Retro: Šílený svět – II. díl

“Normální, psychicky a morálně stabilní osoba musí šílené společnosti kolem připadat jako blázen” – Kurt Vonnegut – Welcome to the Monkey House

…

Vonnegutovy a Huxleyho sociologické výzkumy o chování lidí ve společnosti odhalují základní fakt, že společnosti i individuální lidské bytosti jsou náchylné k záchvatům jakéhosi šílenství, kdy rozum a předchozí algoritmy morálky a interakce jakoby docela mizí. Tohle „pominutí myslí a smyslů“ trvá v historii několik desítek až několik stovek let, než se stav vrátí k přirozenému normálu – nebo chcete-li k rovnováze známé z přírodních zákonů. Zpravidla násilnou cestou převratu či revoluce, spojenou s přerozdělením majetku a s ním spojenou mocí.

Lidé jsou dosti slabým přírodním druhem, jehož základní živočišné pudy týkající se přežití jsou stále slabší. Ty vlastnosti, které umožnily našim dávným předkům přežít a dosáhnout prominence ve světě přírody, jsou dnes v přímém protikladu se zájmy elit na atomizaci lidské smečky, eliminaci kolektivní a koordinované činnosti, objevování nového a zkoušení nevyzkoušeného. Kdyby měli chlapci z Wall Streetu a jejich následovníci dnes ulovit mamuta – chcípnou hlady a mrazem, nejspíš by se porvali o poslední kyj, a i kdyby mamuta ulovili, pobijí ostatní, aby zmonopolizovali „zisk“. Mamuty, pravda, už nelovíme, ale lidská společnost a její rozvoj bezpochyby závisí na lidské kooperaci, týmové práci na realizaci velkých projektů, vyžadujících interakci tisíců lidí, vychovaných ke stále větší profesionální specializaci. Doba géniů-všeumělů skončila minimálně před půl stoletím. S nimi odešla i éra multidisciplinárního myšlení, za níž svět vděčil největšímu pokroku poznání přírody všech dob. Objektivně též neexistují důvody pro to, aby vznikla potřeba zániku řemesel, snižování odborné úrovně a kvality absolventů vzdělávacích systémů, zručnosti, novátorství a motivace k pokračování výzkumu. K čemu tedy slouží neustálý pokles počtů studentů technických oborů, vyučených, výrobních specialistů, k čemu slouží jejich nízká odborná připravenost hraničící dnes s neuplatnitelností na trhu práce? Stěny pokryté diplomy, ale v Německu by je nepustili do závodu.

Situace připomíná vojenský transport. Ten, jak víme, se pohybuje vpřed rychlostí nejpomalejšího vozidla, kterým běžně bývají cisterny s palivem a vozy se střelivem. Ta americká kolona je vedená velitelskými limuzínami plnými plánů a papíru (peněz a obligací). To banksterské čelo kolony jede stále rychleji, odtrhlo se od zbytku kolony „reálné“ ekonomiky a společnosti a směřuje k propasti na základě špatné orientace a v přesvědčení, že bez těch nádrží s palivem vzadu, dojede k cíli rychleji. Nepotřebují už svoje vojsko, svůj týl, vidí se v robotech, technologiích budoucnosti a jiných vlastních chimérách založených na podceňování lidského faktoru, potřeb opovrhovaného póvlu nevyvoleného k vládnutí. Apriori předpokládají, že jimi opuštěná kolona zahyne, není schopna si najít ani společný cíl, ani nového velitele, ani vlastní orientaci a cestu k vlastnímu cíli.

Lidé jsou slabý druh. V jakémkoli systému jsou snadnou obětí vlastní nenažranosti, hamižnosti, bezuzdné touhy po penězích a moci nad jinými, obžerstva, lenosti, hněvu, závisti a pýchy. Těch biblických sedm hříchů dnes vykvetlo do hrozných květů, rámujících světovou zahrádku. Nikde jinde však není ten obraz morální a společenské zkázy tak evidentní a hrozivý, ve smyslu důsledků, jako ve Spojených státech amerických, strojovně současného Impéria. Tak, jak byli Otcové-zakladatelé naší republiky předvídaví ohledně nástrah na cestě ke statutu Velkého a vlivného národa, nemohli anticipovat to Dantovo peklo dnešních USA – obraz národa ponořeného do výkalů reality show, stupidních TB seriálů, oslavování tupých a prázdných celebrit a symbolů, náboženského fanatismu nejrůznějších směrů a orientací, adorace multimiliardářských titánů podvodu a šmeliny, imperiálního dobývání světa, vraždění nevinných na druhé straně světa pod heslem obrany národních zájmů (tím je dnes pouze dolar a jeho soukromí majitelé), vyznávání a adorace falešných idolů. Naši předci utekli a vzepřeli se britskému otrokářskému biči. Dnes nás ten samý bič ubíjí k smrti, a potomci hrdých svobodných občanů líbají otrokáři ruce a prosí o žvanec, drobty z jeho přeplněného stolu.

Ono Huxleyho masové šílenství nikdy není náhodné, čím více jsou debilizované a akce zneschopnělé masy, tím méně je třeba plánovačů, organizátorů i realizátorů takového nesvéprávného konání mas. Vzpomeňme na revoluci v Rusku v roce 1917. Vhodné podmínky, patnáct milionů dolarů ve zlatě z New Yorku a Bernu, 200 vycvičených revolucionářů, finanční i technická pomoc zvenku, a nejprve šestina světa a později i jeho zbytek změnil tvář k nepoznání. Nebo „zázračné“ vyrobení Hitlera za použití téměř identického scénáře, kdy si elity samy vyrobí a zafinancují problém, aby ho pak draze (pro všechny nezainteresované) a za cenu velmi lukrativní války řešily.

Zneužití nevědomých mas však není jen doménou geopolitiky – vzpomeňme na tulipánové šílenství v Nizozemí, spekulace s ornou půdou a stavebními pozemky, všechny ty bubliny na akciových a plodinových či komoditních burzách, nedávnou katastrofy na realitních trzích, islandské a irské události minulých let.

Nač však chodit pro příklady davového šílenství v rozporu se selským rozumem a pudem sebezáchovy do světa. Naše vlastní, snadno manipulovatelné obyvatelstvo je od roku 1913 opakovaně finančně decimováno uměle vytvářenými krizemi z dílny instituce, co má údajně za cíl „udržovat měnovou a fiskální stabilitu“ – U.S. Federal Reserve. Vždyť jen představa, že centrální banka ve vlastnictví a řízená soukromými bankami (z velké míry evropskými) může zajišťovat a starat se o bezpečný a férový finanční systém a stabilní měnu, minimální inflaci – je směšný. Fed a bankéři, kteří ho ovládají, vytvořili tři globální krize na akciových trzích, největší hypotéční krizi všech dob, právě se nafukující bublinu státních a soukromých dluhopisů, zadlužení přesahující jakékoliv matematické možnosti splacení, derivátovou zbraň hromadného ničení, a za posledních sto let zničili 95 % kupní síly US dolaru. A to nemluvíme o megakrizích, které způsobili jinde po světě, od Argentiny až po Japonsko. A na všech těch pro 99 % lidí na ulici devastujících projektech úžasným způsobem neprofitovaly USA, ale jeho vlastníci. Měnová a fiskální stabilita v USA? Dekadentní vtip. Přesto, málokdo to u nás chápe, lépe řečeno – chce chápat. I ti nejvykořisťovanější a dopady krizí nejpostiženější totiž mají místo mozku ruličku bankovek, které považují za nejvyšší životní hodnotu. Následují svoje systémové mentory, guru a symboly úspěchu jako mamonem omámené stádo – a vždy garantovaně do pekel. Protože aby mohl vzniknout jeden miliardář, musí stovky tisíc ovcí přijít skoro o všechno. Je to přece hra s nulovým součtem, plusy (suma zisků) musí být rovny mínusům (sumě cizích ztrát).

Pro všechny ty hospodářsko-společenské krize, všechny ty války, ten „bublinový“ svět „boom and bust“, kterými náš svět prochází posledních 100 let existuje společný jmenovatel – zájmy finančních center světa a jejich loutek ve Federal Reserve. Frakcionální rezervní bankovnictví, soukromé vlastnictví a kontrola FIAT měn, eliminace státovek jako bezúročného financování společnosti, a ekonomiky závislé z pohledu růstu na stále větším zadlužování mas u pár privátních osob/firem – to vše není ničím jiným než pyramidální hrou (Ponziho machinací), která nemá a ani nemůže mít jiný závěr než implozi, totální zničení stávajícího světového finančního systému.

Od založení Fedu v roce 1913 jsme svědky největšího podvodu a zpronevěry všech dob, která, bez ohledu na všemožné zamlžování a odmítání, poskytuje světu stále se zmenšující tempa rozvoje, snižování životní úrovně zejména v průmyslově vyspělých státech a negativní dopady vítězství Království dluhu stále více odkrývají spiknutí elit proti 99 % i jeho hlavní hráče. Bernanke a jeho hoši se odhalili jako vysoce vzdělaní ochránci zlodějského statu quo pro svoje pány. Akademici ve službách mamonu, a to ještě jen jeho menší, specifické části „systémových, nepostižitelných a grázlovských“ superbank.

Už Greenspanova „politika levných peněz“, vytváření negativních reálných úrokových měr, praktická eliminace kontroly dodržování zákonů a státních regulací finančního sektoru, ruku v ruce s veřejným slibem, že stát-daňoví poplatníci zaplatí účet – ztráty finančního sektoru vzniklé neodpovědným a vysoce rizikovým podnikáním – kdykoli tyto systémové instituce přivedou ekonomiku ke krachu, bankrotu – vedly USA k 50% poklesu cen akcií v letech 2000/2001, dále ke 40% pádu cen nemovitostí k bydlení a nakonec k dalšímu 55% krachu akcií po popravě Lehmana v letech 2008/2009. Slavní vědci a analytici byli těmito maléry jako vždy zaskočeni – „kdo by to očekával, že?“ Ti nejnejnej z břečťanových univerzit jako Bernanke, Paulson, Hubbard, Krugman a Bush byli příliš omezení, nebo příliš ideologicky zaslepení, než aby zaregistrovali podvody, manipulace a šíleně neodpovědné konání US finančních institucí, zejména na federální úrovni. Neviděli, nevnímali a nestarali se o budoucnost a právo, protože pro jejich banksterské pány to představovalo ziskovou bonanzu s jistotou, že jejich ztráty „socializuje“ jimi kontrolovaný korporátní stát. Bylo ale mnoho poctivých ekonomů a politiků, kteří viděli bubliny růst, předvídali jejich exploze a varovali před jejich následky a dopady na průměrného Američana – za všechny lze uvést Roberta Shillera, Johna Hussmana, Dougha Caseyho a Rona Paula.

