V Rusku vnitropoliticky přituhuje a nervozita s blížícím se termínem prezidentských voleb stoupá. „Levicové“ síly dokonce v zájmu oslabení vnitropolitické pozice stávajícího prezidenta nasadily do voleb šéfa úspěšného podmoskevského zemědělského podniku Grudinina, zvenku mačkají ruským oligarchům sáček v podobě jejich majetku a venku ulitých peněz, Rusko vyšoupli ze zimní olympiády a chystají „komplikace“ kolem světového fotbalového šampionátu právě v Rusku… Rozpory se prohlubují a Putinovi dá velké úsilí zabránit otevřenému střetnutí, které by mohlo vyústit v občanskou válku:

To vše by bylo směšné, kdyby…

Arandr

—
FIFA oznámila, že bylo dosaženo dohody s Ruskem o likvidaci komunistické symboliky z ulic měst, která budou letos hostit mistrovství světa ve fotbale.

Jak oznámili v tiskové službě mezinárodní fotbalové federace, jedná se o dočasném přejmenování ulic a zakrytí, nebo likvidaci sovětské symboliky na budovách a objektech infrastruktury.

„V dlouhodobé perspektivě je zachování, nebo odstranění totalitární symboliky vnitřní věcí Ruska, které nemůžeme komentovat. Nicméně po dobu šampionátu jsme se dohodli na to, že to zahraniční návštěvníky nebude šokovat. Proto není myslitelné, aby diváci z Maďarska, České republiky, Ukrajiny a dalších zemí, které trpěly pod sovětským režimem, přijeli a byli ubytováni v ulici nesoucí jméno Lenina, Stalina. Luxemburgové, nebo jakýchkoli jiných představitelů režimu,“ vysvětli. tiskový tajemník FIFA na brífingu.

Podle dosažených dohod budou muset vedení měst, která budou šampionát hostit, do zahájení šampionátu odstranit z ulic nebo zakrýt jakékoli objekty, které inspektoři FIFA určí jako „elementy propagandy sovětského režimu“ – m.j. Leninovy památníky budou umístěny ve speciálních kostkách, na jejichž plochách budou umístěny reklamy sportovních akcí. Rovněž řada ulic dostane přechodné názvy. Podle slov představitele FIFA, vyjádřila vedení jednotlivých měst ochotu splnit nikoli jen dočasné, ale trvalé přejmenování ulic a zbavit se komunistického dědictví definitivně.

„Velkou spolupráci v této otázce poskytuje vedení Jekatěrinburgu, které se rozhodlo odstranit tyto symboly trvale. Toto ruské město se rozhodlo, že naše požadavky odpovídají jeho směřování do budoucnosti, a my to můžeme jen přivítat,“ řekl zdroj deníku „Rjazanskij sport“ ve výkonném výboru FIFA.

—konec citátu—

Přirozeně, že jde o fejk, který se objevil už 19. prosince 2017 na stránkách zdroje „Panoráma“ od jakéhosi Borise Gontermachera, bez jakýchkoli odkazů na zdroje.

Ovšem to, že lidé VĚŘÍ takové zprávě a široce o ní debatují, vypovídá o tom, že naše státní moc, v čele se samotným jejím garantem, přestala být fakticky legitimní. Lid země – tedy my všichni – jsme přestali uznávat právo státní moci na přijímání jakýchkoli pro nás závazných rozhodnutí. Co je ještě dalšího třeba k rozpadu země?

P.S. – A nezapomeňte v březnu volit „toho nejlegitimnějšího“ člověka státní moci, který naši zemi dovedl na okraj propasti…

Zdroj: Worldcrisis.ru

—

Jako relativní protiváhu předchozímu článku si přečtěte překlad výtahu s odpovědí ekonoma a prognostika Michaila Chazina na otázky posluchačů stanice „Govorit Moskva“. V souvislosti s výše uvedeným článkem mě z řady otázek zaujal dotaz týkající se prezidentských voleb v RF:

O prognózách a kdy přijde pád

Michail Chazin

(od 32:10 do 43:55)

Kandidát na prezidenta Pavel Grudinin- to je Trump roku 2016, nebo Zjuganov roku 1996? (Teď je příliš mnoho prezidentských kandidátů – 64, a zazářili z nich jen 2 – Xenie Sobčak a Pavel Grudinin). Není to tak, že Sobčak je pro vnitřní potřebu a Grudinin pro potřebu vnější?…

Obecně vzato, pokud se domníváte, že mínění Západu hraje nějakou roli ve vnitroruských záležitostech, pak pochopte, že všecky ty historky o strašení Západem lidi prakticky nijak neovlivňují. Dospělí lidé si pamatují SSSR, kdy USA byly nepřítelem a většinou to vnímali velmi skepticky (ačkoli v některých směrech mylně), tak je to i dnes, kdy společnost je silně nespokojena americkou politikou dvojího metru, nicméně v USA jsou všecky představy o hodnotách a svobodách omezeny hranicí „svůj“ – „cizí“. Pokud „svůj“, pak se všechny výhrady automaticky mažou bez ohledu na to, o jaká porušení tam jde. Ovšem, pokud je to „cizí“, tak je univerzálním viníkem toho bez ohledu na to, co udělal nebo neudělal. Z tohoto důvodu je vztah k USA a Západu vůbec krajně skeptický.

