tomu bylo se Židy. Vyčlenění ze společenského, státního a národního života, cesta do koncentračních táborů, popraviště nebo plynu. Tak se rýsoval a uskutečňoval život pod patronací Říše národa německého. Jakou pomoc jsme mohli čekat od tzv. Spojenců? Polsko mělo mírovou smlouvu s Německem z roku 1934 a hledělo uloupnout kus českého území, které obsadilo ještě dříve než wehrmacht Protektorát. Podobně Maďarsko. A pomoc od Francie, Anglie či Spojených států amerických? Zcela jistě žádnou. Žádná se nekonala a žádná se neplánovala.
1.9.1939
Ten den přepadlo Německo a Polsko. Tentýž den, 1. září 1939 v 5:00hod, byl proti Polsku zahájen vojenský útok ze strany Slovenského štátu.
Polsku se na rozdíl od Československa dostalo spojenecké pomoci. O dva dny později Británie a Francie vyhlásily Německu válku. Zahájily jí ovšem grandiózním útokem letectva, které ovšem neshazovalo pumy, jak by se nějaký pošetilý válečník domníval, ale letáky. Ty se ukázaly jako neúčinné a Polsko bylo rychle poraženo. 17.září vstoupil na území Polska Sovětský svaz. Zjevně se tak dělo na základě mírové smlouvy s Německem, tzv. paktu Molotov-Ribentrop.
A co na to Protektorát? Nic. Ať už by Sovětský svaz přepadl nebo nepřepadl Polsko, pro Čechy to neznamenalo žádnou změnu. Polsko nebylo přemoženo Rudou armádou, ale wehrmachtem, vojskem Říše Adolfa Hitlera. Pomoc spojenců se omezila na podivnou válku (po polsky „dziwna wojna“), válku v sedě (německy Sitzkrieg), falešnou válku (Phoney War) či směšnou válku (francouzsky drôle de guerre). Každopádně takový styl „letákové“ války pro Čechy a Moravu žádný přínos neměl. Situace se tak nějak postupně zhoršovala. Přibývalo poprav, přibývalo kolaborantů. Vedoucí představitelé českých vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky českých studentů byly internovány v koncentračních táborech na německém území. Politické strany zrušeny, založeno Národní souručenství.
10. května – 22. června 1940
Dne 10.5.1940 znamenal konec podivné války. Dne 22.6. 1940 Francie podepsala svojí kapitulaci. Británie se radovala, že zásahem Hitlera evakuovala 330 tisíc vojáků z obklíčeného přístavu Dunkerque. Pod patronát vůdce německé Říše Adfolfa Hitlera nadále spadala prakticky celá Evropa vyjma ostrovní Velké Británie na západě a Sovětského svazu na východě. A jak to vypadalo se svobodou, lidskými právy, českým národem a státem?
Nic moc. Ovšem v rodině pana Šafra se možná slavilo, to samozřejmě nevíme. Jisté je, že někteří „dobří“ Čechové pád Paříže vítali. Pro řadu Čechů bylo takové jednání, jinými nazývané kolaborace, normou slušného života.
22. června 1941 až prosinec 1941
Dne 22.6.1941 začala operace Barbarossa, tedy napadení Sovětského svazu Německem. V prosinci téhož roku svitla většině Čechů v protektorátu naděje na osvobození. Německá armáda byla před Moskvou zastavena a přešla do obrany.
27. května 1942
Toho dne byl proveden atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. Těžko říci, zda byla tato operace nařízena v Británii jen jako jakýsi pošetilý akt vzdoru, či šlo o záchranu postavení britského agenta, velitele Abwehru Wilhelma Canarise před agilním, fanatickým a (všeho)schopným Heydrichem. Každopádně pro život v protektorátu měla tato vojenská operace vliv zdrcující. Němečtí ochránci zájmů národa českého zlikvidovali Lidice a Ležáky a rozpoutali teror. Židé putovali v lepším případě do Terezína, v horším do Osvětimi. 19.6.1942 byl popraven předseda protektorátní vlády genrál Alois Eliáš.
31.1.1943
Maršál Friedrich Paulus podepsal kapitulaci své armády v prostoru Stalingradu. To už nebyl záblesk naděje, to už bylo světlo, které většina Čechů v Protektorátu vítala, i když mainstreamový tisk psal o německé armádě jako o „symbolu obrany celé Evropy a její kultury a civilisace“. Sicherheitsdienst mohla rozhořčeně konstatovat, že v Písku lze pozorovat velké skupiny Čechů, kteří se smějí a viditelně se spokojeně nahlas baví. V Plzni pro změnu měli cestující na nádraží připíjet na to nejlepší počasí, což měla být narážka na krutou zimu na východě.