…

“Tak jako všechny uměle vytvořené hospodářské bubliny, ani nekonečný boom, nárůst cen nemovitostí určených k bydlení, nemůže být nekonečný. V okamžiku, kdy tyto ceny skokově padnou, majitelé domů budou mít vážné problémy, protože reálná cena jejich majetku poklesne, ale jejich dluhy a splátky hypoték zůstanou na úrovni, za kterou svoje domy pořídili. Kromě ztrát ze špatné investice, přijdou i o schopnost dále si půjčovat a financovat svoji spotřebu zástavou této nemovitosti. Stejnou, ne-li větší ztrátu však utrpí i hypotéční instituce.” – Ron Paul – 2003

…

Ani Ron Paul však nepředvídal to, že všichni ti dealeři s hypotékami i ti, kteří vytvářeli „hypotéční balíčky“, které pak prodávali dál, i do zahraničí, aniž by se kupec politicky-nekorektně zeptal balíčkujících Goldmanů, Morganů a jiných, co to vlastně kupuje a jaká je šance, že se investice do těch balíčků vrátí, tedy ani jeden z nich neutrpěl škodu, když tuto bublinu Pánové světa propíchli. Jeho omluvou je, že předpokládal, že v USA ještě existuje tržní ekonomika – kapitalismus, který neodpovědné hospodaření a malinvestice trestá bankrotem a podvod a zlodějinu vězením. A že korporátní stát nechá zafungovat samočistící procesy, které dříve automaticky eliminovaly excesy umělých konjuktur. Nenechal. Ve 21. století to nikdy nedovolil. V průběhu tohoto století se z tohoto titulu na finančních trzích „vypařily majetky“ za desítky bilionů US dolarů jen v USA. Do červených čísel se dostaly desítky milionů amerických rodin. To krachy na burzách vždy dělaly, proto se ty cykly „boom and bust“ dělají – aby majetek 99 % procent obyvatelstva přecházel za babku do rukou tiskařů peněz. To je role provozovatelů Federal Reserve a jejích Greenspanů a Bernanků. Ale krize let 2008/2009 znamená převratnou změnu. Poprvé v historii došlo k tomu, že ztráty systémových finančních institucí uhradil skutečným majitelům USA jejich korporátní stát. S Goldman-sachsovskou pistolí zn. „Paulsen“ u hlavy  přinutil Wall Street americké zákonodárce k záchraně US finančního systému na účet ještě nenarozených generací Američanů. Američtí střádalové, které finanční instituce přesvědčily o tom, že nejlepší cestou ke zhodnocení jejich úspor je investice do nemovitostí nebo do akcií (což při nízkých úrokových mírách a relativně vyšších výnosech na akciovém trhu nebylo těžké), tak nejen že přišli o svoje úspory, ale jejich korporátní vláda je ještě navíc zadlužila, aby „zachránila“ majitele akcií některých „panských“ finančních institucí a „stabilitu“ systému podvodů, manipulací a vydírání fungujícího jen a jen pro to pověstné 1 % nejbohatších. Ostatně, o jakou stabilitu mohlo jít, když od Lehmana nedošlo k žádné reformě, která by opakování podobného maléru zabránila? Po cca 5 letech jsme na tom finančně ještě hůře než před Lehmanem. Co je podstatné, že zloděj si odnesl nejen to, co sám ukradl, ale do rance na zádech mu korporátní stát přidal i budoucnost příštích generací. Ti, co skoro nic nemají, přišli o mnoho, ti, co si tisknou peníze a kontrolují finanční trhy i informace, mocně zbohatli … A z USA se stala banánová „demogratura“ sovětského typu. Sbohem iluze demokracie, republiky i kapitalismu. Davida Stockmana, Reaganova rozpočtového ředitele, lze jen těžko považovat za někoho, stojícího mimo banksterský establishment. Přesto, nebo právě proto, je jeho kritika kriminálníků z Wall Streetu a lobbyistické K Street ve Washingtonu, zdrcující, prozrazující pravicové zděšení z toho, kam se „kapitalistická“ Amerika Fordů a Iaccoců reálné produktivní Ameriky dostala pod banksterskými kormidelníky:

…

“Konec konců, tento několikabilionový dárek – transfúze kapitálu a likvidity z veřejných zdrojů do žil špiček americké finanční pyramidy – měl nejvýznačnější efekt v tom, že zamezil přirozenému chování trhu při takových událostech. Svým zničujícím způsobem a rozsahem vysál biliony US dolarů z peněžního trhu, z reálné ekonomiky do té banksterské, do značné míry fiktivní ekonomiky, která za skutečného kapitalismu té reálné ekonomice slouží. Nyní jí sebevražedně a bolševicky vládne. Někdo usoudil, že Amerika šmelení s papírovými přísliby je důležitější a tedy se obejde bez té Ameriky, co něco reálného tvoří. K čemu jsme tedy za cenu pochybné budoucnosti Ameriky přišli? To, co vedlo ke všem hospodářským krizím 21. století, všechny ty monetární manipulace a chybné přístupy a řešení, celý systém, který vedl k Lehmanovi – byl za peníze daňových poplatníků refinancován, obnoven ve svojí hrůzné kráse, která, nepostižena za podvody, zpronevěry, ne-li za zradu, půjde po stejné cestě k vytvoření ještě větších a globálně destruktivních krachů a krizí.

… To víte, že byla možnost řešit ten uměle vytvořený malér jinak, kapitalisticky. Ale to by znamenalo masivní ztráty spekulantů, kteří investovali do akcií a dluhopisů Goldmana Sachse, Morgana Stanleyho, JP Morgana, a zbytku té vyvolené skvadry chodících mrtvých se zapákováním až 80:1 (1 dolar vlastního kapitálu na 80 dolarů aktiv). Nepotický kapitalismus (jánabráchysmus) triumfoval v rozhodujících momentech krize i díky tomu, že měl neúměrně větší intelektuální a informační převahu, stoprocentní mediální krytí a dobře zaplacenou akademickou bázi systémových expertů. Vytvořili iluzi, že to jinak nejde. Vytvořili obraz apokalypsy, jež nebyla z tohoto světa, prostě se nemohla uskutečnit. Politici, kteří o bail-outu nakonec rozhodli, neměli ani informace, ani schopnosti čelit lživé argumentaci banksterů, a mnohdy ani motiv – přišli by o nevýznačnější sponzory. Navíc, mainstreamoví ekonomové obou politických stran byli ve stejné slepé uličce neo-keynesiánských teorií, která jim velela hasit požár benzínem – čili prohlásit, že řešení děsivého národního dluhu, který odstartoval Lehmanovu krizi, spočívá v tom, že ten dluh se ještě dramaticky zvýší. Jde bezpochyby o intelektuální i morální bankrot chicagského ekonomického myšlení.

…A proto ty banky, co byly „příliš velké, než aby padly“ (což už samo o sobě je PR nesmysl) nemohly padnout a provést restrukturalizaci, protože jim byla pány systému přiřčena role hasiče benzínem, tedy kanálu, přes který natečou do systému peníze-úvěry, které umožní přežít předluženým domácnostem i firmám v červených číslech. Ten úmysl, pokud byl vůbec brán vážně, se nikdy nerealizoval v potřebném rozsahu. Zato spekulanti, kteří měli v průběhu krize zákonitě utrpět fenomenální ztráty a tsunami bankrotů, dostali od FEDu nevídanou resuscitaci pomocí systému prakticky nulových úrokových měr, kdy si mohli půjčovat od systémových bank prakticky nelimitované finanční prostředky doslova zadarmo. Na těch se nešetřilo. Aby ne, když ty nejvýznačnější hedgeové fondy a dealeři patří kapitálově do rodiny těch bank, co nesmí padnout a fungují jako nájemné síly pro „špinavou práci“. Proto netrvalo dlouho a spekulanti disponovali takovým množstvím volných finančních prostředků, že obnovili „carry trade“ na komoditních trzích, měnových trzích, akciových trzích, derivátových trzích i v dalších vysoce rizikových investicích při stejném či ještě horší míře zapákování-zadlužení než před okamžikem Lehman. Tedy, finanční systém se z hlediska stability i perspektivy vývoje bleskově, za státní peníze, za peníze daňových poplatníků vrátil tam, kde krize začala.“– David Stockman – The Great Deformation – The Corruption of Capitalism in America

…

Ergo, pracující střední třída byla vydíráním donucena odevzdat zlodějům, kteří krizovou situaci způsobili, tedy bilionářským banksterům, svoje prostředky (daňové výběry) takovým způsobem a v takovém rozsahu, jakým žádný zloděj ještě nikdy nikoho neokradl – zadlužila i svoje vnuky. Odevzdala zlodějům i to, co aktuálně ani nemá. Zaplatila neuvěřitelnou cenu za svoji individuální i kolektivní hloupost, nevzdělanost, finanční negramotnost a víru v „certifikované chytré, čestné a morální autority“ a jejich inzerci podvodu, lží a nesplnitelných snů. Aneb pro to, aby došlo k tomu, že dojde k velkému průšvihu, nestačí, aby finanční instituce:

a) Svedly zákazníka s IQ tykve žijícího v obytném přívěsu k snadnému pořízení McMansions vily za půl milionu dolarů bez jakéhokoli kolaterálu, záruky se zápornou amortizací na bázi pro něj nejméně výhodného typu hypotéky (sub-prime).

b) Zkorumpovaly celé generace odhadců cen nemovitostí k nadhodnocování cen nemovitostí – odměna odhadce definovaná procentem z odhadní ceny.

c) Zkorumpovaly ratingové společnost k záměrnému vydávání nejlepších ratingů/hodnocení i zmetkům na finančních trzích.

d) Manipulovaly a podváděly se zápisy nemovitostí do Katastrů nemovitostí.

e) Prodávaly  toxické derivátové produkty, o nichž dobře věděli, že se jedná o prodej hnoje deklarovaného za investiční příležitost století – aby pak po uskutečnění prodeje sázeli na pokles ceny toho samého produktu či balíčku (shortování), což je kromě USA snad všude kriminální činnost.

K tomu potřebujete i druhou stranu, ke svojí ignoranci, finanční negramotnosti a nevzdělanosti vychovaného konzumenta, ovládaného chtíčem mít všechno teď, ihned, na dluh, kterému na mysl nepřijde, jaké budou následky, co bude, co nevyhnutelně musí přijít zítra. Problémem je, že těch, kteří jsou nominálně vzdělaní, v rámci možnosti informovaní, ale zítřek je z principu nezajímá, žijí jako zvířata den ze dne, je moc. V USA je to těch 99 % procent neprivilegovaných, celá ta americká ulice, a proto jsou u nás všechny ty krize tak efektivní a kruté z pohledu na život obyčejných lidí.

Ne že by kapitalismus nebyl k neprivilegovaným a neiformovaných nedostatečně krutý v minulosti, ale současné finanční kasino devastuje i ty oblblé, politicky-korektně vzdělané a systémově slepé a hluché. A tak se, z pohledu ztrát, dostávají do stejné situace stříhaných ovcí hlupáci, stejně tak jako úspěšní podnikatelé bez schopnosti samostatného úsudku, věřící dezinformacím „prosystémových expertů“ na výplatní listině bankstera.

Popisovat tyto moderní strýčky skrblíky jako bezcitné, bezohledné, kruté, chlípné, hrabivé démony je jen nedoceněním jejich osobní i společenské odpornosti a životní filosofie absolutního parazitismu a morálního úpadku. Dobrovolně se vyčlenili ze společnosti jako kriminální mafie, teroristé destruující nejen společný domov, ale mocí jimi ovládaných peněz i celý zbývající svět. Zůstaneme-li konzumenty bezmozky, svět normálních lidí zahyne.

V roce 2007 Ben Bernanke a Hank Paulson nestydatě lhali zkažené a slabošské posádce US Kongresu i médii vystrašenému a snadno manipulovatelnému lidu Ameriky, když tvrdili, že nám hrozí kolaps národního finančního systému, když stát nezachrání vybrané bankovní titány Wall Streetu. Tento zjevný a prokazatelný nesmysl a podvod je nadále goebbelsovsky vydáván za jedinou pravdu, jedinou možnou cestu řešení situace – a miliony věřících, dobrovolných ignorantů o tom nepochybuje. Je to o ztotožnění se s prohnilým systémem a je to i o tom, že samostatné myšlení bolí, a samo o sobě, bez vlastní iniciativy, akce, nikam nevede, jen do hluboké individuální deprese. Faktem je, že žádný národní kolaps nehrozil. Z desetitisíců soukromých bank v USA hrozily těžké ztráty či bankrot maximálně 20 finančním institucím, pravda, těm největším. Přidejme několik polostátních organizací jako Fanny Mae a Fredy Mac, a to je vše. Zřítily se ceny akcií právě těch nejvíce zkorumpovaných a podvádějících „systémových“ bank, jako JP Morgan, Goldman Sachs, Citigroup, Bank of America, AIG, Morgan Stanley, General Electric a Wells Fargo. Ohroženy nebyly úspory 99 %, ale zcizené bohatství, banksterský lup 0,1 % globálních elit. Opakuji, úsporám prostých Američanů nic nehrozilo, systém státních garancí, včetně dostatečnosti fondů FDIC, byl plně funkční. Ztráty hrozily investorům do obligací, státních dluhopisů, což by se dotklo zejména penzijních fondů, ale tyto ztráty by nebyly permanentní a byly v čase řešitelné. Uvědomme si dále, že mít konto u Goldmanů, nebo vlastnit dluhopisy není pro obyčejné lidi žijící od výplaty k výplatě a s hypotéku za zády. Šlo hlavně o osobní majetek finančních superstars jako např. Dimona, Macka, Lewise, Prince, Immelta, Blankfeina a jim podobným titánům amerického finančního kasina, kteří odhodili všechny ověřené normy chování odpovědného bankovnictví, hazardovali s cizím majetkem, podváděli, a když to prasklo, nejenže se nebáli důsledků, kriminálu, kam by všichni patřili, ale poslali Paulsona do US kongresu s lakonickým sdělením. Kongresman Dennis Kucinich o tom podal svědectví: „Pokud nám ty peníze (daňových poplatníků) nedáte, položíme vám tu vaši kůlnu (míněna US ekonomika)“. Paulson, ministr financí USA za Goldmana Sachse, v tom okamžiku mluvil o převodu 800 miliard USD ze státní kasy do soukromých kapes pár desítek či stovek kriminálníků. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Vykradení US Kongresu s finanční pistolí u hlavy zástupců lidu za bílého dne. V hollywoodském firmu by Paulson u východu dostal i klepeta, a pro kvílení policejních sirén by nebylo slyšet slova. V tom domě prodejných, nedotknutelných polobohů si trouflo zaprotestovat celkem 5 zástupců lidu, ale žádný neměl odvahu nechat Paulsona zavřít.

Považte, vládní úředník přijde do nejvyššího zákonodárného sboru vydírat, vyhrožovat záměrnou sabotáží státu, který spravuje. Ta odvaha, ta drzost, ta bezohlednost a morálka … Deprivace v nejlepším. Kopl do iluze svobody, práva a demokracie, až se jejich hlavy skutálely ze schodiště Kapitolu. Ostatně, náměstek majitelů USA, není jen nějaký občan. Je nad zákonem, neb je v USA zákonem samým. Ukázal, kde je skutečná moc.

Pro ty, co se ještě neprobrali, nebo nebyli ve škole, připomínám, že skutečné tržní hospodářství zvané též kapitalismem je postaveno na fundamentu tzv. kreativní destrukce. Špatně řízené firmy bankrotují, aby jejich podnikání buď převzala či zničila vítězná konkurence, nebo byly nahrazeny na trhu novými, dobře řízenými a prosperujícími firmami. To, jak může US Zákon o bankrotu skvěle fungovat, jsme mohli ne až tak dávno sledovat při téměř vzorové likvidaci mamutí pojišťovny Washington Mutual. Řádná, a stejně dobře provedená likvidace těch finančních institucí, „které jsou příliš veliké, než aby mohly padnout“ by z finančního systému vypudila, zrušila platnost špatných, nesplatitelných dluhů v řádu maximálně jednotek bilionů US dolarů, důsledky svého zločinného konání by nesli ti, kteří problémy bankám způsobili, tedy manažeři bank a pojišťoven a přirozeně i ti, co byli tak hloupí a nenažraní, že pro vyšší výnos investovali do kriminálního gangu a jeho šílených finančních operací. Střadatele, zvláště v případě Bank of America, by vyplatilo FDIC z prostředků pojištění vkladů. Celý ten debakl by se týkal toho pověstného 0,1 % společnosti, 99,9 % procent by se nedotkl, nebo jen částečně a dočasně. Ve srovnání s tím, co nastalo později, něco, s čím se dá žít, co se dá snadno překonat.

Pokud v Americe někdo ještě naivně věřil v Systém, jeho férovost a funkčnost, právo „padni-komu-padni“, po privatizaci nezákonných a podvodných zisků bank v letech 2002 až 2007, a po následné socializaci, znárodnění ztrát těch samých banksterských lumpů v letech 2008-2010 vyžaduje setrvání u této víry drogové opojení nebo stav organismu po lobotomii. Nevidět a nevnímat tento neomezeně a beztrestně bující pokroucený, nemorální, bezprecedentně mafiální a kriminální systém „hochů-co-spolu-mluví“, kamádáčoftkapitalismus božích vyvolenců – jakéhosi ekonomicko-společenského křížence fašismu a stalinismu – to začíná být privilegiem jen těch, kteří jsou na výplatních páskách nebo přímo v portfoliu korporací a jejich korporátního státu. A celá ta estráda obohacování se globálních elit na účet střední třídy není ani zdaleka za námi.

Nechali jsme si, jako národ, ukrást náš politický, ekonomický a finanční systém, a tím i celou svoji vlast, velmi egoistickými a nadnárodními korporacemi a zájmovými skupinami. Co chce 300 milionů Američanů, to dnešní elity nezajímá, ale když se pan Netanjahu špatně vyspí, AIPAC umí udělat z Washingtonu Tel Aviv. Z kritiky nejbližšího a finančně nejdražšího spojence a přítele je neodpovědné hrdinství hraničící s politickou sebevraždou. Americké impérium? Americké století? Zeptejte se autorů, neokonů, kolik z nich má jen americký pas, a komu přísahají věrnost, a to i veřejně.

Žijeme v době zdeformovaného, zvráceně amorálního a kriminálního, rentiérského pseudo-kapitalismu, který obohacuje vyvolené, a ty na reálnou moc peněz přisáté, a zbídačuje pracující střední střídu. Naše politické zřízení, ekonomiku i finanční systém převzaly korporátní a „Special Interest“ nikým nevolené zájmy, stojící v pozadí politických loutek. Přestaly fungovat osvědčená pravidly hry, interakce a vzájemné kontroly pilířů společenského systému. Přestává fungovat právní systém, vojensko-policejní stát zabíjí poslední občanská práva americké Republiky, prezident má práva císařů a s Ústavou si pánové světa dávno vytřeli řiť, a to i rukama zkorumpovaných soudců Ústavního soudu USA, interpretujícími tento základní kámen naší společnosti ve prospěch Impéria peněz. Tato zkorumpovanost servisních elit se brzy ukáže pro Systém smrtelnou, protože její chorobná závislost na dnešku a okamžitém zisku, její nenažranost a arogance nemyslící na budoucí důsledky svých činů zabije živitele, na kterém vyvolenci parazitují. Svým nezájmem o věci veřejné jsme umožnili malé skupině predátorů, aby hazardovali ke svému prospěchu s budoucností naší vlasti, našich potomků, a to s plnou imunitou. Stojí nad zákony, neplatí pro ně žádná pravidla a omezení, nemají žádnou morálku a žádnou odpovědnost k okolí, spoluobčanům, ale ani sami k sobě a svému osudu společenských a národních vyvrhelů. Pod převlekem a hesly o záchraně kapitalismu budují bolševickou totalitu. Nejen tito lidé, ale celý americký národ zaplatí za jejich zločiny neuvěřitelnou cenu. Trest bude odpovídat charakteru a závažnosti zločinu.

…

“Privilegovaní lidé vždy riskovali a i nadále budou raději riskovat svoje totální zničení, než aby se vzdali jakékoli části materiální podstaty svých privilegií, které je přivedly k moci.” – John Kenneth Galbraith – The Age of Uncertainty

…

Hodnocení období Lehmanovy popravy a následující krize se v podání mnoha „expertů“ úzce zaměřuje jen na peníze. Na tu krádež za bílého dne, co historie světa ještě nezažila. Skoro každý je oslněn ciframi. 800 miliardami US dolarů, které odsáli banksteři jako upíři z americké ekonomiky v rámci programu TARP. Dalšími 2,4 biliony ničím nekrytých US dolarů v dalších vlnách „kvantitativního uvolňování (QE)“, co se přesunuly z kapes občanů do kasiček pár insolventních parazitů. QE programy jsou ve skutečnosti fiktivní, bezcenné dolary, které dostanou vybrané banky prakticky zadarmo od FEDu, aby z nich drtivou většinu vrátily zpět Fedu ve formě depozitu „nadměrných“ rezervních fondů. Jde tedy o účetní operaci vylepšující obraz solventnosti bank a nikoli o prostředek stimulace ekonomiky, jak je nám QE prodávána. Proto nedošlo v USA i jinde, kde je tento účetní trik aplikován jako face-lift zhýralého herce, k inflaci odpovídající dramatickému zvýšení tzv. peněžní zásoby – zjednodušeně, množství vytvořených peněz. Paradoxem pro laiky, kteří netuší, komu patří US Fed, je, že americká centrální banka vytvoří státu reálný dluh prostřednictvím emise státních dluhopisů, a z „nadměrných“ rezervních fondů platí svým členským bankám sice nevelký (kolem 2 %), ale přece jenom – zisk za nic, tedy spíše za to, že banky tyto nové peníze NEPUSTÍ do té „STIMULOVANÉ“ reálné ekonomiky, ale maximálně do spekulace na finančních trzích. Bezpracný, pány světa garantovaný zisk pro parazita na účet daňového poplatníka. Hovoříme, od roku 2008, o cca 300 či více miliardách dolarů – to jen pro ilustraci, jak je to americké vemeno usilovně, k smrti dojnice, ždímáno neamerickýma rukama do globálního krajáče. Vydoj a opusť, a šup na další ohlouplou krávu.

Ale to, že de facto skončila i poslední iluze o kapitalismu, v kterém nesolventní instituce bankrotují, a elity aplikovaly model socializace ztrát soukromých osob a privatizace státu a jeho výběru daní, o tom skoro nikdo nehovoří. Je to politicky nekorektní. Stejně tak nekorektní je dnes nazývat ozbrojenou finanční loupež kriminálním činem. Vláda podvodu, defraudace, keťasů, šmelinářů a hazardních hráčů (sázejících cizí majetek, cizí práci) se stala Systémem.

