Ve slejváku lží

Původně jsem chtěl psát o jemných aspektech informační války ovlivňujících mezinárodně politickou scénu současnosti, ale než jsem se k nim dostal, přišly jiné, byť související myšlenky. Obávám se, že text bude dlouhý, ale snad bude stát zato. Snad mi laskavý čtenář promine, neb v té Velké hře „O duši a prdel euroatlantického párie“ jde o už krk, zejména těch mladých, a navíc, dlouho jsem mlčel (a asi zase dlouho nic nenapíšu).

První globální informační válka

Vůkol zuří globální informační válka a já k té smršti lží ze všech stran ještě nenapsal ani slovo. Ve válce jsou prvními oběťmi, jak známo, pravda a selský rozum. Kdyby tomu tak nebylo, nenastoupily by miliony lidí ve všech válkách do vojenských mundůrů, a nezačaly by se navzájem vyvražďovat pro radost a zisky těch, kterým ony války slouží, kteří na nich vydělávají.

Proto  pár řádek, hlavně k nevěřícím Tomášům, o práci s informacemi ve slejváku lží. Zejména k těm, co při setkání s nevítanými závěry cizí  analýzy situace volají: “Není možné, dokaž, poskytni odkaz na zdroj!”

Dávno předtím, než jsme byli internetem i hlásnými troubami šesti vyvolených masmediálních koncernů zavaleni neuvěřitelnou plejádou informací, z nichž, dle nedávné studie Wharton School of Economics, je 80% placenou reklamou nejrůznějších outletů, filiálek korporátního světa a přes 15% desinformacemi v režii různých státních orgánů, včetně zpravodajských služeb, patřilo k základním pravidlům zpravodajské práce, že informace stojí za pozornost pouze za podmínky, že pochází z důvěryhodného zdroje a je potvrzena nejméně ze dvou dalších stejně důvěryhodných zdrojů.

Přičemž dříve takovým zpravodajským zdrojem mohla být jen instituce, která měla kompetenci událost tvořit a realizovat, nebo zdroj s nezprostředkovaným přístupem k takové instituci. To platilo v dobách, kdy vládl “humint” (human intelligence – špionáž spoléhající na proniknutí agenta, tedy člověka do objektu rozvědného zájmu), a platí to i dnes, kdy vládne elektronická rozvědka v podání NSA a jejích kopii). Ale i ta má níže uvedené filtrační problémy, navíc, slouží korporátním zájmům jako dealer války, producent záminek k intervencím.

Po objektivní pravdě přestala být v západním kasinu systémová poptávka. Co se nehodí „do krámu“, to prostě není, nesmí být. Žijeme ve virtuálním, hollywoodském světě připravujícím neprivilegované maso – Chossudovského „non-people“ (podlidi) – na „systémově uvědomělý, demogratický“ skok do masomlejnku konce „amerického“ Impéria, do vlastní záhuby.

Zatímco výše uvedený princip tří kvalitních zdrojů jistě obecně funguje, podmínky pro jeho aplikaci se změnily. Princip apriori nedůvěry a jeho role v dosažení úspěchu – zjištění skutečnosti – získal na významu lavinou informací, z nichž drtivá část má jediný smysl – realitu, to podstatné skrýt všem těm, co ji nemají poznat až do okamžiku, kdy jim zásadně změní životy – a kdy už je pozdě na obranu. Primárně tomuto cíli dnes slouží korporátní media a korporacemi vlastněné státy, veřejnoprávní média a informační kanály sorosovských nevládních organizací.

Tedy, prvním předpokladem pro správnou analýzu je důsledná filtrace informačních zdrojů na bázi identifikace toho, komu slouží, kdo je financuje a s jakým záměrem. Již na tomto prvním kroku selhává z nejrůznějších důvodů minimálně 90% konzumentů, zejména ti, věřící, že když se něco objeví ve zdroji “nezpochybnitelného jména a reputace”, musí to být Pravda s velkým P, a tudíž akceptující i totální hloupost, která je v rozporu se selským rozumem, přírodními zákony a realitou v jeho dosahu.

Zpravodajští fušeři

Tak jako narazíte na zedníka-fachmana, narazíte i na „zedníka“, který má každý den problém si vzpomenout, v jaké poměru ingrediencí  se míchá beton. