Retro: Úroky z úroků

22. 12. 2011

Kam se podívám, všude se píše o jakémsi finančním krachu euroamerické civilizace, která z globálního hlediska (méně než miliarda obyvatel ze sedmi) už nic moc neznamená.

Nikdo nevysvětluje, proč ona krize nastala, jaká je její příčina. O vysvětlení se pokusil nejlepší ministr financí Kalousek, prý je to tím, že jsme si žili jako prasata v žitě. A také mnozí proslulí slavní ekonomové po Kalouskovi opakují, že Řekové houbelec pracovali, akorát seděli pod olivovníky a chlastali víno a kořalku. To je ovšem vysvětlení a zdůvodnění jak pro blbé.

Nedávno jsem si listoval v Lutherovi, a on píše, následující: Dovídám se, že nyní se bere o každém lipském trhu po 10 zlatých, to je ročně 30 ze sta; někteří k tomu přirážejí ještě 10 o neuenburském trhu, takže je toho 40 ze sta; je-li tomu tak, opravdu nevím. Fuj, hanba, kam to k ďasu povede? Kdo teď má v Lipsku 100 florinů, bere ročně 40, to znamená, jako by za rok pozřel sedláka nebo měšťana. Jestliže má 1.000 florinů, bere ročně 400; to znamená, jako by za rok pozřel rytíře nebo bohatého šlechtice. Má-li 10.000, bere ročně 4.000; to znamená, jako by za rok pozřel bohatého hraběte. Jestliže má 100.000, což má každý velký obchodník, bere ročně 40.000, to znamená, že pozře za rok bohatého velkoknížete. Má-li 1.000.000, bere ročně 400.000, to znamená, že pozře za rok velikého krále. A za to mu nehrozí žádné nebezpečí na hrdle ani na zboží, nic nedělá, sedí za pecí a peče jablka; a tenhle loupežník si může sedět doma a za deset let pozřít celý svět. <

Před 15 roky jsem psal proti lichvě, protože již tehdy se zakořenila tak, že jsem ztratil všechnu naději na nápravu. Od té doby se rozmohla tak, že se už vůbec neuznává za nepravost, hřích či hanbu, nýbrž se dává velebit jako sama ctnost a čest, jako kdyby prokazovala lidem velikou milost a křesťanskou službu. Co tu počít, když hanba se stala ctí a nepravost ctností? (To je z An die Pfarrherrn wisder den Wucher zu predigen, rok 1540)

No není tohle vysvětlení staré půl tisíciletí docela logické a platné i pro situaci v níž se dnes nacházíme my?

Nedalo mi to a nahlédl jsem i do Marxova Kapitálu. (Marx má obrovský smysl pro humor, i v Kapitálu jsou pěkně jízlivé a černý humor nepostrádající odstavce.) A tak jsem také vybral pár vět, o kterých si myslím, že se týkají i naší současnosti.

Gilbert již roku 1834 věděl: Všechno co ulehčuje obchod, ulehčuje i spekulaci. Obchod a spekulace jsou v mnoha případech spjaty tak úzce, že je těžké říci, kde přestává obchod a kde začíná spekulace.

Samuel Gurney před výborem Sněmovny lordů odpovídal na otázky.

Otázka: Neztrácí snad při vysoké úrokové sazbě nakonec bankéř tím, že zchudnou jeho nejlepší zákazníci?

Odpověď: Ne, nedomnívám se, že k tomu dochází v takové míře, aby to stálo za zmínku.

Samuel Gurney pokračuje: Tyto velké výkyvy úrokové sazby jsou výhodné jen pro bankéře a peněžníky – všechny výkyvy v obchodě jsou výhodné pro toho, kdo se ve věci vyzná.

Přece totéž znají i naši současní bankéři, nebo že by na to snad zapomněli? Nebo že by to dnes už pro ně nebylo výhodné?

V Marxově Kapitálu je také pár odstavců o válkách a o vojevůdcích, o jejich hrdinství, o vlastenectví a chrabrosti atd. atp. Marx to povídání ukončil větou: Skuteční vojevůdci seděli za účtárenskými stoly…

Království Velké Británie mělo také jeden čas velmi zajímavého ministra financí stejně jako my máme dnes, byl jím William Pitt. A tento ministr financí měl k radění a k dispozici superekonoma Richarda Price. Jsem přesvědčený, že tento poradce by odvedl pořádný kus práce i v našem současném NERVu a exceloval by i v poradním sboru sociální demokracie. Přece jeho následující věty jsou přímo kouzelné. Price píše v roce 1772 toto: „Peníze, které vynášejí úroky z úroků, rostou z počátku pomalu, protože se však tempo růstu neustále zrychluje, dosáhne po nějaké době takové rychlosti, že se to vymyká všem představám. Pence půjčená při narození našeho Vykupitele na pětiprocentní úroky z úroků, by už dnes vzrostla na větší sumu, než by představovalo 150 miliónů zeměkoulí udělaných z ryzího zlata. Půjčena na jednoduchý úrok, vzrostla by však za tutéž dobu jen na 7 šilinků a čtyři a půl pence. Až dosud zlepšovala naše vláda své finance raději tímto druhým způsobem, než aby použila prvního.“

Karel Marx se jízlivě a ironicky vysmívá ministrovi financí Williamu Pittovi, který svému ekonomickému poradci důvěřoval a jeho radění bral s veškerou vážností. Marxovy věty zase zní takto:

Fantastické nápady dr. Price, které daleko předčí fantazie alchymistů a kterým vážně věřil Pitt a udělal z nich sloupy svého finančního hospodářství… Prý jeden šilink půjčený při narození našeho Spasitele (tedy patrně v chrámě jeruzalémském) na 5% úroky z úroků by vzrostl na větší částku ve zlatě, než by mohla obsáhnout celá sluneční soustava, kdyby se z ní udělala koule o průměru, který se rovná dráze Saturnově. Proto nemusí být stát nikdy v nesnázích, neboť velmi malými úsporami může splatit sebevětší dluh, jak to vyžaduje jeho zájem.

Jak pěkný teoretický úvod k anglickému státnímu dluhu. Pitt bere tuto mystifikaci dr. Price naprosto vážně. Není možné nažvanit na několika řádcích víc nehoráznějších nesmyslů.

A copak dnešní ekonomové občas nepronáší stejné hovadiny? A co FED a Mezinárodní měnový fond a Světová banka? Neřídí se Priceovou metodou a jeho vědeckým postupem?

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře