Prezident Putin naráží doma na stále urputnější odpor skupiny „liberálů“ na všech úrovních státní správy, zvyklých dosud řídit zemi po svém. Ruský ekonom Michail Chazin se zabývá pojmem „Deep State“, tak, jak se projevuje v Rusku.
Termín „Deep State“ jsme slyšeli už mnohokrát. Jaký má ale skutečný smysl? Přesněji řečeno, několik stereotypů můžeme vždycky zaznamenat v masmédiích. Jaký je ale jejich reálný smysl – s hlediska teorie moci
.
Tady jsem se rozhodl porovnat dva lidi, kteří se často vyskytovali v mých textech. Jsou naprosto odlišní jak z hlediska postavení, tak i z hlediska vztahu k životu. Typické ale je, že se oba stejně střetli s oním „státem ve státě“.
Prvním z nich je – prezident Ruska Vladimír Vladimírovič Putin. O jeho vztahu ke „Deep State“ bychom se nedozvěděli nic, pokud by on sám nepřijal některá opatření k projasnění situace.
Před zahájením reportáží o prezidentových setkáních s vládou a úředníky kolovalo mnoho „legend o dinosaurech“, v nichž se popisovala jeho součinnost s odpovídajícími strukturami, ale všechny byly obsahově velmi sporné.
Vznikalo mnoho otázek. Situace se začala projasňovat po prvních reportážích.
Velmi dobře to bylo patrné na situaci s výplatami zdravotníkům1).
Bylo jasně vidět, že takové výplaty do plánů úředníků nepatří, zatímco peníze, které z nich mohou vytáhnout, se jim líbí velmi. Proto začaly domy v různých regionálních „rubljovkách“2) jít na odbyt jako horké pirožky.
Putin se pokusil překonat tento odpor vůči svým plánům a, jak jsme viděli, něco se mu podařilo. Stačilo ale, aby se přeorientoval na jiné otázky, a situace se opakovala – doplněné jen tím, že nyní začaly tvrdé útoky na ty, kteří se pokusili vymést špínu ze světnice a říci, jak konkrétně jsou práva zdravotníků porušována.
Premiér Mišustin si zřejmě bez Putina s problémem neví rady (anebo nechce, ale to už je prostor pro výklad politologů). Celkový obraz situace je ale zřejmý.
Existuje, samozřejmě, hypotéza, že je to vše hra Putina, který se ve skutečnosti pomoci zdravotníkům vůbec nechystá. Jsou tu ale, přinejmenším, dva detaily.
- Pokud je vše tak jednoduché, tak proč to vše potřeboval Putin veřejně ukazovat? Jev naprosto nepochopitelný. No ale – proč naštvávat lid na prahu hlasování o Ústavě? Daleko jednodušší by přece bylo nechat detaily součinnosti s úředníky skryté před veřejností a ukazovat v televizi některé konkrétní zdravotníky, kteří dostali velké peníze? Takové je vždycky možné zajistit.
- Putin všechny ty lidi (úředníky) záměrně vybral a instaloval, a proto všechny jejich skutky jsou důsledkem naprosté bezmoci Putina jako organizátora a vedoucího (pokud dokonce nekonají v souladu s ním).
Ale i toto vyvolává pochyby, protože instrukce k zabránění výplatě peněz lékařům oni (úředníci) napsali skoro geniálně, i některé okolnosti svědčí o jejich jistých schopnostech. Například, penízky na domy na „Rubljovce“ dokázali zařídit velmi rychle, doslova během měsíce. To bych nazval fenomenální efektivností!
Můžeme si připomenout i „protikrizový plán“, který mnozí experti analyzovali a ukázali, že ve věci prospěchu pro byrokracii je velmi dobrý, zatímco z hlediska prospěšnosti pro hospodářství Ruska …
Za Stalina nic takového nebylo, viz Noblesse oblige 2.3 (Odvolávka na příslušnou stať Chazinovy knihy stejného jména – pozn.překl.).
