S migranty přichází optimismus a také pochyby o demokracii

Lidská společnost žije už tisíce let ve třech prolínajících se dimenzích – veřejné, ekonomické a soukromé. Životní prostor každého z nás je však zcela specifický a neopakovatelný. Pro některé je ekonomika vzdálené cosi, neboť není nucen získávat skrze ni prostředky k životu. Pro jiné se zase soukromí zužuje jen na ně samé, jejich vzpomínky, úvahy, fantazie. Pro většinu je pak veřejný prostor příležitostí ke sledování výkonů oblíbeného fotbalového mužstva, pro návštěvu koncertu, či pro pěstování zeleniny na komunitní zahrádce.

Nezájem většiny o politické dění, který je přerušován jen krátkými volebními vstupy, je důležitou podmínkou existence demokratických režimů. Neinformovaná, neorientující se a neangažovaná masa je využívána k tomu, aby transfer oficiální zákonodárné i výkonné (a zprostředkovaně též soudní) moci do rukou vyvolených osob byl zdánlivě legitimní. Tyto osoby pak společnost formálně řídí a kličkují přitom mezi tlakem obtěžující minority angažovaných voličů, vlastním zdravým rozumem či prospěchem a zájmy vlivových struktur, které je do funkcí protlačily. Ty pochopitelně vyhrávají.

Celé divadlo je poměrně komplikované a finančně náročné ve srovnání s totalitním uchopením moci. Je však z hlediska skutečných vládců nutné. Jeho účelem je zamezit excesům, které pravidelně nastávají při násilné změně vládnoucích garnitur a ochraňovat demokratické svobody, především tu, která zaručuje nedotknutelnost soukromého majetku a možnost s ním bez omezení manipulovat. Demokracie taktéž pečuje o bezproblémovou existenci vztahových sítí “těch co spolu mluví”. Stabilní sítě rodí bez velkého vyrušování vlivové a zájmové struktury, které zajišťují růst ekonomických zisků.

Vytěsnění zájmu občanů o takovou politiku je pochopitelné. Pro řadu lidí je to přímo podmínka zachování si vlastní důstojnosti. A ti, kteří by se zajímat a podílet chtěli, dost dobře nemohou. Nejen, že se těžko smiřují s morálkou politických loutek a sociopatickou filosofií vysokých pater vztahových sítí, ale chápou také, že podíl na kontrole a řízení mohou vyžadovat jen ti, kteří disponují relevantními informacemi, nutnými pro vyhodnocení situace, ve které jest se rozhodovat. A přísun relevantních informací k občanům je sabotován, zakázán, pronásledován.

Vzniká tak úžasný raison d´etre pro vůdce ekonomických zájmových klanů, kteří jsou v demokracii skutečnými vládci. Politici volení jen na krátké období, nerozumějící často odborné problematice a mající jen průměrný manažerský talent jim slouží jen jako spojovací kanál k úředníkům přejímajícím hlavní tíhu operativního řízení. Ti jsou pro voliče prakticky neviditelní a tudíž méně postižitelní. Jejich motivace sloužit občanům (pokud existuje) je pohříchu subjektivního charakteru.

Šéfové zájmových struktur jsou bezpochyby schopní a mají předpoklady efektivně vládnout. Problém je v tom, že jejich zájmem není vládnout v politice a prospívat lidem, ale vládnout ekonomice a prospívat sobě. Veřejný prostor využívají jako dojnou krávu a politiku jako páku pro prosazování svých ekonomických zájmů. Jejich politická řídící aktivita je tudíž nekoncepční, ovlivnitelná ekonomickými procesy a vůči voličům (kteří jsou většinou pod jejich rozlišovací mezí) nezodpovědná.

Bylo tomu tak vždy, neboť demokracie byla konstruována elitáři jako vláda elit. V dobách, kdy se politika ještě zabývala různostmi ideologií, byla však moc politiků opírajících se o angažované stranické zázemí větší a méně závislá na ekonomických kmotrech. Skoro celé dvacáté století nadto existoval alternativní socialistický systém a západní politici byli vybíráni tak, aby se osvědčili jako skuteční a silní bojovníci proti němu. A pak – v minulém století ještě ve světonázoru vztahových sítí nostalgicky doznívala píseň (dnes už zcela vytlačená kritérii ekonomické užitečnosti) o morálce aristokracie, poslání elit a odpovědnosti vůdců. Celková atmosféra tak umožňovala aby demokratický výběr (nezaměňovat s volbami) produkoval osobnosti schopné skutečně vládnout.

Úspěšnost řízení vždy stojí a padá s výběrem osob, které jsou jím pověřeny a s metodami, které používají. Jde o správné nastavení strategických i postupných cílů, včasnou detekci odchylek od nich, predikci chyb a jejich nápravu i péči o návrat do původního kursu. To ovšem předpokládá neustálé testování odpovědnosti jednotlivých manažerů (a vyvozování důsledků z jejich chybných rozhodnutí) a verifikaci smysluplnosti zvolených cílů. Dnešní politika se však snaží osobní chyby ututlat, zakrýt a interpretovat jako jakési chtěné taktické postupy. Místo jasné definice priorit zahaluje budoucnost kouřovou clonou boje proti terorismu, jako by to byl hlavní účel existence lidského druhu na této planetě.

Občané však kvůli zavedené rutině a uklidňujícím médiím mohou žít v míru své „splendid isolation“. Dokud se chod věcí nezašmodrchá tak, že systém, nekonfigurovaný pro metody rizikového řízení a neosazený schopnými manažery, katastroficky selže. Pak znepokojující informace o realitě již nemohou být zcela oslyšeny, neboť jsou v příliš velkém nesouladu s tím, co je nám podstrkováno propagandou.

Neboť člověk je stále ještě logicky myslící tvor a nelogičnosti buší na brány jeho vědomí jako kladívko na zvonek budíku. Probuzeni takto mimo virtuální realitu volebních kampaní, stojíme v nekonečném údivu. Jsme šokováni nesmysly, které vycházejí z úst námi zvolených zástupců a propadáme beznaději když vidíme, jaké šílenosti vydávají za řízení věcí veřejných. A najednou jsme připraveni jednat a vyklízet Augiášův chlív.

Některé to postihlo už před rokem, když se kdosi nelogicky snažil oddělit Evropu od Ruska, takto prakticky jediné naděje na jakousi její ekonomickou prosperitu v příštích padesáti letech. Další probralo letos na jaře vlčí vrčení dobrých strýčků z Bruselu, kteří ukázali Řecku své velké zuby. Opravdovým alarmem i pro otrlé spáče se však stal až dupot nohou statisíců ilegálních výletníků přicházejících do Evropy – bez pozvání a natrvalo.

Sami uprchlíci a migranti jsou jen jakýmsi ekvivalentem přírodní katastrofy – která ovšem mohla a měla být předvídána. Za naši nepřipravenost mohou neschopní evropští politici. Jejich loutkovodiči dali chytře ruce pryč v polovině představení. A loutky – produkt zmutovaté demokracie, říznuté dávkou bruselského vyděračského konsensu – neschopné samostatné existence, se kymácejí, breptají, padají ze scény.

Náš optimismus tedy nemůže tedy být dán stavem věcí, ale jen samým faktem občanského prohlédnutí. Lidé, náhle kriticky se zajímající o politiku, přinášejí naději a šanci na změnu. Není přitom rozhodující, kloní-li se jako racionálové k odmítání imigrantské vlny, nebo vidí-li především utrpení lidí táhnoucích za ošidnou vidinou lepšího života.

Ti i oni chápou, že systém a jeho vládci selhali. Ti i oni mají potřebu něco smysluplného činit, a to hned. Naštěstí půvabem (jakékoli) demokracie je, že jakkoli slouží úzkým zájmovým skupinám, musí brát v určitých situacích ohled na vůli občanů vyjádřenou dosti masivní formou. První vlaštovka už přiletěla z Polska, další už sedí na drátech francouzských regionálních voleb. Řetězová reakce sílí v celé Evropě. V procesu kritické reflexe se sjednocuje levá i pravá strana politického spektra, protože společný zájem požadující logické a funkční řízení věcí veřejných – především vládu, která je s to zajistit bezpečnost komunity – je silnější než tradiční stranická animozita.

Vůle (ne vždy moudrost) davu ovšem bude i tentokrát respektována jen nakrátko, pokud vůbec. Jen co vedení převezmou (už dnes připravení, stačí se jen rozhlédnout) noví vůdci, kteří nahradí staré politické garnitury, usměrní revoluční energii a slíbí, že už nikdy nedovolí, že se postarají, že potrestají. Prostě, že udělají všechno potřebné, abychom opět mohli klidně spát.

Zákonitost procesu, ve kterém je každé nadějné vzedmutí vůle lidu utlumeno a posléze zcela vyšachováno, plyne z toho, že ono vzedmutí dlouhodobě nenaruší strukturu vztahových sítí postavených převážně na ekonomických preferencích. Jen někteří už nepotřební hráči odejdou a jiní vstoupí, aby se postupem času plně integrovali a přijali ideologickou platformu sítě. Zachována zůstane i schopnost vytvářet zájmově-vlivové struktury parazitující na veřejném sektoru až k jeho ovládnutí. Cyklické obnovování zajišťuje nesmírná životaschopnost vztahových sítí vystihujících lidský charakter jakož i profesionalita a předvídavost jimi generovaných zájmových struktur. Svou daň si vybírá i skutečná nebo jen na odiv dávaná bezradnost a naivita nových vůdců.

Poučený génius lidu, kterému nestačí jen výměna vůdců, se čas od času uchyluje k pokusům o změnu systému moci v důvěře, že ten nový odstaví od moci ekonomické warlordy. Dvacáté století přímo žilo touhou experimentovat a měnit genetickou strukturu společenských systémů. Byla skrze ní však počata tak strašlivá monstra, že dnes je ve shodě dodržován jakýsi neoficiální zákaz dalších experimentů. Nadšeni znovuobjevenými kvalitami ekonomické (liberální) demokracie ji dokonce někteří v dobré víře vydávají za ultimativní způsob řešení problému řízení lidské společnosti.

Pod pokličkou už se však vaří úplně jiný pokrm, protože nahoře ti předvídaví už přišli na to, že demokracie vbrzku nebude k jídlu. Prostí lidé přestávají totiž být nevzdělaní a neschopní orientace v tomto složitém světě. Chybí jen málo a nebudou dále použitelní jako tvárná materie politiky. Důvodem změny jsou počítače a jejich informační sít – internet.

Tisíce lety žili naši předkové v nepřátelské přírodě. Podmínkou přežití bylo, aby jako porézní houba nasávali bez přestání informace ze světa kolem. O jejich zpracování a proměnu v užitečný znalostní systém, kterému dnes říkáme intuice, se staralo jejich nevědomí na pozadí běžné vědomé existence. V průmyslové civilizaci se množství podnětů přicházejících do lidských myslí dramaticky zmenšilo, nicméně vlohy zpracovat nevědomě množství informací, vytvářet znalostní databáze a na jejich základě se intuitivně tvůrčím způsobem rozhodovat, zůstala zachována. Zachována pro dobu, kdy jí internet znovu otevřel neočekávanou paletu možností.

Masy stále ještě dřímají, ale už nejsou tak nevědomé a manipulativní. To vládci dobře chápou. Na pomoc jejich snaze eliminovat (umělým vytvářením vnějšího nebezpečí) možnou transformaci ekonomické demokracie na demokracii vskutku lidovou, přišla proměna ekonomických pravidel hry likvidující klasický kapitalistický systém jako takový.

Každý náš ekonomický systém je živý organismus existující a vyvíjející se v souladu s vlastnosti jeho lidských buněk a v souladu s právě platnými počátečními a hraničními podmínkami. Základní podmínkou kapitalismu je volný pohyb kapitálu, který může téci od jednoho vlastníka k jinému v závislosti na jejich schopnostech v podnikání. Základní podmínkou feudalismu je naopak znehybněný kapitál (v původní verzi půda určená k obdělání) trvale vlastněný úzkou skupinou, která ho zbylým devadesáti devíti procentům obyvatel pronajímá za úplatu.

V posledním desetiletí dvacátého století se plně rozvinul finanční kapitalismus, který (mimo jiné) skrze promyšlené investování prakticky eliminuje možnost, aby ti nejbohatší o svůj majetek v bouřích cyklických krizí ekonomiky přišli. Ti ostatní se naopak postupně zadlužili a už nejsou schopni své vazby na majitele kapitálu zrušit. Jsou k jejich kapitálu připoutaní jako rolníci k půdě.

Dědické daně byly omezeny nebo zcela zrušeny a nové generace vlastníků světa vyrůstají už s vědomím, že oni budou vládnout do doby než přenechají vládu svým dětem. Byly položeny základy k obnovení feudalismu (který je možná lidstvu přirozenější než kapitalismus, neboť je založen na hierarchii velké rodiny). Novodobý feudalismus není už založen na uznání božského původu moci a vlastnictví půdy, ale na uznání svatosti soukromého vlastnictví a na držení a pronajímání investičního kapitálu.

Ve veřejném prostoru není evoluční potenciál, který by tomuto postupu nového řádu a jeho samovolnému konstituování oponoval. Každý pokus o nalezení alternativní cesty hrozí tím, že s vodou se z vaničky vylije i dítě. Zrušíme kapitalistické vztahy a soukromé vlastnictví a nastane bída státní ekonomiky. Zrušíme demokratická pravidla a nastane ničím neomezovaná vláda ekonomicky silných oligarchů. Zavedeme přímou demokracii. Ale jak může kvalifikovaně vládnout lid, který ve své většině nehodlá námahu vlády podstoupit, odhání ji jako obtížný hmyz a přenechává (až na výjimky) těm, kteří ho nechají na pokoji?

Odpověď je možná skryta v obnovení přirozené lidské dimenze demokratických rituálů. Na nejnižších úrovních společenského řízení, v malých městech a na vesnicích, kde nejsou participanti místních vztahových sítí od běžných občanů odděleni nepřekonatelnou zdí majetku a společenského postavení, lidová demokracie ještě neumřela. Občané tam mají lepší přístup k lokálním informacím a mohou je používat při rozhodování, které má na ně bezprostřední dopad. To u mnohých zvyšuje kontinuální angažovanost. Mnozí ale stále bohužel nejsou většina.

Zdroj: Pro zítřek

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
20 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Asfalt
Asfalt
10. 12. 2015 19:03

Feudalismus byl systém vázanosti pracovní síly (přinášející výnosy držiteli léna) k feudu (půdě). Kapitalismus je systém vázanosti pracovní síly (přinášející zisk) ke kapitálu. To, že v kapitalismu konkurence zlikvidovala slabší a zanechala jen ty silné (jako v každé neregulované konkurenci), sice znamená stabilitu nerovného postavení těch vyprofilovaných silných, ale tento stav není nějakým návratem k feudalismu. Vázanost pracovní síly ke kaptiálu trvá a nemění se na vázanost k feudu. Mění se jen podoba kapitalismu, jehož podstata je stále stejná již od chvíle, kdy 3. stav zavedením formální rovnosti zrušil 1. stav (a zbytek nechal popravit) a 2. stav připravil o… Číst vice »

Asfalt
Asfalt
10. 12. 2015 19:04

Neděje se tedy nic nového. Konkurence nikoliv fyzické, ale ekonomické síly vytváří ty nejsilnější a jejich soukromá síla z ekonomické nerovnosti se možná bude, nebo nebude nějak formalizovat. Pak ale podle mě příjde ekonomická res publica, kde ekonomická síla (dominance) se stane věcí věřejnou jako se to stalo monopolu fyzické síly, tj. státu. Až se tak stane, privátní zájem v managementu lidí snad již konečně bude nahrazen tím zájmem veřejným.
Jistě, evoluční mechanismy tu asi nejsou stejně jako nebyly ve feudalismu. Přesto k transformaci došlo. Jistě, je otázkou, jak dlouhý, klikatý a strastiplný ten proces bude.

Sio
Sio
10. 12. 2015 19:42

1. Evoluční síly. To, že je každý nevidí, neznamená, že nejsou. A byly i za feudalismu. Bez evolučních sil se nic nemění. A to sakra není pravda. Rychlost změn se dokonce zrychluje. 2. Feudalismus. Jistě, jak známo z dialektiky, kyvadlo se pohybuje od jedné strany na druhou. Ale ten pohyb, ač se zdá že ano, není stejný. Bez vnější energie se zastaví. Proto se mluví ne o vývoji po kruhu, ale po spirále. Takže ano, pozice dnešních diskrétních elit se dá přirovnat k pozici velkých feudálů. Ale zároveň se liší. Už se nestavějí na odiv a nepředvádějí svou moc jako… Číst vice »

jogín
jogín
10. 12. 2015 22:04

Ono vás to povídání brzo přejde. Stačí zrušit hotovost a po nevhodném názoru nebudete mít ani na veřejný záchodek.

Béda
11. 12. 2015 5:41

Jenom bych se zeptal (v souvislosti s nadpisem). Jaký optimismus přichází s migranty? V čem tkví ten optimismus? Osobně z jejich invaze nejsem optimistou. V souvislosti s tzv. demokracií (jedná se ve skutečnosti o korporátně-oligarchickou demokracii, protože ten „lid“ který stále víc absolutisticky vládne jsou korporace a oligarchie) bych jenom podotknul, že za pár desetiletí (možná dřív) se mnoha lidem v bývalé ČR bude ještě převelice stýskat po vládě komunistů – bezpečí, jistotám, perspektivě, mezilidských vztazích a konečně i tzv. lidové demokracii a relativní rovnosti před zákonem, které byly za jejich vlád. (protože existuje oprávněný předpoklad, že budeme žít ve… Číst vice »

Admirál
Admirál
11. 12. 2015 6:07

Autor si správně všiml, že nelegální migranti a do očí bijící nekompetentnost a postoje těch, kteří by měli z titulu přicházející problémy řešit, probudili spoust lidí z letargie.

Mohu potvrdit ze svého okolí. 8 z 10 lidí, co se politikou nezabývali, co brali za bernou minci zpravodajství ČT, se začali zajímat, vyměňovat si nemainstrémové informaci a to nejen o imigrační vlně.

Za odkopání zaplatili „elity“svojí librou masa.

To bych řek, bude pro v dlouhodobějším horizontu pro nastavený neosystém smrtelné.

Béda
11. 12. 2015 6:19

Admirál,

migrační tsunami je PROSTŘEDEK kapitálových elit k odlidštění, k vyzmizíkování národní, historické, kulturní identity, k vytvoření takového výbušného prostředí, kdy lidé budou akceptovat jako východisko zavedení všeobsáhlé totalitní diktatury, jaká doposud v dějinách zavedena nebyla. Kdyby takové prostředí nevytvořily, hrozilo by že se lidi začnou bouřit proti nerovnosti a budou žádat zásadní reformu systému.

Béda
11. 12. 2015 6:31

Ještě na jednu věc bych chtěl poukázat. Na UNIVERZALIZACI tohoto pokusu nadnárodních kapitálových elit o jejich globální „revoluci“. Snaží se o vytvoření globálního prostředí bez hranic (akce jako TTIP evropsko-americká, asijsko-americká mezikontinentální dohoda) s absolutním panstvím kapitálu, podřízením politických špiček univerzální moci kapitálu. K tomu slouží i projekt EU (Brusel = odcizení politických elit lidu národních států). Je to jejich globální vývoz korporátně-oligarchické „revoluce“. (Ne proletářský internacionalismus ale korporátně-oligarchický internacionalismus). Tzv. demokracie (vláda lidu) tím fakticky sestoupí do podobné roviny jako byl vliv otroků na politiku starověkých otrokářských demokracií.

PPK
PPK
11. 12. 2015 8:14

Proč existuje nezájem a dokonce i viditelný odpor většiny lidí vůči aktivnímu sledování politického dění? Protože v politice kapitalismu je hlavním nástrojem LEŽ a pokrytectví a cílem je ZISK a MOC, nikoliv obecný prospěch. Proč tomu tak je? Protože Systému chybí účinné zpětné opravné vazby a ty tam chybí záměrně! Proč tam chybí? Chybí tam proto, aby „ovladatelé“ Systému neměli za nic zodpovědnost. Je potom logické, že tím chybí Systému i to, co je pro něj to politicky základní – jeho právní a sociální spravedlnost. A naopak: Vezměte politikovi a úředníkovi nedotknutelnost, zaveďte jejich kontrolu a odvolatelnost a začnou ječet… Číst vice »

PPK
PPK
11. 12. 2015 8:23

Dodatek k předchozímu diskusnímu příspěvku: Socialismus nebyl zničen kvůli jeho neschopnosti existovat a prosperovat. On klidně 40 let existoval a zcela soběstačně a BEZ DLUHŮ prosperoval. A proč byl zničen? Byl zničen proto, aby byla změněna struktura vlastnictví. Jak byla změněna, to víme všichni. Proč, to už snad také většina lidí pochopila. A budu se opakovat: Politický převrat v roce 89 byl zorganizován jen proto, aby se staré majetky dostaly do rukou nových vlastníků. Spravedlnost toho procesu ať si vyhodnotí každý sám.

Bety
Bety
11. 12. 2015 8:27

Zajímavý článek, ale já nějak v tu demokracii nevěřím. I v tom starověkém Řecku platila jen pro svobodné občany disponujícími nějakým majetkem. Vyjmuty z ní byly ženy, nemajetní a otroci. Vždy je to o nějaké základně, kterou vládci potřebují, protože ani oni nemohou žít ve vzduchoprázdnu. Nevím jaká „monstra“ podle autora stvořilo dvacáté století, ale pokud jsme experimentovali se socialismem, přineslo to kromě pochopitelných otřesů zlepšení života právě té podzákladně – nemajetné atd., která předtím nebyla vůbec brána do úvahy a podotýkám, že se to zdaleka netýkalo jen občanů socialistických států. Pokud byl socialismus poražen, nebylo to pro jeho ideály,… Číst vice »

Dolmen
Dolmen
11. 12. 2015 8:45

Béda napsal
Jenom bych se zeptal (v souvislosti s nadpisem). Jaký optimismus přichází s migranty? V čem tkví ten optimismus? Osobně z jejich invaze nejsem optimistou.

Ten optimismus se týká jen toho, že se lidé začínají probírat z mrákot, letargie a apatie a tahle okolnost je pro jakoukoliv zásadní změnu nezbytná. Ale změna nemusí být nutně pozitivní…., dokonce si myslím, že pozitivní nebude, protože spící a zabedněný dav, náhle probuzený, nebude schopen reagovat na nešetrné probuzení racionálně a uvážlivě.

Irena
11. 12. 2015 8:46

PPK napsal

Dodatek k předchozímu diskusnímu příspěvku: Socialismus nebyl zničen kvůli jeho neschopnosti existovat a prosperovat. On klidně 40 let existoval a zcela soběstačně a BEZ DLUHŮ prosperoval. A proč byl zničen? Byl zničen proto, aby byla změněna struktura vlastnictví. Jak byla změněna, to víme všichni. Proč, to už snad také většina lidí pochopila. A budu se opakovat: Politický převrat v roce 89 byl zorganizován jen proto, aby se staré majetky dostaly do rukou nových vlastníků. Spravedlnost toho procesu ať si vyhodnotí každý sám.

Moc dobře řečeno.

Béda
11. 12. 2015 9:13

Dolmen napsal Ten optimismus se týká jen toho, že se lidé začínají probírat z mrákot, letargie a apatie a tahle okolnost je pro jakoukoliv zásadní změnu nezbytná. Ale změna nemusí být nutně pozitivní…., dokonce si myslím, že pozitivní nebude, protože spící a zabedněný dav, náhle probuzený, nebude schopen reagovat na nešetrné probuzení racionálně a uvážlivě. Není to moc vysoká cena za probouzení? Zánik národních států, válka na obzoru – nejenom ta na středním východě ale i ta rodící se občanská v evropských zemích, plíživé zavádění totalitní diktatury, pokládání „časované bomby“ v podobě Albanizace Evropy? Přitom prozatím lze vysledovat pouze vzrůst… Číst vice »

Dolmen
Dolmen
11. 12. 2015 9:22

Béda napsal
Není to moc vysoká cena za probouzení?

Ovšem, Bédo, je to vysoká cena, ale s tím my nic nenaděláme, protože v „demokracii“ platí jednoduché a železné pravidlo, že dva hlupáci vždy přehlasují jenoho chytrého. Masy se obvykle probouzejí až pod hromadami mrtvol.

Dolmen
Dolmen
11. 12. 2015 10:51

Bety napsal
Za jednu z největších lží považuji tuto úvahu, kterou jsem někde četla a která je nám neustále vtloukána do hlav: Člověk není lepší, protože je bohatý, ale je bohatý, protože je lepší.

Tam něco chybí a sice……, protože je lepší zloděj, podvodník, lhář.

Bety
Bety
11. 12. 2015 10:58

Irena napsal
PPK napsal
Dodatek k předchozímu diskusnímu příspěvku: Socialismus nebyl zničen kvůli jeho neschopnosti existovat a prosperovat. On klidně 40 let existoval a zcela soběstačně a BEZ DLUHŮ prosperoval. A proč byl zničen? Byl zničen proto, aby byla změněna struktura vlastnictví. Jak byla změněna, to víme všichni. Proč, to už snad také většina lidí pochopila. A budu se opakovat: Politický převrat v roce 89 byl zorganizován jen proto, aby se staré majetky dostaly do rukou nových vlastníků. Spravedlnost toho procesu ať si vyhodnotí každý sám.

Moc dobře řečeno.

IrenaCitovat

Souhlas. PPK to vždycky vyjádří moc dobře.

Bety
Bety
11. 12. 2015 11:01

Dolmen napsal
Bety napsal
Za jednu z největších lží považuji tuto úvahu, kterou jsem někde četla a která je nám neustále vtloukána do hlav: Člověk není lepší, protože je bohatý, ale je bohatý, protože je lepší.
Tam něco chybí a sice……, protože je lepší zloděj, podvodník, lhář.

Vždyť jsem napsala, že je to lež. A Z toho vyplývá i ten váš dodatek.

hank
hank
12. 12. 2015 22:31

PPK napsal:
„Socialismus nebyl zničen kvůli jeho neschopnosti existovat a prosperovat. On klidně 40 let existoval a zcela soběstačně a BEZ DLUHŮ prosperoval.“

Tak větší hovadinu už jsem dlouho nečetl. Maďaři i Poláci svůj gulášový socialismus 70. a 80. let řešili dovozem základního zboží včetně potravin na dluh, z čehož se Maďarsko nevzpamatovalo dodnes, a Ceaucescu sice Rumunsko do r. 1989 oddlužil, ale za cenu v podstatě úplného rozpadu vnitřního trhu. (Kdo si ještě dneska vzpomene na zaplechovaná okna bukurešťských panelákových bytů s prostrčenými komínky od kamínek ze sudů v dobách, kdy ústřední topení bylo beznadějně studené…)