Víra v konečné vítězství byla u Němců žijících mezi většinovým českým obyvatelstvem silně otřesena vlivem šeptané propagandy. Ohromení z porážky u Stalingradu šlo dokonce tak daleko, že se jim již válka zdála prohraná, což ještě umocňovaly informace o bezvýchodné situaci vojsk Osy v Severní Africe. Tyto postoje měly např. německé obyvatele Nymburka vést k odmítání „německého pozdravu“ na ulici a k používání češtiny v komunikaci s Čechy. Více ZDE
Zda-li rodiny Šafrů, Hřibů a Kolářů držely naopak tryznu, není známo.
1.8.1944
Propuklo Varšavské povstání. Rudá armáda zastavila, ať už z důvodů vojenských nebo politických svůj postup k Varšavě. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi. Heinrich Himmler nařídil již na počátku povstání zničení města a vyhlazení jeho obyvatelstva a tento rozkaz byl vzorně plněn. Německé jednotky od počátku masově vraždily válečné zajatce i nezúčastněné civilisty. Ušetřeny nezůstaly ani ošetřovatelky či nemluvňata. Povstalci byli nuceni 3.10. podepsat kapitulaci. Následky povstání – 120–225 tisíc obětí z řad civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z města a město samo bylo srovnáno se zemí.
30.4.1945
Tento den v Berlíně spáchal sebevraždu Adolf Hitler. A co psal protektorátní tisk? Titulky oznamovaly že „Vůdce padl“. A dále rozvíjely zkušenost s okupací a samotným vůdcem takto: „Jméno Adolfa Hitlera přejde do historie jako zářivý příklad velikého idealisty, který své myšlence věnoval celý svůj život a nakonec pro ni hrdinně zemřel v boji,“ Psalo České slovo.
Zda-li rodiny Šafrů, Hřibů a Kolářů držely tryznu, není známo.
5.5.1945
Začalo Pražské povstání. Povstání, kterého by nebylo, nebýt hrdinů bitvy o Moskvu, nebýt hrdinů obránců Leningradu, nebýt obětí u Stalingradu a Kurska. Tehdy to bylo všem jasné. Tehdy nikoho nenapadlo prohlašovat, že nás neosvobodila Rudá armáda, ale že jsme se osvobodili sami za pomoci proněmecké armády generála Vlasova. Bez předchozích událostí nebylo by žádné osvobození ani 8. ani 9. května. Kdyby dějiny postupovaly podle vůle našich spojenců, Anglie, Francie či Spojených států, nebylo by české státnosti a v brzku ani českého národa v Čechách a na Moravě. Nevidět to může jenom duševní slepec, blbec nebo gauner. Bez Rusů, bez Rudé armády nebylo by Čechů vůbec. Zbyl by tu maximálně Herr Pilz či Stellmacher.
Tehdy zakladatele Ligy proti bolševismu Felixe de la Cámaru stihla odplata rozzuřených spoluobčanů a 8. května 1945 byl zaživa upálen. Podobně se vedlo mnoha dalším obdivovatelům boje proti bolševismu a obdivovatelům nové kulturní Evropy pod vedením národa německého. Duchovní pohrobci těchto fašistů a nacionálních socialistů vstávají dnes z popela i u nás v České republice. Jsou to kolaboranti se zlem a zlem také sejdou. Jejich otcové jim předali nenávist. Tehdy nenávist k Židům a pak k bolševikům. Dnes jde v prvé řadě o nenávist k Rusům a v druhé k bolševikům, které, jelikož už neexistují, zastoupí zase Rusové. Většinou nejde o nic osobního, jde o obchod a staré známé Drang nach Osten.
Porcovat ruského medvěda se jim zachtělo. Tehdy i dnes. To ovšem nijak jejich vinu nesnižuje. Zaprodali svou duši ďáblu, peklem se jim odmění. Tak už to chodí. Šafr, Hřib, klaun Novotný, Kolář a další hlásají nenávist a připravují válku. Ještě ani nezačala a už zalézají do děr. Předčasně a zbytečně. Svému osudu neujdou.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:
- Alexej Mozgovoj o situaci na frontě
- Hrozivé mlčení západních prodejných médií na Putinův projev v ruské Dumě
- Jen Protentokrát?
- Šarij o jednotné Ukrajině: Už nevěřím, že je to možné
- Blíží se poslední světová?
- Oslí serenáda Václava Klause
- Debatní klub: Jiří Kozák (CEVRO) / Vít Klepárník (CESTA)
- Transparentní účty prezidentských kandidátů
- Život ve vlastní, státní a vyšší režii
- Jak vzniká sociální necitlivost
Převzato z e-republika.cz
23 komentáře
Za tu dobu se nic nezměnilo, autor se bohužel nespletl.
