Tři fundamenty naší civilizace

Historik prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. uvádí, že dějepis se nemůže učit neutrálně, protože je hodnotově zakotven. Náš dějepis vychází z hodnot euroatlantické civilizace a kulturního dědictví. Z antické, křesťanské a částečně židovské tradice, která ovlivňuje naše každodenní postoje a pochopitelně i naši interpretaci dějin.

S tím zajisté souhlasím a považuji to za fakt, tedy za pravdivý a nezpochybnitelný úsudek. Ale ne všechny tradice a hodnoty jsou obyvatelům ku prospěchu, některé tradice a hodnoty jsou dokonce pro lidi škodlivé. Právě těm se budu v článku věnovat. O tradicích a hodnotách prospěšných lidem až někdy jindy. No a protože většina obyvatel EU se zabývá prací (či zabývala), tož nejdříve něco málo o té pracovní činnosti.

Docela často čtu úvahy o tom, že lidé, kteří manuálně pracují, budou v budoucnu čelit velkým problémům při zavádění robotů, kteří nahradí jejich pracovní činnosti a manuálové se stanou tudíž nepotřebnými. No a když je něco nepotřebné, tož se to přece zahodí, no ne? Vznikne prý obrovská nezaměstnanost. Skutečně robotizace průmyslu nahradí lidskou práci? Kéž by tomu tak bylo! Vznikne svět bez práce, nastane prostě ráj na zemi. Krásná představa, že? Přece svět nepracování, to je sen snad všech pracujících. Známá populární písnička to vyjadřuje docela výstižně: Ručičky nebojte se, vy makat nebudete, co byste z toho měly, akorát byste zdřevěněly, práce špiní, proto se jí vyhýbám…

Že práce šlechtí člověka, je vyložený nonsens. Kdyby totiž práce člověka zušlechťovala, tak by s nadšením pracoval přece každý už jenom proto, aby se zušlechtil. Je to mnohem prostší, člověk pracuje pouze proto, aby nepošel hlady. To nějaký slavný anglický filosof (Burke?) sepsal esej, kde zdůvodnil nutnost továrníků platit proletářům co nejnižší mzdy, pouze na holé přežití, protože kdyby platili mzdy vyšší, dělníci by přestali chodit do práce, a končí zvoláním: To pouze hlad je donutí pracovat. (To jsem vyčetl v Marxovi.) Dobrá rada, že? Platí podnes. Dokonce i v Bibli potrestal Jahve Adama za to, že snědl s Evou jablko slovy: A v potu tváře budeš si obstarávat chléb. Tedy Bible jasně říká, že práce je trestem.

Takže jak to vůbec je s tou prací?

Podívejme se krátce do minulosti, vždyť onen svět bez práce byl přece už dávno pradávno realitou, akorát že se to týkalo nemnohých, kteří skutečně reálně žili v Ráji. Skočme na chviličku do kolébky demokracie a svobody, tedy do antického Řecka. Někdy kolem 13. století př. n. l. vpadly na území dnešního Řecka kmeny Achájů, Dórů, Aiolů a Iónů a staly se vládnoucí vrstvou. Podrobené původní obyvatelstvo bylo prohlášeno za barbary a stalo se podřadnými podlidmi. Říše dosáhla rozkvětu v městském státu Athény. I dnes mnozí tvrdí, že z athénské demokracie a svobody si máme brát vzor. V tehdejších Athénách totiž skutečně fungovala demokracie, tedy vláda lidu. Ovšem kdo tehdy tvořil lid? Lid, který měl právo volit, byl tvořen svobodnými občany. Svobodným občanem mohl být pouze ten, kdo nepracoval. Jakmile si třebas svobodný občan zařídil nějakou menší živnost, kde sám pracoval, automaticky ztrácel volební právo, stal se z něho tzv. „neobčan“. (A v současném Estonsku to přímo okopírovali, zavedli tzv. neobčany.) Svobodný občan samozřejmě mohl vlastnit spoustu podniků, ve kterých ale osobně nepracoval, k tomu měl přece manažery a makanty. Do svých podniků ani nevstoupil, pouze z nich pobíral zisk, jenom občas si zavolal k sobě vrchního manažera k dotazu kolikže to vynáší.

Takže ve staré antice věděli velice dobře, že pracující člověk nemůže být svobodný a vtělili to i do zákonů. Pracující člověk byl nazýván mluvícím nářadím. Zajisté životní standard otroků nemusel být vždy nutně špatný, neboť jejich vlastník jim mohl přiznat i právo vést vlastní živnost (za menší poplatek). Od svých otroků si někdy i vypůjčovali peníze. Dnešní mluvící nářadí, tedy pracující třída, může antickému mluvícímu nářadí na jejich životní úroveň se závistí pohlížet. Samozřejmě tehdy existovaly i trestanecké kolonie (pracovní tábory) v rudných dolech apod. pro vzpurné otroky a pro válečné zajatce – bojovali přece proti nám, zasluhují trest, no ne? Jsem přesvědčený o tom, že té polovině obyvatelstva nějak moc volební právo nescházelo, bylo jim to spíše lhostejné.

Řecká demokracie plynule přešla do říše římské a trvala až do zavraždění Gaia Julia Caesara. Od něho se datuje konec demokracie a začíná vláda těch nejbohatších, tedy oligarchů a plutokratů. Mým nejoblíbenějším císařem je Vespasiánus, původem sedlák takové robustní postavy. Stal se časem slavným vojevůdcem, který měl za úkol potlačit židovskou vzpouru. Legionáři ho prohlásili císařem, a tak dokončení potlačení vzpoury zůstalo na jeho synovci Titovi. Ten v roce 70 povstání rozdrtil a nechal srovnat jeruzalémský chrám se zemí. V druhém židovském povstání v letech 132 až 135 císař Hadrián definitivně ukončil existenci židovského státu, Judeu přejmenoval na původní Palestinu (Pelištejci), zakázal židovské náboženství a obřízku a zákonem zakázal Židům vstup do země.

Císař Vespasiánus měl sympatický smysl pro humor. To od něho se traduje rčení, že peníze nesmrdí. Jednou vydal nařízení, že za použití veřejných záchodků se bude platit. Titus pronesl, že to není důstojné pro císaře. I Vespasián strčil Titovi pod nos denár a zeptal se: „Smrdí?“ Jindy zase sledoval vystoupení umělce, který se strefoval zrnkem čočky do malého otvoru v desce vzdálené na pět metrů. Pochválil ten obdivuhodný výkon a nařídil, aby umělci za to mistrovství darovali jako odměnu pytel čočky. Dokonce i při umírání si zachoval svůj sarkasmus a těsně před skonem pronesl: „Ó běda, zdá se, že se stávám bohem.“ (Každý císař byl po smrti prohlášen oficiálně za boha.) Měl také sociální cítění. Nějaký vynálezce mu předvedl funkční model přístavního jeřábu, který by v praktickém použití vykládal z lodí na břeh pytle obilí či jakýkoliv jiný náklad. Císař nešetřil obdivem a pochvalami, ale pronesl, že nedovolí stavět v přístavech jeřáby, neboť co by bylo s nosiči, když budou bez práce? Vynálezci daroval slušnou finanční odměnu a model si ponechal na hraní.

Ze zachovaných záznamů řečnění v tehdejším Senátu zjišťujeme, že od té doby se ty senátorské projevy moc nezměnily. Někdy by bylo docela obtížné rozeznat, zda ty řeči byly pronášeny před dvěma tisící lety či dnes v současnosti. Třeba jeden senátor si stěžoval před vznešenými senátory, že nastává konec demokracie, neboť kráčel po ulici a proti němu šel otrok a neuhnul mu z cesty. To je znevážení senátorského stavu a je potřeba s tím něco udělat. Asi se dohodli, že s ustanoví nějakou senátorskou komisi, která to bude řešit. Dnešní senátoři to mají jednodušší, zapnou na autě majáček a mohou projet i na červenou, úplně všichni jim musí dát přednost. Holt už jsme v pokročilejší demokracii, že? (Vzpomeňme na senátora Železného a jeho projev o důstojnosti senátorského stavu, já byl z toho jeho projevu docela v šoku.)

Další senátor se zabýval ekonomickými problémy a uvedl jméno jednoho známého oligarchy, který zaměstnával v cínových dolech na pět set otroků, svoji řeč prokládal čísly o jeho obrovských ziscích. Pak navrhl, aby stát zakoupil uvedených pět stovek otroků a ty obrovské zisky by připadly státní pokladně. No úplný komunista, co? Jestli to senátoři schválili, to jsem se nedočetl. Ale asi neschválili, neboť už i tehdy bylo soukromé vlastnictví posvátné.

Ale i někteří císařové se občas chovali velmi originálně. Takový císař Commodus měl v chrámu na počest nějakého boha obětovat býčka. Držel v ruce železnou palici, rozmáchl se – a roztříštil lebku knězi. Doprovodil to slovy, že přece oběť kněze bude bohu mnohem milejší než oběť býčka. No, neměl pravdu?

Císař Caligula zmírnil daňové zatížení a získal tak mimořádnou přízeň u římského lidu. To pouze tehdejší intoši-historikové mu nemohli přijít na jméno a pomlouvali ho podobně, jako to činí dnešní s naším presidentem. Caligula v roce 40 jmenoval senátorem svého oblíbeného koně. „Když může být senátorem kdejaký římský hlupák, tak proč ne můj kůň?“ A tak přivedl do zasedacího sálu Senátu svého koně: „Incitatus je novým senátorem. Když můžete být senátory vy, může jím být i můj kůň. Provolejte mu slávu,“ poroučí císař. Senátoři odměnili nápad svého císaře po začátečních rozpacích mohutným potleskem. Jmenovat koně senátorem nebo konzulem? Inu, proč ne, rozhodně s přehledem trumfne inteligenci některých politiků. I naši senátoři přece zasedají v upravené konírně! Otázkou je, zda původní obyvatelé tam přece jen nebyli svému majiteli užitečnější, píší blogeři pod článkem o Caligulovi. Náš president Zeman by si mohl vzít příklad a jmenovat ty dva profesory a přidat jako třetího profesora třeba svého psa, no ne?

V antické společnosti, kde prý máme hledat kořeny, byly běžné politické intriky, na prodej byly nejen senátorské hodnosti ale i velitelská místa v armádě, korupce byla naprosto běžná. Římské legie brutálně dobývaly a připojovaly k říši další a další území, která tvrdě exploatovaly. O nějaké humánnosti nemůže být řeč. Copak my neděláme totéž už po staletí? No a gladiátorské zápasy pouze pro pobavení plebsu nikomu nepřipadaly protilidské stejně jako upalování kacířů u nás ve středověku. Takové Guantánamo (mučírnu) měl snad každý trošku významnější šlechtic ve svých sklepeních. Takže vlastně ano, vzali jsme si příklady z oné doby, kořeny naší demokracie jsou fakt z antiky.

Římská antická říše měla dle odhadů kolem 60 milionů obyvatel, tedy méně než dnešní Německo a více než dnešní Polsko, ovšem říše to byla obrovská – od Španělska po Afghánistán. V centru, tedy v dnešní Itálii, se přestalo pěstovat obilí, neboť výhodnější a lacinější bylo dovézt to z Egypta a severu Afriky. Dnes praktikujeme vlastně totéž, no ne? Spousta svobodných občanů bylo závislých na státní měsíční podpoře (ve městě Řím to někdy dosahovalo až půl milionu), dostávali příděly obilí a oleje. Něco jako dnes nezaměstnaní. Přece je nemůžeme nechat hladovět, to by mohli vyvolávat nepokoje. Jeden senátor si zase stěžoval, že úředníků přidělujících onu podporu je více, než samotných příjemců dávek, na jednoho příjemce jsou dva úředníci. Taky podobnost s naší současností.

Podobnosti antické společnosti se společností po-antickou, tedy evropskou (i dnešní), jsou nepopíratelné a logické. Evropa přece pouze pokračovala v už dříve zavedených tradicích, nic moc nového a originálního nevymyslela. Jaké formy vlády existovaly tehdy? Byla to výše popsaná demokracie, potom aristokracie, tedy vláda nejlepších, kdy moc má v rukou elita či skupina urozených občanů. Zvrhlou formou aristokracie je podle Aristotela oligarchie, tedy vláda skupiny bohatých, kteří se žádnou jinou předností nevyznačují. Můžeme to nazvat plutokracií (vládou zlata). No a obrovská většina obyvatel byla obyčejný plebs. Příslušník plebsu byl prostý, běžný, ničím nevýznamný, bezvýznamný člověk. Plebs (lat. lid) znamená v hovorové češtině chátru, spodinu, obyvatelstvo nižší kategorie. Plebs se do vládnutí nijak nemohl montovat a jeho pokusy o změnu byly vždy neúspěšné a brutálně krvavě potlačené.

Ať se to komu líbí nebo nelíbí, ani trošku se nerozpakuji použít pojmy jako nadlidé a podlidé, i když to snad každému připomene německý nacismus. Němečtí nacisté se svými nadlidmi a podlidmi ale nebyli nějak originální, vlastně to v podstatě přebrali z antické demokracie. Už jenom pojmenování pracujících mluvícím nářadím přece jasně formuluje fakt rozdělení obyvatel na nadlidi a podlidi. Němečtí nacisté tuto realitu pouze hovadsky krutě praktikovali. Ostatně toto dělení se táhne celými evropskými dějinami.

Podívejme se na další dva fundamenty naší civilizace, je to prý křesťanství a judaismus. O judaismu jenom krátce. Židé mají ve své svaté knize věty jakože ze všech národů si právě pouze židovský národ vyvolil samotný Bůh, Židé jsou ostatním národům nadřazení, ostatní lidé gojimové jsou podřadnou rasou určenou ke službě národu vyvolenému. Izraelský rabín Ovadia Josef říká: Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst. Je docela zajímavé, že úplně stejnou rétoriku – vyvolený národ, jedinečný a nepostradatelný národ na Zemi, nejlepší a nejmorálnější národ… – používá vládnoucí elita státu USA. Ani se nijak netají tím, že jsou horlivými čtenáři Bible a biblické návody pečlivě uvádějí do praktického života. No a velkým židovským přínosem byl jejich vynález úroků, v podstatě lichvy, což jsme s radostí a nadšením přejali.

O křesťanství snad jenom to, že dějepisci používají rozdělení obyvatelstva feudální společnosti na tři skupiny či kasty a ne pouze na nadlidi a podlidi. Trojí lid ve středověku – první vládnou, druzí se modlí a třetí pracují. Pokud tu obskurní kastu modlících zařadíme jako služební vrstvu, tak zůstává stejné dělení jako v antice a v judaismu – prostě malá vrstva nadřazených (nadlidí) a většina podřízeného mluvícího nářadí (podlidí). No a za kapitalismu proletáři museli a musí i dnes prodávat sílu svých svalů, tedy zase pouhé mluvící nářadí.

Takže jaký závěr si máme udělat z přebíraných hodnot a kulturního dědictví z antických, křesťanských a judaistických tradic? Že rozdělení obyvatelstva na nadlidi a podlidi je trvalé a nezměnitelné? Ano, to je ten skutečný reálný odkaz a to jsou ty nesporné konkrétní kořeny naší civilizace. Je proto k divení, že ta naše euro-atlantická (EU a USA) civilizace je odsouzena k zániku?

Pouze málokteří se zmiňují o tom, že základním fundamentem naší euroatlantické civilizace by mělo být ratio (výslovnost ráció), tedy rozum a logika, neboť pouze rozum je jediným zdrojem poznání. Racionalismus zakládá na rozumových schopnostech člověka a všechno má být rozumem odůvodněné; účelné a hospodárné. A kterépak asijské mocnosti podle toho fungují?

U nás ale raději praktikujeme mimosmyslové vnímání a informace získáváme telepaticky z jiných světů a dimenzí, spiritismus se obejde bez racionálního myšlení a bez použití paměti, homeopatie vyléčí všechny nemoci, zázračné schopnosti krystalů uklidňují duši i ve spánku, zabodnuté jehličky správně usměrní barevné proudy energií, máš svobodu vybrat si ze sedmdesáti druhů pohlaví a můžeš si jich vyzkoušet dle nálady a chuti snad co týden, bují astrologie a alchymie… To vše ale také patří k našim tradicím. Lukáši Balabánovi říká kamarád: „Já už kašlu na rácio, jedu jenom metafyziku, vole.“

V jiných civilizačních okruzích samozřejmě postrádají antické, křesťanské a judaistické tradice a řídí se svými naprosto odlišnými tradicemi a tudíž ani neznají naši demokracii, jejímž charakteristickým rysem je dělení obyvatelstva na aristokracii (i aristokracii ducha) a plebs. Naše blábolení o svobodě a lidských právech jim je pouze k posměchu a výsměchu protože v nás vidí obrovské pokrytce a gangstery.

PS: V první dvacítce nejpočetnějších států světa je z naší euroatlantické civilizace pouze USA s 316 milióny a Německo s 82 milióny. Zaujímají třetí a patnácté místo. První dvě místa v tabulce patří Číně s 1,35 miliardami a Indii s 1,21 miliardami. Čtvrté a další místa obsadila Indonésie-240 miliónů, Brazílie-198, Pákistán-183, Nigérie-171, Bangladéš-153, Rusko-143, Japonsko-127, Mexiko-112, Filipíny-92, Vietnam-89, Etiopie-85, Egypt-84, Írán-77, Turecko-76, Kongo-71, Thajsko-67… Docela depresivní tabulka, že?

Přejít do diskuze k článku 12 komentářů