1. ledna 2009
Okov první – Odcizená práce
Takřka polovinu svého disponibilního času je většina z nás podrobena přísné disciplíně a nedemokratické tyranii v zaměstnání. Jsme otroky v hierarchických systémech, jejichž jediným cílem je okamžitý zisk pro odcizené a anonymní otrokáře. S nástupem hospodářské krize bude stále obtížnější najít pracovní místo, kde nebude hrubě pošlapávána naše důstojnost, a kde nebudeme nuceni vykonávat nemravné a ponižující příkazy. V tomto směru je naše postavení horší, než postavení otroka, který osobně znal svého otrokáře
Okov druhý – Zkorumpovaný stát
Stát, který si bere více než polovinu z toho, co se vytvoří v národním hospodářství, aniž by za to nabízel tomu odpovídající protihodnotu. Stát, řízený lidmi, kteří o něm tvrdí, že je největší zlo, a kteří prakticky dělají vše pro to, aby jejich tvrzení bylo pravdivé. Stát, který podle mnoha průzkumů patří k těm nejvíce zkorumpovaným na světě. Stát, v němž nejsou uplatňovány základní kontrolní mechanismy, v němž není po vykonavatelích moci požadována odpovědnost, a v němž politici přistiženi při korupci a stycích se zločineckými strukturami zůstávají na svých místech. Stát, který nadržuje monopolům a nadnárodním korporacím.
Okov třetí – Okleštěná demokracie
Většina občanů je fakticky oddělena od rozhodování o věcech společenského zájmu. Stáváme se suverénem několika vteřin při vhození hlasovacích lístků do volební urny. Poté se po nás žádá, abychom byli jen tichými diváky špinavé hry, pro niž jsme na začátku rozdali karty. Jsme svědky zneužíváni moci v takovém rozsahu, o které se nám při „sametové revoluci“ v roce 1989 ani nesnilo.
Okov čtvrtý – Fetiš spotřeby
Všudypřítomnou reklamou a tlakem našeho okolí jsme přesvědčováni o tom, že musíme spotřebovávat stále více zboží. Náš trh přitom pomalu, ale jistě ovládá brak. Je to cílený útok proti našemu fyzickému, ale především duševnímu zdraví.
Okov pátý – Manipulace a neustálá kontrola
Médii jsou nám vštěpovány polopravdy, dezinformace i lži. Ve jménu svobody je neustále omezována naše svobodná volba. Kapitalismus ve jménu svobody a volného obchodu rozbořil středověké hradby a zničil feudální systém vnitrostátního mýta. Nyní jsme svědky toho, jak je systém mýt a poplatků obnovován na nové technologické úrovni. Denně projíždíme mýtnými branami, jsme sledováni všudypřítomnými kamerami, jsme kontrolováni přes čipy v našich bankovních kartách a mobilních telefonech, je sledována naše elektronická komunikace.
http://politikus.ru/events/66774-v-chehii-sozdaetsya-partiya-v-podderzhku-vladimira-putina.html
Nemam problem s napsanym. Presto … anebo prave proto … mi to neda, abych nerekl, ze existuji vyjimky. Pracovne jsem v jedne takove ucasten. Myslim, ze do duchodu uz to v teto vyjimce doboucham. Ve vydelku , ktery docela vyrazne presahuje ceskou mzdovou nivelizaci, jez je snad daleko horsi, nez za komunistu.
Tolik volna jsem nezazil celych 20 let. Az si s nim nevim rady.
„Stát, v němž nejsou uplatňovány základní kontrolní mechanismy“
Většina sněmovny zvolí vládu, takže její pozdější možné odvolání menšinou nebývá možné. Raději prezidentský/prezidentkovský systém…?
Zkusil bych „okov“ první. To je jen část pravdy. Bohužel velká část zaměstnanecké vrstvy není schopna nic samostatného dělat, myslím ani v oblasti duchovní, ani fyzické. Často toho není schopna ani pod poměrně detailním vedením, místy je to fakt zoufalé.
Jedinou jejich možností přežití takových je (bohužel) závislost, která, spojena s arogancí schopnější skupiny, vede až k otroctví, více či méně nepříjemnému či ponižujícímu. Takže se ptám, jaké máte řešení? Upřímně, já ho neznám.
Po Silvestru 1977/78 přišla meteorologická kuriozita- ochladilo se přes noc o pětadvacet stupňů. Ochromilo to dopravu, náledí neumožňovalo dojít do práce . Vedlo to k zavedení letního-zimního času. Ale vedlo to i k rozbití jízdních řádů a spoje nenavazovaly na pracovní dobu. Po změně jsem vstával ve 04:00 a vracel se (po 8,5 hod prac.doby) v 16:30 hod. Dojezdná vzdálenost činila 14 kilometrů (v létě bylo kolo rychlejší).Odešel jsem bydlet na ubytovnu (330 Kčs) a žasnul jsem, co všechno se dá za den stihnout. Teprve po převratu začaly vlaky jezdit rozumně, ale to už jsem se odstěhoval. Pod který okov… Číst vice »
idiotronic napsal Po Silvestru 1977/78 přišla meteorologická kuriozita- ochladilo se přes noc o pětadvacet stupňů. Ochromilo to dopravu, náledí neumožňovalo dojít do práce . Vedlo to k zavedení letního-zimního času. Ale vedlo to i k rozbití jízdních řádů a spoje nenavazovaly na pracovní dobu. Po změně jsem vstával ve 04:00 a vracel se (po 8,5 hod prac.doby) v 16:30 hod. Dojezdná vzdálenost činila 14 kilometrů (v létě bylo kolo rychlejší).Odešel jsem bydlet na ubytovnu (330 Kčs) a žasnul jsem, co všechno se dá za den stihnout. Teprve po převratu začaly vlaky jezdit rozumně, ale to už jsem se odstěhoval. Pod… Číst vice »
cnemo napsal Zkusil bych „okov“ první. To je jen část pravdy. Bohužel velká část zaměstnanecké vrstvy není schopna nic samostatného dělat, myslím ani v oblasti duchovní, ani fyzické. Často toho není schopna ani pod poměrně detailním vedením, místy je to fakt zoufalé. Jedinou jejich možností přežití takových je (bohužel) závislost, která, spojena s arogancí schopnější skupiny, vede až k otroctví, více či méně nepříjemnému či ponižujícímu. Takže se ptám, jaké máte řešení? Upřímně, já ho neznám. Nevím, zda otázka platí na všechny nebo jen na autora, ale dovolím si zamyslet se nad tím. Napadá mě několik variant. 1. Radikální přeměna… Číst vice »
Ale nezmlátí tě přitom na ulici. Což je věc dost podstatná. Tyhle manažerské zlodějny dělají ohromnou škodu, ale nejsou vidět.
No jak se to vezme. Ti vysoce postavení manageři si třeba prosadí kvůli zisku nějakou („humanitární“) válčičku anebo migraci – hezky vydělat se dá na čemkoliv. Ti dolů se budou hezky mlátit a ti nahoře díky tomu hezky papat.
Sio,
anebo třeba takovou krizi, jak pravil David Rockefeller ve své autobiografii – „Vše co potřebujeme je velká krize a národy uznají nový světový řád.” (obdoba tvrzení jistého kancléře z Bilderbergu prvního českého prezidenta, který prý prohlásil (parafráze): „Až nebudou mít Češi co žrát, pak přijde naše (myšleno aristokratických restituentů) doba.“
Samo, jedná se o velice noblesního kancléře s nádherným rodokmenem, který později kandidoval na prezidentský úřad v ČR (aby se mohl stát prezidentem těch Čechů, co nebudou mít co žrát“.)
Zdá se, že jsem byl smazán:) Nebo se pletu?
Nojo, je třídní boj. Máte samozřejmě pravdu, elity si s námi zahrávají, jak se jim zlíbí. Ale není to důvod pro akceptaci kapesních zlodějů a dalšího lumpenproletariátu, který se stává (samozřejmě v množství nepříliš velkém) vlastně spojencem elit. Pro elity jsou daleko nebezpečnější lidé spořádaní, informovaní, vzdělaní a samostatně myslící. Na druhé straně západní elity takové lidi potřebují, jen ale ve formě uzce specializovaných zombie.
Cnemo Tak budu zase otáčet kličkou kafemlejnku, páč se ne a ne a neurodilo. Lidi nejsou na světě kvůli práci. To za prvé. Za druhé Lidi, kteří musí žít na této planetě a byl jim ukraden podíl na půdě a rozpočtu, ke kterým se můžou jen prolhat, prokrást , prošmelit nebo vypracovat musí žít ve skutečnosti v systému nesvobody. Většina lidí má v sobě morální záklopku, ale všichni, to podotýkám, všichni hledají nejsnadnější cestu. A psychouši, co jedou na plný pedál bez záklopek se jim z původně jejich podílků smějou. A kolem této kaše se furt chodí s peškem a… Číst vice »