Adolfu Hitlerovi s láskou: https://e-republika.cz/article3564
„Velká neznámá válka“. Věnoval jsem tomu dokumentu 2 hodiny. Stálo to za to. Kdo-kdy-čím-jak podporoval hitlera. nebyla to válka Němců proti bolševikům nýbrž CELÉ dnešní Evropy (beze Srbska ale vč. Švýcarska a Vatikánu ) proti Rusku. Tragédie ČSR. Vše už bez servítek:
https://www.vesti.ru/videos/show/vid/838474/#/video/https%3A%2F%2Fplayer.vgtrk.com%2Fiframe%2Fvideo%2Fid%2F2023597%2Fstart_zoom%2Ftrue%2FshowZoomBtn%2Ffalse%2Fsid%2Fvesti%2FisPlay%2Ftrue%2F%3Facc_video_id%3D838474
Při osvobozování území Československa v roce 1945 zahynulo neuvěřitelných 144.000 sovětských vojáků, stovka Američanů, osvobozujících západní Čechy, 66.000 vojáků Rumunska, osvobozujících jižní Moravu… Jenom při bitvě o Dukelský průsmyk bylo 52.000 mrtvých a raněných, z toho 1.800 Čechoslováků. Jsou mrtví. Od roku 1945. Ať se stalo cokoliv, předtím nebo potom, díky nim nežijeme v obřím koncentráku německého protektorátu. Zaslouží si ten jeden den piety, ať už se pak politika ubírala jakýmkoliv směrem. Smrt nemá ideologii. Čest jejich památce. Místo toho čtu ostentativní výkřiky že pomalu není co slavit, protože… a protože, a protože… Zapomenutím minulých válek a jejich obětí otevíráme dveře nové válce. Vymazat, zpochybnit, rozmatlat. A přitom: 155.000 – sto padesát pět tisíc! – kluků tady padlo z Ruska, 66.000 z Rumunska, přes tři sta Američanů… A tady bude každou chvíli nějaký nýmand od svého lattéčka kafrat a relativizovat, aby měl pocit, že teď je on hrdina a mění dějiny? Co ten ví o válce? Ty obrovské počty padlých mě fakt zasáhly. Nepředstavitelné. Co jsme dokázali my? Ani jeden den piety těm, co padli v pětačtyřicátém. Nenávist. Válečné štvaní. Pořád dokola. Už jsem unavenej, fakt unavenej. A začínám taky… nenávidět.
Ono je to vidět i na tom datu státního svátku, který se k osvobození váže a který byl přeložen z dřívějšího 9. května, kdy vjely sovětské tanky do Prahy, na 8. května, kdy nacistické Německo kapitulovalo. Jenže zatímco západní Evropa byla v okamžiku kapitulace Německa již svobodná a německá armáda byla zatlačena hluboko do německého vnitrozemí, na území Protektorátu pořád stály bojeschopné německé jednotky. Přesto jsme přesunuli svátek o den dříve a místo osvobození oslavujeme vítězství, jenom aby byla symbolicky přetržena vazba na Rudou armádu a posílena vazba na západní spojence. Samozřejmě, že Rusové neměli na vybranou a museli Československo osvobodit, pokud chtěli rozdrtit Třetí říši, ale Američané na tom byli zcela stejně. Neměli bychom proto roli Rudé armády při osvobozování Československa bagatelizovat a vytěsňovat. Snad bych ještě dodal, že za komunistů se zásluha armády USA nepopírala, ale zamlčovala. Role Američanů se v předplyší nezamlčovala, spíš se „upozaďovala“. Nikdo před nikým netajil, že demarkační linie probíhala západem Čech a že například Plzeň byla v americké zóně. Nikdo se ani nesnažil tvrdit, že Plzeň osvobodila Rudá armáda. Když se po převratu objevily ty žvásty, které jsou dnes historií, viděl jsem v tom přirozenou reakci – jakési překmitnutí na druhou stranu. 100x větší chybou je ale lhaní o roli Rudé armády při osvobození Slovenska, Moravy, východních a severních Čech, ale i té Prahy. O tom, že nás osvobodili Američané se psalo v učebnicích dějepisu už začátkem osmdesátých let, jednu takovou učebnici držím v ruce. Zkazky, že to není pravda jsou stejně lživé, jako že se u nás za bývalého režimu nemohlo podnikat. Mohlo a opět už od poloviny osmdesátých let – zpočátku jen na živnostenský list a sám na sebe. I proto si myslím, že květen 1945 předzvěstí srpna 1968 skutečně nebyl. Myslel jsem, že během pár let se to vrátí k normálu. Já blb. Nedá mi to a ocituji, co vložil dobrý spisovatel do úst poctivému předválečnému policistovi: „Teď se s demokracií pomalu loučíme a budeme tu mít něco jiného. Někteří tomu říkají fašismus. Na tom celkem nezáleží, jak se tomu říká. Znamená to jen tolik, že kdo má moc, nepotřebuje už hledat právní záminky, protože moc je nejlepší právní záminka. „Díky blbosti lidí jako já a zvrácenosti jiných fašismus opět zvítězil a upravuje si historii k obrazu svému.
Ono to ale není celé. Podobné nehoráznosti si vymýšleli křesťané o svých protivnících či konkurentech, zvlášť v dobách, kdy byla příslušná církev v krizi. Ještě dřív si podobné věci vymýšlela římská státní mašinerie (taky v krizi) o křesťanech.
Je potěšující, že současný polofašistický režim nemá jinou zbraň, než lhát o minulosti.
Představme si, že by Hitler Rusko porazil. Jak by asi v tom případě dopadla Velká Británie? Troufám si říct že neslavně. Nebyli by žádní
„Spojenci“, Německo by získalo ohromné zdroje a USA by ještě rády s ním uzavřely smlouvu o neútočení.
Rusko zachránilo zadek všem a protože vděčnost je nedostatkové zboží a těžce se některým typům lidí nese, tak je třeba ho poplivat, jak jen
se dá.
Kdoví čeho se ještě dočkáme, třeba nás v budoucnu někdo poučí, že takoví atentátníci na Heydricha byli vlastně předchůdci dnešních teroristů… To abychom nezapomněli, že ty skutečně hrozné časy nastaly až poté, co jsme se odklonili od té jedině správné křesťanské euroamerické civilizace, a omylem se přichytili k ruskému dubisku. Kdoví čeho se příštích dílech ještě dočkáme, ale bude to určitě něco ve smyslu „protektorát byl nepěkný, ale to, co přišlo potom, to byla ta skutečná hrůza.“ Všichni někdejší spolupracovníci nacismu jsou dnes výkvětem demokracie a mají veškerou podporu (viz fašizující Albánce, Chorvaty, pobaltské elity, maďarské a ukrajinské nacionalisty), zato jejich oponenti (Rusové, Srbové, Bělorusové) jsou předmětem démonizace. Skoro se zdá, že kdyby se Adolf Hitler nezapletl s vyvražďováním Židů a nechal na pokoji britské a americké impérium a spokojil se jenom s likvidací Slovanů, Romů a dalších podlidí, byl by dneska oceňován jako zachránce civilizace a těch úžasných euroamerických hodnot. Nemyslím si, že to je nějaká náhoda či úlet, je to jen logický výsledek momentálního rozložení třídních sil po dočasném vítězství kapitálu ve studené válce včetně ovládnutí rozhodujících médií.
Není už zapotřebí ptát se na názor o věci všeho lidu, není už zapotřebí žádných voleb coby omšelého už instrumentu demokracie – ale je nutné nasadit do politického boje hnutí nejživější, nevycházející už z voleb, ale z veřejných ploch, z náměstí a ulic. Takové, jakým byl před Letnou Mussoliniho pochod na Řím, Hitlerův pochod k mnichovské Feldherrnhalle či ukrajinský puč z Majdanu. Směr, kterým nás miliony chvilek a všichni jejich příznivci a podporovatelé chtějí vést, jde proti volbám a jde tudíž i proti demokracii a jde i proti nám všem, kteří demokracii ctí a chtějí v ní žít. A zcela otevřeně jde vstříc řešení fašistickému. Kterému k výhře nad námi chybí snad už jen mrtvola studenta Šmída.
Před několika desetiletími jsme se jako študenti u piva bavili překrucováním dějin . Například jsme zdůrazňovali, že armády pěti zemí Varšavské smlouvy i Wehrmacht vstoupily do Československa v zájmu socialismu (internacionálního, resp. nacionálního).
Skupina teroristů pak zavraždila Reinharda Heydricha, protože jim překážel v činnosti – byl oficiálním šéfem Interpolu. Na závěr jsme pak dodávali, že Jan Ámos Komenský byl zrádný emigrant,který za peníze zahraničních klerikálních centrál usiloval o destabilizaci poměrů ve své vlasti. Všechno to byla parodie na zaťaté politické komentáře , tolik četné na prahu normalizace. Dnes abych se obával, že to někdo vezme smrtelně vážně.
Vlasovci Prahu neosvobodili, ale zcela urcite pomohli Prazskemi povstani.
To vim od rodicu. Nevim, proc musite prebirat ruske vyhodnoceni, kde jsou brani jako zradci, kdyz v Praze nezradili, naopak, i oni, jako rudoarmejci, polozili zivoty v Praze v boji proti nacistum. Presne si pamatuji , ze na Olsanskem hrbitove meli padli Vlasovci svuj hromadny hrob. Nikomu to nevadilo. Tak proc najednou vadi dalsi vzpominka.To bude asi tim, ze se zbytecne hroti emoce v politicke kontraverzi a obe strany vyuzivaji Vlasovce jako paku v boji s oponentem.
Pro mladsi lidi jsou udalosti roku 1945 stejne uz davnou historii.
Tenkrat po tom valecnem krveproliti se chtelo hlavne zit.
Do mesta Ase prijela mala jednotka Americanu uz koncem dubna 1945, coz hned zaregistrovala ceska devcata v Praze. Kdo mel auto, sebral holky na vylet potkat se americkymi vojaky. A ze nebyly slecny zklamany, chlapci byli urostli, paradni uniformy, slusne chovani, pratelsti, male darky, proste neodolatelni. Vsude v okolnich vesnicich se take slavilo a hlavne namlouvalo. Do Domazlic dorazili Americane zacatkem kvetna a zde se hodne Cesek s americkymi vojaky seznamilo , probihaly zamilovane romanky. Znala jsem dve Cesky, ktere se americkym vojakem sblizily a on je hned po nekolika dnech pozadal o ruku. Po valce se skutecne do Ameriky provdaly.
https://m.youtube.com/watch?v=gJmXzWjt7uc
Předesílám, že bude následovat satira. Na osvobození České republiky od nacistů se nejvíce zasloužil hrdinný generál Patton, což nám potvrzují každoroční oslavy. Podíl Rudé armády na našem osvobození byl opravdu minimální. O osvobození západních Čech US Army není žádných pochybností. Prahu osvobodili hrdinní vlasovci za což jim Pražané dluží památeční pomník.Východní Čechy byly osvobozeny překvapivou vojenskou operací amerického jeepu, který dojel až do Velichovek.Druhé největší město ČR Brno bylo osvobozeno rumunskou armádou.Zbytek naší republiky byl osvobozen druhým ukrajinským frontem, který se skládal z Ukrajinců. Proradní „Rusáci“ by se měli stydět za fake, když tvrdí,že většinu ČR osvobodila bolševická Rudá armáda, které veleli krvelační neschopní maršálové Stalina jako Koněv a Žukov.
No, milá Dano, něco mi to připomělo. Kdysi ná navštívil v noci zloděj a ukradl mi hodinky, mobil a nějaké věci. Také ovšem peněženku, občanku řidičák atd. Když jsem to ráno zjistil, úplně jsem ztuhl, když jsem si uvědomil, co běhání mi čeká s novými dokladxy. Když jsem potom čekal u policajtů, kde jsme sepisovali škody pro pojišťovnu a do hlášení krádeže, tak jsem si otevřel kufřík s knihou, abych ukrátil dlouhou chvíli. Představte si, že tam ty věci byly a v peněžence chybělo jen pár tisíc…. Já měl takovou radost, že jsem mu na místě odpustil. Ztrátu částečně zatáhla pojišťovna a já investoval do dodatečného zabezpečení.
Takže, cosi takového, samozřejmě v jiné dimenzi, se stalo v Praze. Dnes jsem dokonce četl jistou anylýzu, kde se vysvětloval vstup do boje Vlasovců střetem s jednotkami SS o cestu na západ. Poté teprve navázali kontakt s vedením povstáné, které jejich účast odmítlo. Takže boje ukončili a odjeji na západ. Boje, i když trvaly vlastně jen jeden den, byly velmi kruté a tuším asi 300 jich padlo. A určitě pomohly němcům vyhledat jiný způsob útěku než boj ve městě, který nikdy není snadný.. Uzavřeli proto tu dohodu s vedením povstání. U nás se začalo tvrdit že to byla kapitulace, ale ta vypadá přece jen jinak, že….
Samozřejmě, kdyby se velmi rychle neblížil Koněv, jistě by nebyli tak ochotní.
Takže, pro nás udělali dobrý skutek, který v našich očích snižuje jejich vinu. Pro Rusy, stejně jako přeběhlíci všech bojujících armád, to byli zrádci, kteří pobili mnoho jejich lidí, zejména v tom vynikali vojáci pod vedením Buňačenka. Takže do historie jistě patří. Oslavy jim jistě nenáleží. Vzpomínka ovšem ano. Byli mladí a vojáci v krutém německém zajetí je velkou většinou nepřežili. Takže volba mezi Scyllou a Charybdou. A to bohužel nemá dobré řešení.
Jistě, to je můj pohled. Ale jak říkáte, je to událost ještě o kousíček starší než já sám a že bych kvůli tomu nespal, to ne. Jen mi mrzí ten humbuk kolem. Lepší je nechat ty mrtvé už spát.
Článek bych si dovolil rozšířit o jednu historku. V Německu a později Polsku se narodil Jiří Grygar.
( skokem se změnila jen státní hranice, Jiří Grygar se vyvíjel postupně). Přestěhovali se do Opavy a tam jednoho dne,kdy se
budoucí astrofyzik obzvlášť hlasitě vyvíjel, jej matka vystrčila s vařečkou a dvěma poklicemi, aby si chvíli hrál před domem. Užívala si chvíle ticha, když náhle slyší zvenku: bum bum bum bum!
bum bum bum bum! Vážení posluchači, posloucháte vysílání BBC do Československa. Bum bum bum bum…
A tak bleskově seběhla dolů a pozvala syna opět do bytu.
Chtěl jsem tím říct, že součástí tehdejších informací bylo i zahraniční rozhlasové vysílání.
Ne všude. Miloš Pick (Naděje se vzdát neumím) vzpomíná na anabázi z Birkenau západním obloukem přes Domažlice . Na rozdíl od míst v rozbombardovaném Německu, kde po nich házeli brambory ( také proto, aby od nich něco nechytli), ve Staňkově se pokusil jeden z nich, německý komunista, vězněný od roku 1933 , tamějším Němcům tehdy, na jaře 1945 vysvětlit, že Budyšín, Drážďany, Hof jsou v troskách (odtamtud přicházeli), a ať už té války nechají. Oběsili ho. Několik dní před příchodem americké armády. Říšské zpravodajství jim k orientaci zcela postačovalo.
9.5.2020 – „Stavba hlavního chrámu ozbrojených sil Ruska je dokončena“.
Video!
https://regnum.ru/news/society/2944096.html
Stavba trvala 598 dní
https://www.youtube.com/watch?v=eOSw6NgAhVA
(22?)
Teď si zrovna říkám – 598, to je vlastně 9.5. (den dokončení a 9. květen pro Rusko) + 8 (to je okultní číslo spojené s přechody Venuše, tzv. luciferky, přes Slunce (naposledy osmiletí mezi daty 8.6. 2004 a 6.6.2012, kdy v roce 2012 „náhodou“ právě v Londýně proběhly ty satanistické OH, podobné osmiletí se zopakuje až v letech 1117 a 1125). Navíc přechod Venuše přes Slunce v roce 2012 měl být podle Mayů posledním znamením konce (rozuměj konce jednoho velkého cyklu). V roce 2012 se uzavřel cyklus pěti takových „osmiletí“ a pohledem ze Země to vypadalo takto – obrácený pentagram:
https://aeronet.cz/news/wp-content/uploads/189122_1606637174902_1505367423_31176210_1979981_n1.jpg
V roce 2012 to pro svět byla zcela mimořádná událost
https://www.hvezdarna.cz/?p=1279
A od Putina to tedy zcela jistě je dokonale promyšlený tah – však on i ten chrám je plný symboliky, které mocní velmi dobře rozumí. Nemluvě o tom, že součet čísel je 22 – čehož je malou obdobou datum 22.4.2020, na kdy Putin „plánoval“ referendum o změnách ruské ústavy.
Tím se opět jednou dostávám k tomu, že generál Petrov kromě jiného vadil i proto, že chtěl astrologii do škol zavést jako vědu na úrovni matematiky, cituji:
„Během televizní debaty Petrov oznámil podporu strany novým náboženským hnutím „The Ringing Cedars of Russia “ („Anastasia“); také řekl, že v modlitbě „ Náš otec “ vidí oslavu Satana, že ROC je sekta, a že astrologie by měla být vrácena „do lůna matematických věd“
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%BE%D0%BD%D1%86%D0%B5%D0%BF%D1%82%D1%83%D0%B0%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D0%BF%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B8%D1%8F_%C2%AB%D0%95%D0%B4%D0%B8%D0%BD%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B5%C2%BB#cite_note-9
Rusko bombardovalo Mladou Boleslav – ČT dnes opět vyváženě informovala o konci války. V hlavních večerních zprávách informace, jak ta fašistická Rudá armáda bombardovala Boleslav, čas od 26:50
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/220411000100509
A kde zůstala informace o tom, že ve dnech 13.-14. února 1945 ti tzv. spojenci bombardovali Prahu, protože si ji údajně spletli s Drážďany, což nakonec stejně nezabránilo tomu, že bombardovali i Drážďany? A kde zůstala informace o tom, že se tak stalo hned na to, co o dva dny dříve, 11. února 1945 skončila Jaltská konference o zónách vlivu jakožto výsledek toho, že Hitler v Rusku neuspěl? Ti tzv. spojenci z USA a Británie, co Česko chtěli původně dát Hitlerovi, ho nakonec dali Stalinovi, protože jim nezbývalo nic jiného, než uznat Stalinovo vítězství. Co bylo pro Česko lepší, ať si každý probere sám, stačí ale připomenout slova Goebbelse: „Nesmíme tyto národy, zvláště Čechy a podobnou sebranku zhýčkat; naopak, jednou je vytlačíme. Tyto národy nechceme, chceme jejich zemi. Vůdcovy politické názory jsou velmi jasné, tvrdé, ale důsledné.“ K tomu připomenout, že 40 % Čechů mělo být germanizováno, zbytek zlikvidován nebo vysídlen
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kone%C4%8Dn%C3%A9_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD_%C4%8Desk%C3%A9_ot%C3%A1zky
Když se mocnosti dělí o zóny vlivu, malé národy jsou jen pěšáky na velké šachovnici a na Jaltské konferenci mocnosti rozhodly tak, jak rozhodly a každému soudnému člověku musí být jasné, že nebýt porážky Hitlera v Rusku, už bychom tady nebyly a čeština by byla mrtvým jazykem.
Ale pojďme od Jaltské konference a následného bombardování Prahy a Drážďan oněmi „spojenci“ dál. A kde v ČT zůstala informace o tom, jak „spojenci“ pár dnů před koncem války, tzn. koncem dubna 1945, bombardovaly Plzeň? :
„25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování Škodovky. Bylo to současně poslední bombardování v Evropě. 500 bombardérů USA svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb. 29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno… nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena“.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%BD_%C3%BAtok_na_Plze%C5%88_25._dubna_1945
Hitler prohrál, zóny vlivu byly stanoveny a proto po Jaltské konferenci platilo „Pro Rusko jen spálená země“. Což bylo jen potvrzením, že stejně jako na začátku, tak i na konci války „spojenci“ měli Česko někde… A jak se chovali v té Plzni, která je dnes považována za hlavní město osvobození, o tom svědčí tento historický zápis:
https://aeronet.cz/news/wp-content/uploads/dokum.png
Hned po Jaltské konferenci, dobové záběry:
Spojenecké bombardování Drážďan
https://www.youtube.com/watch?v=gh-KWJWRjcI&feature=youtu.be
Spojenecké bombardování Prahy
https://www.youtube.com/watch?v=pj5dm4vTbo0&feature=youtu.be
Poznámka k Praze:
Tehdejší náčelník operační správy Rudé armády a zástupce náčelníka generálního štábu Rudé armády, generál armády S. M. Štemenko (v českém překladu vydalo Naše vojsko v roce 1974):
„Hlavní město s námi spřáteleného Československa mělo v plánech hlavního velení velmi významné místo. Naše strategické velení se všemožně snažilo zachránit toto nádherné starobylé město s mnoha kulturními památkami před zničením. Především jsme museli chránit Prahu před americkými bombami, protože naší spojenci ji pravidelně zařazovali do seznamu objektů určených k bombardování. Protože město spadalo do pásma činnosti sovětských vojsk, museli si spojenci dávat schválit seznamy objektů k bombardování. Generální štáb systematicky škrtal Prahu ze seznamu.“ (str. 375–376)
Masakr třídy plné dětí v Plzni díky americké armádě, ale nikdo to nepřipomíná.
8. dubna 1945
Den po ničivém náletu Angličanů, tedy 18. dubna, bombardovali Plzeň Američané. Cílem čtyřiceti letounů B17 bylo nádraží ve čtvrti Koterov. Jenže palba z německých protiletadlových děl byla tak silná, že »létající pevnosti“«odhodily náklad pum ještě před cílem a bomby zasáhly čtvrti Slovany a Petrorad. Zahynulo 79 lidí a 24 jich bylo zraněno. Bomby zničily také 49 domů.
http://skrytapravda.cz/images/osvobozeni1945/blevice-800×445.jpg
Noc se změnila v den a třída zmasakrovaných dětí
„Dne 17. dubna 1945 přišel první velký nálet. Z 16. na 17. dubna to byl britský nálet. Tuto noc se nad Plzní objevilo 222 bombardérů typu Lancaster. Nejprve označily cíle barevně hořícími pumami. Podle výpovědi pamětníků se noc změnila v den. Ve vzniklé záři bylo prý možné číst noviny. Během 17 minut shodily spojenecké letouny 891 trhavých a 4 tuny zápalných bomb.“ Kromě nádraží bombardovaly část obytné čtvrti Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a také Plzeňské pivovary, uvedla dále Vočadlová. „Bilance náletů byla hrozivá. Obětí bylo kolem jednoho tisíce, zbořeno bylo 120 domů, těžce poškozeno dalších 154.
25. dubna 1945
Pět set amerických bombardérů B17 přezdívaných »létající pevnosti“ zničilo ze 70 procent Škodových závodů. Na továrnu svrhly 970 tříštivých a 16 tisíc zápalných pum.
„Ani na takové oběti druhé světové války by se nemělo zapomínat,“ pokračovala dále. „ Amerických a britských vojáků, které Plzeň jako své osvoboditele oslavuje, zahynulo při postupu našim územím mnohem méně, než v jeden jediný okamžik našich civilistů – ani ne 300 vojáků. Fašisti nebojovalo proti Američanům. Vzhledem k časovému odstupu ubývá pamětníků těchto událostí.“
http://skrytapravda.cz/domaci/2458-masakr-tridy-plne-deti-v-plzni-diky-americke-armade-ale-nikdo-to-nepripomina
25. 3.1945 – Druhý nejhorší nálet amerických letadel na Prahu na konci války. Toho dne americké bombardéry 8. US letecké armády B-17 a B-24 provedly nálet na Prahu, který měl po náletu ze 14. 2. 1945 nejtěžší následky na zničených domech a usmrcených osobách. Celkem při náletech na Prahu v důsledku amerického bombardování na samém konci války zahynulo přibližně 1200 osob. Zničeny byly Českomoravské strojírny, Českomoravská Kolben Daněk, Vysočanská mlékárna, hlavní sklady firmy Julius Meinl, továrna na stroje bratří Prášilů, Ottova chemická továrna, libeňský lihovar, parní mlýny Františka Odkolka nebo továrna na celuloidové zboží a další. K dalším bombardováním Prahy došlo již také 2.-3.3.1945. Dále byla v březnu a dubnu 1945 bombardována Plzeň (zničující nálet na Škodovku), České Budějovice, České Velenice (23.3.1945, železniční uzel), Kralupy nad Vltavou (nádraží a rafinerie). Cheb, Ústí nad Labem, Zlín (Baťovy závody). Série údajně náhodných, ale velmi přesných, navigačních omylů začala tři dny po skončení Jaltské konference 11.02.1945, patrně jakmile byly definitivně dohodnuty nové sféry vlivu velmocí a bylo jasné, že průmyslová základna Československa připadne na Východ. Faktem je, že předtím během celé války si USAF při svých náletech Německo a Čechy v takovém měřítku a krátkém časovém úseku nikdy „nepletly.“
Nálet na Mladou Boleslav byl součástí rozsáhlejší letecké akce, jejímž úkolem bylo zamezit ústupu německé armády do přátelského amerického zajetí nálety na dopravní uzly. Vzhledem k tomu, že jednotky německé armády nedodržely podmínky kapitulace a nezastavily se na místě, kde je bezpodmínečná kapitulace zastihla, přikročilo sovětské velení k bombardování i 9. května 1945. Při náletu na Mladou Boleslav zahynulo přibližně 450 lidí. Oběti můžeme rozdělit na 140 příslušníků české národnosti (z Mladé Boleslavi a blízkého okolí), a dále pak na zhruba 300 příslušníků německé armády. Fanatických fašistů. Tohle jsou fakta.
Na to, jak a čím se Protektorát podílel na vraždění československých lidí, je to přiměřená ztráta, náš pasivní přínos k Vítězství, hlavně že chcíplo 300 fašounů a to je dobře. Dnes tomu říkají „kolaterální ztráty“, doprovázející každou válku.
Ještě jeden odkaz avzpomínka na Haškova feldkuráta Katze: „Tak vy byste se holenkové chtěli polepšit, ale to se vám jen tak nepovede“.
https://www.mesicnikmy.cz/single-post/2020/05/06/Zr%C3%A1dci-aneb-zlo%C4%8Din-a-trest
Snad dva trochu realistické pohledy na osvobození Prahy a vlasovce:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A1_ofenz%C3%ADva
https://www.valka.cz/651-Vlasovci-v-Cechach?utm_source=valka_cz&utm_medium=homepage&utm_campaign=mostread
Debýt pádu Berlína, Hitlerovi smrti a pak sovětských tanků jedoucích od Drážďan a vidiny kleští zavírajících se pod Prahou, tak by pražské povstání bylo utopeno v krvi – jako ve Varšavě. Ta podobnost s Varšavou je i v nekoordinovanosti se sovětským vedením, respektive aktivistické spuštění povstání dva dny před dohodnutým termínem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD
Máte pravdu, jak Varšava tak i Praha dostala pokyn k předčasnému začátku povstání. Z Londýna, pan Gatto.
„Je třeba si připomenout, že Rudá armáda dorazila do Prahy 9.května jako do fakticky svobodného města. Sověti tak nenesli hlavní zásluhu na jejím osvobození“. Tvor hřib, hlásná trouba americké propagandy.
Ještě jsem nečetl kolosálnější pitomost, než je tahle. Měla Praha někdy ve své historii, ve svém vedení většího dějepisného primitiva, než je tenhle pomatenec, který zřejmě nevlastní ani nejprimitivnější schopnost uvažovat o příčinách a následcích jevů a o jejich logické provázanosti? Neměla. Ten si nikdy nepoloží otázku, proč Pražané – když jak říká, že Sověti nenesli hlavní zásluhu na osvobození Prahy – neuskutečnili své vítězné povstání třeba v roce 1941, nebo 1942, nebo 1944 a proč s tím čekali až se Rudá armáda v 45ém hnala dolů z Krušných hor a od Brna? Nebo v 1939, ale tehdy Václavské náměstí mluvilo jiným jazykem. Místo aby se bránilo proti okupantům, tak šťastně hajlovalo. Jazykem předků hřiba, koláře, novotného, v. moravce, schwarzenberga – vždy malým písmenem. Jak tito, mno, … oplakávali Hajdricha… Bez té Rudé armády za zády, ta velká síla, na kterou v tu chvíli naší právem spoléhali, by se povstání nikdy nekonalo, nikdy by na ně nikdo ani nepomyslel – Ferdinand Schörner, 900 tis. zdivočelých, vystrašených fašistů, rozezlených svými slovanskými otroky…. Škoda, že nepočkali na předem dohodnutý začátek povstání.
Komu asi bylo adresováno „Praha volá o pomoc“ a „Govorit Praga, sročno parašutnoj poddjeržki“ před 75 lety, nějakým amíkům, poskytujícím ochranu fašistů , esesákům-vlasovcům snad, kteří zradili svou vlast a poté i svých fašistických chlebodárců? Proč skopčáci a vlasovci utíkali hlava-nehlava ke kámošům-amíkům? Asociace s místním americkým profi-trollem „dana“ čistě náhodná.
Je zde ale šance – budou-li dějiny tak obratně-barbarsky přepisovat takoví kre…i, má pravda přece jen šanci přežít. Ne zvítězit, zatím stačí přežít. Zatím.