Obecně vzato, existuje řada otázek, které ukazují, že není vše tak prosté. Abychom ukázali, že v tomto případě jsme měli co do činění s jakýmsi unikátním jevem souvisejícím s Putinovou osobností, podíváme se na věc úplně jinou, kterou jsem už dříve popsal.
Druhým příkladem je soudkyně Chachaljevová – připomínám výhrady vyslovené touto soudkyní. Připomínám, že ji masmédia už 3 roky bez důkazů viní z toho, že nemá vzdělání, že má dvojí občanství, z uspořádání pompézní svatby, ze styků s kriminálním podsvětím. Za 3 roky nebyl nalezen jediný důkaz. Zato nyní její kolegové, soudně-byrokratické společenstvo, vylezli s novým obviněním – porušení pracovní disciplíny.
Soudkyně už prohlásila, že tato kauza je projednávána ve spěchu, že nebyli vyslechnuti její nadřízení za poslední roky, že rozhodování ovlivňují i falešná obvinění, publikovaná masmédii, a za nimi stojící byznys. Že ji viní z absencí, ke kterým nedošlo…
Srovnejte to s minutovou tarifikací pro zdravotníky3), kterou úředníci zdůvodňovali směšné drobné, skutečně lékařům proplacené.
Takže v prvním i druhém případě vidíme pozoruhodnou situaci, kdy splnění přímého nařízení vedení se následně stává skutkem obvinění – údajně byla porušena instrukce, protože nebyli na pracovním místě. Všechny argumenty, že cesty se konaly na příkaz vedení, které disciplinární komise „zapomněla“ vyslechnout, byly odmítnuty.
Vzniklá situace může být vyložena jako důvod „pro“ i „proti“. Hlavní je, že člověk, který narazí na tento systém, je naprosto bezmocný před hromadou instrukcí а prováděcích vyhlášek. Každá z nich může být vyvrácena, ale všechny dohromady vytvářejí bariéru, k jejímuž překonání lidský život nestačí. Rozdíl mezi Putinem a Chachaljevovou je v tom, že na Putina nelze být drzý (protože on může propustit „pro ztrátu důvěry“), zatímco na Chachaljevovou to možné je.
Přitom nefungují žádné argumenty. Putin může donekonečna vysvětlovat, že příplatky souvisí se samou skutečností práce s pacienty. A Chachaljevová byla vyslána do Moskvy na sjezd soudců – а přesto ji viní z porušení pracovní disciplíny – mimo jiné prací na sjezdu, na kterém vystoupil prezident.
Putinovi vysvětlují, že účetní direktivám nerozumí, tím spíš, že zaznívají z televize, zatímco instrukce ministerstva financí píší něco jiného. A Chachaljevovou – že ji nikdo netrestá za to, že byla v Moskvě na důležitém zasedání – důležité prý je, že nebyla na svém pracovním místě. To, jak jsou na krasnojarském soudu administrovány služební cesty – není podstatné. Bude-li třeba, najdou si i tady nějakou záminku.
A dál začíná klasická byrokratická červená nit…
Chachaljevové dají spis k seznámení před svátky – podle čísel dost času, ale ve skutečnosti jediný den. Putinovi vysvětlují, že ano, on jim dal měsíc, ale vnitřní procedura vlády je taková, že je nutné naspat tři instrukce, jednu po druhé, na každou je 10 dní, ale je přece nutný i nějaký čas k roznášce dokumentů mezi kancelářemi! Putin, samozřejmě, si může vyžádat změnu reglementu – to si ale vyžádá několik měsíců …
Situace je beznadějná a dobré východisko z ní není. Přesněji řečeno, existuje, ale velmi tvrdé. Spočívá v nezbytnosti opustit reglementární a „pojmová“ omezení.
Problémy Ekonomické správy prezidenta RF, fakticky rozehnané na rozhraní jara a léta 1998, byly v tom, že předkládala k projednání konkrétní otázky zevrubně. Nebo, slovy V. Putina, výsledek práce bude posuzován vycházeje z peněz zdravotníkům skutečně vyplacených. Nejsou-li peníze – není ani výsledek a úředníka je možné vyhodit. Pokud ho nevyhodí, vše zůstane při starém. Všimněme si, že se lze podívat na starý dokument, ze kterého je velmi dobře patrno, že tehdy to bylo to samé. Dávno před Putinem.
Chachjaljevová to, mimochodem, pochopila a napsala Putinovi otevřený dopis, čímž zjevně vstoupila do konfliktu s vlastní korporací. Ale … nedopadlo to. A je jasné proč: Takových případů je mnoho, takže proč by se právě tento měl stát důvodem k činu? To už je lepši potrestat nějaké ty vládní úředníky nebo pokutovat jejich šéfy – bude to mít větší populistický efekt. Správná je ale sama myšlenka, jen nebyla dovedena do logického konce.
Ale dotáhnout ji je docela jednoduché. Proč mají Putin i Chachaljevová stejného nepřítele – onen „hlubinný“ byrokratický stát? Jednoduše proto, že Putin od nich vyžaduje jednání, na které oni nejsou zvyklí a Chachaljevová ublížila nějakým svým dávným rozhodnutím nějakému důležitému byznysmenovi, jehož finanční zdroje byly dostatečné k tomu, aby vysvětlil byrokratickému stavu, že ona je osoba neřízená a ignoruje „ducha“, stejně jako my v Ekonomické správě prezidenta konce let devadesátých. A toto je hlavní problém v boji s „hlubinným“ státem, pro který je „duch“, který zajišťuje pohodlný život jeho členů, tím hlavním!
Byrokratický systém velmi rychle formuje svoje korporátní zájmy. V Případě mém a Putinově – v oblasti svého plného práva na privatizaci rozpočtových toků. A jediný nárok, který jsem mohl mít (nabízeli mi účast) a které nepochybně má i Putin – právo na podíl.
Je jasné, že v různých měřítkách. Ale na změnu pravidel (tedy vnucení nových úkolů byrokratické korporaci, které jí nejsou vlastní) nemá nárok nikdo!
A jedinou šancí Chachaljevové v této situaci je – nahlas vysvětlovat, že pokud Putin nezmění samotný model existence byrokratického státu, který se vytvořil dávno před Putinem, – bude (tímto modelem) sežrán… Tvrdě a cynicky. A proto je Chachaljevová rozhodnuta hájit Putinovy zájmy v oblasti výměny tohoto modelu v odvětví justice.
Jasné je, že budou potřeba další lidé, ale konkrétně ona je ochotna stát se „komisařem v zaprášené čepici“4). Třebaže se původně jen chtěla vrátit na teplé místo v soudcovské korporaci…
A pokud to její nadřízení kolegové pochopí – pak se její situace s velkou pravděpodobností změní.
Putin je ale v situaci mnohem obtížnější. Jak ukázala zkušenost lékařů, dětí a drobného podnikání, bude muset vážně změnit systém řízení. A to jak personálně, tak i institucionálně.
1) Odměny vypsané prezidentem zdravotníkům, podílejícím se na boji proti COVID-19
2) „Rubljovka“ – prestižní rezidenční čtvrť v Moskvě
3) Řada případů, kdy regionální úředníci povolovali proplacení jen konkrétní doby, kdy zdravotník přišel do styku s nakaženým… Podle rozhodnutí prezidenta měli lékaři а další zdravotnický personál v období květen-srpen dostávat měsíční příplatek ke mzdě v rozsahu 25-80 tis.rublů (přesně specifikovaný podle pozice).
4) Odvolání na komisaře v rudých oddílech občanské války v Rusku 1917-1922
Zdroj: Khazin.ru
Překlad: st.hroch 200622