Aby panská jednota nesolventních hazardérů, plaite kasinových hráčů a bankrotářů vůbec mohla přežít okamžik Lehman, korporátní „kapitalistický“ stát rozstřílel na mraky stovky let staré kapitalistické principy oceňování majetku, kapitálu. Prostřednictvím vládní agentury FASB zrušil pravidla oceňování dle aktuální ceny na trhu (sbohem tržní hospodářství, vítej finanční sci-fi) zvaná „mark to market“ a zavedl komunistický systém (každému banksteru dle jeho potřeb, dle jeho všeschopnosti), v kterém si může každý sám oceňovat svůj majetek, kapitál – JAK SE MU ZLÍBÍ. Pokud někomu nedochází, co to znamená, pak si představte, že si svůj domek s pořizovací cenou, dejme tomu, 200 tisíc dolarů, sami oceníte na 10 milionů, přijdete žádat na banku o desítimilionový úvěr s tím, že jako kolaterál, záruku dáte svůj domek – a pokud jste vyvolený s plnou imunitou, nikdo nesmí vaši osobní valuaci zpochybnit, každý se z rozhodnutí státu musí tvářit, že máte desetimilionový majetek, že jste solventní – no, a když pak (nepochybně nevinně – špatný business plán) přestanete bance splácet – přijdete sice o domek, který, po odpisech, nemá cenu ani těch 200 tisíc, ale těm 9,8 milionu v cash, bude v daňovém ráji dobře. Tedy, pokud jste Vyvolený, patříte k tomu 1 % přisátých k politicky-korektnímu vemenu – pro ulici a pro ostatní neprivilegované takové šance přirozeně neplatí – někdo to přece zaplatit musí. Ergo, ten kapitalismus, v kterém se měřilo všem stejně neurvalým metrem, prostě skončil.

Aby ten socialistický (ve smyslu zestátnění ztrát kasina) převrat v lůně kapitalismu neměl chybu, nejen americká, ale skoro všechny členské centrální banky globálního Kartelu začaly skupovat od „svých“, a zdůrazňuji slovo svoje, bank tzv. špatné úvěry, hypotéky a jiné finanční instrumenty za nominální, tedy netržní ceny. Bilance FEDU se za posledních pár let cca ztrojnásobila. Ve svém držení má hromadu papíru s nominální cenou řádově bilionů dolarů, jejichž tržní hodnota osciluje kdekoli od nuly do max. 10 % nominálu. Tedy, bude-li chtít se tohoto bohatství zbavit, prodat ho, dostane max. 10 centů na dolar. Můžete hádat, kolikrát chcete, kdo to zaplatí a kdo koupí balíčky hypoték např. z již zdevastovaných čtvrtí Detroitu, nebo jiné podobné „cennosti“.

Kromě hazardu s měnou, tedy US dolarem, mají tyto i další akce Kartelu jeden zásadní systémový dopad. Všichni členové vládnoucí mafie dostali od centrálních bank garanci, že ať budou hazardovat, podvádět, krást a bankrotovat jakkoli, jejich centrální banka, a jí kontrolovaný stát, jejich ztráty zaplatí, že je nenechá svému osudu, že je nenechá zbankrotovat. To je sakra „kapitalismus“. Jen pro některé, ovšem, ale zisky z jimi pořádaného a kontrolovaného hazardu do vlastní kapsy (a do daňových rájů) a ztráty na bankrotující americkou hospodu, která hospodaří vskutku imperiálně a terminálně – válčí, kde může i nemůže, „stará“ se o celý svět – a doma se jí rozpadávají mosty i dálnice, 48 milionů Američanů žije na podpoře, a legislativa progresivně zabíjí podmínky pro soukromé podnikání, tvorbu nových pracovních míst – životní úroveň průměrného občana USA poklesla na úroveň roku 1968 a přes deset let stále klesá. Koho to ale zajímá?

„Naši“ paraziti evidentně dospěli k názoru, že pro svoje finanční machinace už reálnou, produktivní ekonomiku nepotřebují. Že nepotřebují ani stabilní a důvěryhodnou měnu, seriózní obchodní vztahy, a to dokonce ani se svými věřiteli. Že strach z amerického vojenského arzenálu v rukou pánů světa je věčnou zárukou trvalé existence americké prosperity na cizí účet. Jsou mamonem zaslepení, historií nepoučení a samolibí – Impéria padají, a „americké“ nebude výjimkou. Tohle století bude americké ne monopolární dominancí USA, ale totálním rozvalem americké strojovny, který má potencionál přinést 3. světovou válku, proti které bude ta druhá dětskou hrou.

Zatímco elity a jejich média si hrají na svém jednoprocentním písečku, lží, podvody a „z čistého luftu“ vytvořené dolary ženou ceny akciových, komoditních i jiných trhů nahoru, a celý ten podvod vydávají za růst, prosperitu (už neříkají, že spekulantskou a jen pro to 1 % privilegovaných), tak v reálné ekonomice zdechla kapitálotvorba v celé historii tržního hospodářství spjatá s úsporami, odloženou spotřebou. Nahradil jí konzum na dluh, ničím nekryté bankovky, přežívání v podmínkách neustále padajících reálných příjmů 99 % obyvatelstva a jejich kupní síly, co je v podmínkách USA odpovědná za 72 % HDP. Není nutné zdůrazňovat, že tohle je zoufalá hra na udržení státu quo za každou cenu a co nejdéle. Je to hazard, zdá se plánovaný a úmyslný, ze statusem US dolaru jako světové rezervní měny. Dolar ztrácí důvěryhodnost spolu se svými tiskaři, tvůrci, a ve světě se objevují alternativy. Hraje se o čas a o maximální přesun majetku, nikoli toho fiktivního ve formě papíru, ať již bankovek, digitálních vstupů na účtech či různých, dnes ji často i nesplnitelných příslibů – od dluhopisů po pojistky – z vlastnictví všech (států) do rukou pár za fiktivní poukázky – ztělesnění nikoli hodnoty práce, ale dluhu. To jsou dnes měny. Skutečně to připadá jako potápějící se Titanik. Na 1. palubě se skvěle baví jakoby ani zítřek neměl nastat, jakoby jejich zločiny, kriminalita neměla být potrestána, jakoby těch pár tisíců, či desítek tisíc příslušníků cizácké elity mohlo odolat zlobě 300 milionů těch na ulici, kterým ukradli nejen vlast a její ideály, vše to, co dělalo Ameriku velkou a vzorem pro ostatní, ale ten nesvéprávný zloděj jim bere i osobní majetek a perspektivu do budoucnosti. I hloupost někde končí a pak ta úmyslně generovaná hloupost přináší nekontrolovatelnou nenávist a bezskrupulózní násilí. Když národ podvede, zradí někdo, koho se naučil považovat za svého, za bratra, za přítele – je pro prozření nenávist o to nesmiřitelnější. Jednou, až zbankrotuje stát, a nebude schopen všechny ty desetimiliony udržovat nasycené, ošacené a bydlící všechny ty uliční elementy, co nemají práci nebo mají jen práci na částečný úvazek, se i ten nejhloupější Američan vydá na cestu poznání, proč žije v bídě a nedostatku, co znamenají všechny ty prezidentské direktivy plánu na udržení moci „Continuity of Goverment“, které z něj učinily otroka, pro koho je určen ten půlmilion plastových rakví na vojenské základně v Georgii – bude se ptát proč a kdo za to může, že se „ v zemi svobodných“ stal zbytnou přítěží skutečných majitelů USA.

Nelze moc spoléhat na to, že se to po století ohlupované americké stádo náhle, nějakým zázrakem, probudí jako vlastenci. Mezi vyprázdněnými symboly americké revoluce už Američané vlastně ani neví, co je reálné vlastenectví, co je občanská odpovědnost, co je to kolektivní obrana vlastních zájmů. Většina není schopna, či spíše ochotna pro nějaký ideál, dokonce i ve vlastním zájmu, zdvihnout zadek z gauče.

Debilizované konzumenty zaktivizuje pouze bída. A očekáváte-li vzpouru od facebookové generace, tedy mladých, zřejmě se pletete. Početně silná a společensky vlivná „baby boom“ generace odchází na odpočinek, do důchodu. Jenom za poslední čtyři roky přišli tito lidé ve svých penzijních fondech kvůli Bernankově politice téměř nulových úrokových měr o cca 400 miliard USD. S pochvalou od „svých“ banksterů. Tito penzisté ztratili i teoretickou naději na to, že je našetřené peníze udrží na slušné životní úrovni více než pár let. Sny o odpočinku v domku na Floridě se pro drtivou většinu z těchto, často i velni úspěšných lidí, totálně rozplynuly. Za pár let se z nich  stane nic nevlastnící proletariát nemající co do úst. Po celý život tato generace agresivně a bezohledně sledovala vlastní sobecký zájem. Tváří v tvář bídě se nebude chovat jinak. Proto se, s největší pravděpodobností, stane jádrem odporu k systému, kterému do roztrhání těla sloužila, a který ji „hodil na hnůj“. Pokud banksteři tyto lidi, co mnohdy stále ještě drží část svého kapitálu v akciích, ostříhají jako ovce v dalším, již třetím krachu na burze za posledních 13 let, dočkáme se jejich radikalizace prakticky obratem.

Již nepřehlédnutelný rozdíl mezi koncentrovanou propagandou elit, ventilovanou jimi vlastněnými médii jako hospodářské oživení, a trpkou realitou života na ulici, charakteristickou cca 23% reálnou nezaměstnaností, 40% nezaměstnaností mládeže a cca 9% reálnou inflací, začíná pány stále více odtrhávat od kmánů. Propaganda nepropaganda. Systém naráží na meze kontroly myšlení davu. Elity si to uvědomují a připravují se na odpor mas tvorbou policejního státu a soukromých armád, na vládu terorem.

Po tolika stoletích růstu a prosperity si skoro nikdo v Americe nedovede představit hladem, bídou motivovaná povstání, jako někde ve 3. světě. Přitom do toho světa padáme jako klasická banánová republika v majetku finančních oligarchů už od druhé poloviny 60. let minulého století. Bída dole roste každým dnem a sahá na mez tolerance, a nahoře přitom nevědí co roupama s bohatstvím a penězi. Nikdo neví kdy, ale tahle hra na blbého jednou skončí. A ošklivě. V Americe si na rukavičky moc nepotrpíme, když jde o majetek a o život.

Dmitrij Orlov charakterizuje Parazita a shrnuje přicházející nejen společenský a ekonomický, ale civilizační kolaps následovně:

…

„Hlavními nástroji moderních financí jsou mystifikace, zmatek v pojmech, lhaní a podvádění, ovládání tvorby peněz a inflace, manipulace trhy, hypnóza mas a zcizování cizího majetku v jejich správě. To tu bylo vždy. Co je nové, je to, že korporátní státy již přišly o skoro všechny zdroje, z kterých mohly svoje nadřízené bankstery „zachraňovat“ před nimi samými, před jejich nenažraností. Viníci terminálního stavu dnešního světa jsou stále na svobodě a u kormidla západní civilizace, bohatší a mocnější než před poslední hospodářskou krizí. Evidentně věří, že další jimi vyvolaná krize je učiní ještě bohatšími a všemocnýmii.“ (Five Stages of Collapse)

…

Otázkami, na které si sami musíme nalézt správné odpovědi, jsou: jak jsme to jako občané mohli dopustit, jsme bez viny, jsme schopni obrátit kormidlo dějin a vyhnout se jinak neodvratné katastrofě? Nejsme sami parazity též? Kdy naposledy jsme žili, budovali svůj americký sen jen z výsledků svojí práce, bez vykořisťování, vydírání a okrádání jiných národů, bez agrese imperiálních válek, kdy naposledy jsme nežili na dluh, na cizí úkor a účet? Kdy naposled jsme žili a mysleli jako skuteční Američané, dědici ideálů Americké revoluce?