Například všichni vědí, že oni lžou, ale jak lžou a čím konkrétně nás oblbují, to už nikoho nezajímá. Pokud budeme hovořit o lidech prozápadních, pak ti jsou v alternativní situaci – vědí přesně, že na Západě vždy mluví pravdu, jsou čistí a voňaví a dokonce ani miliony Iráčanů a Afghánců, které Američané za posledních 15 let zlikvidovali, jsou nezajímavou hloupostí – a kdoví, zda se nakonec nepozabíjeli sami…

Toto téma k věci nemá žádný vztah. Hovoříme-li o pragmatickém efektu Grudinina, tak to může být využito jako demonstrace nízké podpory liberálních myšlenek u nás. Když jsme posledně v tomto pořadu o této otázce hovořili, tak výsledkem hlasování posluchačů bylo 78 % pro Grudinina, zatímco pro Putina jen 8 %. Nelze to samozřejmě přeceňovat, protože toto publikum není repezentativním vzorkem, ale nicméně, protože posluchači této stanice patří k vrstvě s vyšším příjmem, měli by tedy být většinově proti Grudininovi přinejmenším proto, že byl nominován KPRF. Pokud jde o Sobčak, tak dnes vidíme, že její projekt se přinejmenším zadrhl a její podpora nejen tady, ale i na internetu významně poklesla.

Pokud jde o Grudinina, tak on je výjimečně vzácným případem podnikatele v naší zemi. Může se donekonečna namítat, že měl unikátní start a podmínky, nicméně většina ruských oligarchů typu Potanina, Děripasky atd. nejsou podnikateli ve smyslu, že neumějí vydělávat. To proto, že je posadili na strukturu, kterou sami nevytvořili, ale kterou vytvořil někdo jiný, a oni ji využívají s cílem odčerpání zisku někdy více, jindy méně efektivně. Oni ale nejsou podnikateli, protože nic nezakládali, nevytvářeli. Navíc pokusy jednoho z nich (např. Prochorova anebo Čubajse) něco vytvořit pravidelně končí katastrofálně. To je objektivní situace. Ale Grudinin je úspěšný podnikatel a v tomto smyslu je docela unikátním případem – s hlediska současné ruské státní moci. Protože celá privatizační elita vytvořená v devadesátých a trošičku i v dvoutisících letech, cíleně potlačuje v Rusku jakékoli podnikání. Příčina je jednoduchá – podnikání je pro ně hrozbou, protože ve srovnání s úspěšnými podnikateli se hned projeví, že oni jsou řekněme – pochybně úspěšní.

Já nevím, čím projektem Grudinin je, ani to nemíním teď zkoumat, protože to nevíme nikdo a já nejsem politolog. Celá ta záležitost je pro mně zajímavá jen jako pro pozorovatele, který na to kouká jako na film, s kyblíkem popcornu, a zadruhé potom jako pro člověka kterého zajímá, do jaké míry to ovlivní změnu strategické linie. Na změnu strategické linie může mít objevení se Grudinina podstatný vliv, protože jasně ukáže levicové zaměření veřejného mínění v Rusku. Dnes v Rusku 80 % obyvatel přímo podporuje levicový směr, zatímco jen kolem 5 % vystupuje aktivně proti. Z takového poměru vyplývá požadavek na změnu politiky z pravicově-liberální na levicově konzervativní. Sám, Putin je svými názory pravicově konzervativní – v tom má blízko k Trumpovi. Ale společnost požaduje levicový konzervatismus. Putinovy pokusy bojovat s tím liberalismem vidíme, ale v rámci tohoto systému změnit zaměření nemůže. Proč?

Představme si pro názornost Rusko jako akciovku, v níž je Putin generálním ředitelem. Když přišel, tak věděl, že jsou tam akcionáři, správní rada a že on nemůže tamní rozhodnutí vůbec ovlivnit. On se sice zúčastňuje zasedání, ale jen s hlasem poradním – hlasovací právo si vybojoval až v souvislosti s případem Chodorkovského a má za sebou určité množství akcionářských hlasů. Přitom ale i nadále platí nomenklatura „správní rady“, tedy lidí, které nemůže rozhodnutím prezidenta propustit. Jistěže se mu podařilo jejich počet omezit za těch 18 let ve funkci, ale zlikvidovat všechny nikoli.

Teprve poté, co přišel k moci Trump – proč? – protože kontrolní balík akcií drží ve „správní radě“ ti, kteří stáli za Clintonovou. Právě oni u nás založili onu pravicově-liberální politiku, právě oni kontrolovali a koordinovali ničení naší ekonomiky a s tím související přerozdělení vlastnictví. Tito lidé kreslili privatizační schémata – a už vůbec ne „státní majetková komise“, jak se někteří mylně domnívali. Ti lidé seděli všude. Připomenu třeba Dvorkoviče, o kterém se mnoho hovoří, jak začínal státní službu. Existovala jakási expertní skupina při ministerstvu financí (MF), v níž seděli zástupci MMF, kteří hlídali, aby MF správně plnil závazky vůči MMF, které na sebe vzala „správní rada“ (Rusko). Takže v tomto smyslu do příchodu Trumpa k moci Putin neměl vůbec možnost vyměnit „správní radu“. Dnes se ty možnosti objevily – tak se mi aspoň zdá, ale mohu se i mýlit. Je tu celé klubko různých detailů a v tomto smyslu objevení se Grudinina je dalším faktorem, který by Putinovi mohl dát šanci ke změně ve složení „správní rady“…

*) Dvorkovič Arkadij (1972) – místopředseda vlády RF od r.  2012, předtím 4 roky pomocník prezidenta (Medvěděva), od r. 2015 předseda správní rady Ruských železnic.

—

Mimochodem, 9. ledna 2018 ruské ministerstvo obrany oznámilo, že končí s operačním programem Windows a v celé struktuře přechází na domácí OS „Astra-Linux“, který byl už dřív zařazen jako jediný OS automatického systému řízení. Předností tohoto systému má být mj. zcela unikátní systém ochrany dat…

S dalším názorem se můžete seznámit v Otázkách a odpovědích V. Pjakina – v překladu Ireny Aneri