V Číně začíná „barevná revoluce“. Pryč s komunistickou stranou

Ljubov Stěpušova

28. listopadu 20

Západ v Číně protesty iniciuje

Protesty začaly 23. listopadu v provincii Che-nan v závodě na výrobu iPhonů pro Apple spravovaném velkou tchajwanskou elektronickou společností. Sinolog Vavilov uvedl, že ve společnosti, v níž pracuje 600 tisíc lidí, byla vzpoura vyprovokována špatnými pracovními podmínkami a nízkým platy. Napsal: „Není těžké uhodnout, že závod Apple ve vzdálenosti dva tisíce kilometrů od Tchajwanu zde není náhodou – je to symbol přítomnosti Západu v srdci Číny, jeho technologické i měkké síly.“

V Urumči (Sin-ťiang, Ujgurská oblast) vznikl 24. listopadu požár, zahynulo 10 lidí a 9 bylo raněných. Údajně se kvůli karanténě hasiči nedostali dost rychle k požáru.

Na obzoru je Tchien-an-men 2.0

Poté začaly protesty v dalších městech (Peking, Šanghaj, Kanton a další). Prý v desítkách univerzitních měst „uctili“ studenti památku těch, kteří zahynuli v Sin-ťiangu a vystoupili proti politice nulové tolerance. V některých městech zničili obyvatelé karanténních čtvrtí bariéry a vyšli do ulic. V Šanghaji se demonstrovalo ve finančním centru na ulici Urumči.

V neděli vyšli demonstranti opět a požadovali propuštění v sobotu zadržených demonstrantů.

Na ŠOS upozorňoval na nebezpečnost barevných revolucí prezident Si Ťin-pching. Nyní on sám musí urychleně přijímat opatření, protože je na obzoru Tchien-an-men 2.0. Příznaky barevné revoluce jsou evidentní.

Spouští ji nešťastná událost, po které se spouští „hněv“ obyvatel.

Je zde symbolika. Dnes je hlavním symbolem bílý list papíru. V roce 2020 nazvaly úřady protesty v Hongkongu barevnou revolucí, protože byly koordinované šéfkou politického oddělení generálního konzulátu USA v Hongkongu Edeovou. Protiváleční demonstranti v Moskvě použili v tomto roce také bílé archy.

Deklarovaným cílem barevných revolucí je změna „autoritářských“ a „tyranských“ politických režimů za „demokratické“ a „liberální“. Hesla jsou: „Pryč se Si Ťin-pchingem!“, „Pryč s komunistickou stranou!“

Západní media podporují protesty, citují nespokojené a údajné zástupce většiny obyvatel, nebo jejich velké části. Iniciátory takových pokusů o státní převrat jsou vždy místní politické elity a jsou podporované USA. Na nedávném sjezdu KS Číny byla potřena opozice Si Ťin-pchinga pocházející z Komsomolu, která byla orientována na zájmy Západu.

Existuje vážný důvod urychlení převratu. Protesty začaly v době, kdy se ukázalo, že separatistická Demokratická strana na Tchajwanu prohrála místní volby a naznačila možnost mírového sjednocení s Čínou pod vedením strany Kuomintang. Obyvatelé Tchajwanu nevidí pro sebe nic pozitivního  z vojenského střetu s Čínou.

Podle Nikolaje Vavilova se v USA začalo zpětné odpočítávání. Dva roky před volbou prezidenta na Tchajwanu, který nejspíš ohlásí připojení k ČLR, podobně jako se dělo s Hongkongem. Vavilov píše: „USA ztratí bez boje svoji kryptokolonii a možnost obdržet průmyslová centra v Číně, v podstatě přijdou ve Východní Asii o hegemonii, kterou získaly jako výsledek druhé světové války.“

Sinolog Vavilov se domnívá, že v Číně se poučili z událostí na Tchien-an-men v roce 1989. Si Ťin-pching není Teng Siao-pching a rozumí se, že pro řešení masového rozdráždění existují speciální postupy vlastenecké konsolidace společnosti a aktivizace vlastenecky naladěných vrstev společnosti.

V čínské Státní radě budou podle Vavilova potřebná i nezbytná kádrová opatření.

Ovšem pokud by se komunistická strana Číny pod tlakem hospodářských problémů a protestů rozpadla a byla by zakázána, potom by analogické události v Sovětském svazu byly jen dětskými hrami.

Převzato z Pravda.ru

***

Indie by ráda přebudovala světový řád

Arťom Ignaťjev

1. prosince 2022

Cílem je dostat Indii ke stému výročí její nezávislosti v roce 2047 do postavení „dominantní mocnosti“.

od 1. prosince začíná země předsedat „dvacítce“ (G20). Dostává tak možnost prosazovat reformu současného světového řádu na základě hinduistické filozofie. Pro Indy to znamená „Indie především“. Pro to, aby byla Indie do roku 2047 přeměněna v dominantní mocnost, se již hodně udělalo.

Byl zaveden postup pro mezinárodní obchod v rupiích, který pomůže indickému exportu.

Zástupce guvernéra indické centrální banky sdělil, že jeho země chce „po etapách zavést“ digitální rupie, digitální měnu centrální banky v průběhu tohoto fiskálního roku. V polovině listopadu dalo Rusko souhlas k obchodování s Indií s přechodem na rupie. Devět ruských bank již v Indii otevřely speciální účty pro obchody mezi Indií a Ruskem.

Začátkem podzimu překonala v obvyklých cenách ekonomika Indie britskou ekonomiku, která tak přišla o páté místo v pořadí největších ekonomik planety. Ustoupila svojí bývalé kolonii. V křesle britského premiéra usedl člověk, jehož předci se narodili v indickém Pandžábu, Rishi Sunak.

Sám Rishi Sunak se narodil v Anglii, kde vystudoval univerzitu v Oxfordu. Jeho manželka pochází z indické miliardářské rodiny. Sunak není jediný zástupce anglosaské globální elity indického původu. Několik příkladů Indů na vysokých postech ve světě. Generální ředitelé: Google, Microsoft, Adobe, Net App, MasterCard, DBS, Novartis, Diageo, SanDisk, Harman, Micron, Palo Alto Networks, Reckit Benckiser, IBM, dále jsou Indové kancléř Británie, irský premiér i viceprezidentka USA.

V polovině listopadu se na summitu G20 dohodli Sunak a indický premiér Módí na prosazení dohody, která dá mladým specialistům z Indie právo získat bez překážek dvouleté vízum k pobytu ve Spojeném království. Spojené království poskytne více než třicet tisíc pracovních míst pro občany Indie.

Nový příliv přízně k Indii demonstrovaly v listopadu i USA. Snaží se vyložit ve svůj prospěch indické jemné manévrování mezi neodsuzováním a nepodporou Ruska kvůli speciální vojenské operaci na Ukrajině. Prý „ukazuje růst nové síly v Asii a není to Čína“.

Britští i američtí Anglosasové věří, že se pro ně stane Indie nejen protiváhou Číny v Asii, tahounem západní politiky na kontinentu, ale i hospodářským gigantem, který pomůže zahájit ekonomický úpadek Číny. Základem této myšlenky je koncepce rozpracovaná v roce 2007 v Indii a od roku 2012 rozvinutá v USA pro tak zvaný Indo-pacifický region, přesouvající v Asii těžiště  z Číny do Indie.

Avšak podle všeho jsou plány samotných Indů jiné, než si představují Washington a Londýn. V listopadu řekl ministr obrany Indie Rajnath Sing: „Indie nevěří ve světový řád, při němž se někteří považují za něco víc něž ostatní. Jednání Indie je vedeno samou podstatou rovnosti mezi lidmi s důstojností, které jsou součástí našeho předvěkého étosu a jeho pevných morálních základů a dávají nám naši politickou sílu. Dokonce i náš boj za svobodu se zakládal na vysokých morálních hodnotách.“

Ministr podtrhuje, že silná a kvetoucí Indie nebude budována na úkor jiných: „Spíš je zde proto, aby jiným zemím pomohla realizovat jejich potenciál. Můžeme přemýšlet o vytvoření světového řádu, který bude výhodný všem.“

Slova ministra obrany podepřela Indie řadou vážných argumentů. Indická kosmická agentura vypustila svoji nejtěžší raketu LVM3-M2 se 36 satelity pro širokopásmový internet. Začátkem listopadu úspěšně odzkoušela svoji protiraketovou střelu AAD. Koncem listopadu došlo ke zkušebnímu vypuštění balistické rakety Agni-3, schopnou nést jadernou hlavici. Indické námořnictvo patří podle celkového výtlaku do desítky největších flotil na světě.

Přes veškerý odpor k ozbrojeným střetům odmítla Indie začátkem listopadu odsoudit Rusko za speciální vojenskou operaci na Ukrajině. Indický ministr zahraničí řekl, že si Indie chce zachovat výhody ze vztahu s Ruskem a nebude se připojovat k sankcím proti Moskvě. Nebude podporovat rozhodnutí o cenovém stropu na ruskou ropu. Řekl: „Řeknu vám na rovinu, že si myslíme, že jsou pro nás vztahy Indie s Ruskem ku prospěchu a chtěli bychom je zachovat i do budoucna.“

Dillí uvedlo, že Indie a Rusko spolupracují na mnoha otázkách v měnícím se a mnohopolárním světě. Ústy indického ministra zahraničí Džajšankara bylo podtrženo: „Máme výjimečně stabilní a časem prověřené vztahy. Pro nás je Rusko nadějný a časem prověřený partner. A jak jsem už říkal, jakékoliv objektivní hodnocení stavu našich vztahů dokazuje, že obě země z toho mají jen užitek.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Paříž na sebe navléká středoasijskou přikrývku

2. prosince 2022

Francie zesílila své úsilí o uzavření dohod se zeměmi Střední Asie, především s Kazachstánem a Uzbekistánem, o spolupráci v oboru paliv a energetiky. Od Kazachstánu chce Paříž dostat vedle uranu i uhlovodíky a od Uzbekistánu uran.

Macronova horlivost se odvíjí od přerušení vztahů s Ruskem. Paříž zůstala bez paliva pro energetické komplexy země, proto nebude možno v následující zimě ohřívat obyvatele. Komě ukončení dodávek ruské ropy a plynu do Evropy zablokovala také Moskva dodávky uranu z Afriky, potřebné pro francouzské jaderné elektrárny. Francie ještě odmítla pokračování spolupráce s Ruskem ve využití radioaktivních odpadů.

Pod heslem diverzifikace dodávek paliv Macron usilovně hledá způsoby, jak zemi zahřát. Paříž potřebuje nepřerušované dodávky z více zdrojů pro případ, že by někdo ze středoasijských partnerů spolupráci s Francií ukončil, třeba i z politických důvodů.

Dne 29. listopadu oznámil mluvčí ruského prezidenta plány na vytvoření „trojčlenné plynové aliance“ Astany, Moskvy a Taškentu. Jestlipak budou Kazaši a Uzbeci spolupracovat s Francouzi, když jim taková spolupráce přinese více škody z oslabení spolupráce s Ruskem, než užitku z hypotetické dohody s Paříží. A kdo ze samostatných hráčů má chuť bez odpovídající technologie budovat u sebe úložiště smrtelně nebezpečného vyhořelého paliva, které vyrobili ve Francii.

Druhou stranou mince je snaha položit bombu pod spolupráci Kazachstánu a Uzbekistánu s Ruskem. V jednání je francouzská rozvojová agentura, připomínající americkou Agenturu pro mezinárodní rozvoj – i ona žádá odklon od Ruska, akceptování „duhových“ demokratických hodnot – LGBT, kvót pro „netradiční“ i další zvrhlosti cizí Kazachům i Uzbekům.

Spolupráce tří států, bývalých republik Sovětského svazu, je založena také na společné historii. Jestlipak se Kazachům a Uzbekům zalíbí takové „partnerství“ s Paříží? A jak v případě takového postupu zareaguje Čína, s níž nechtějí ztrácet vztahy ani v Astaně, ani v Taškentu?

Převzato z Ritmeurasia.org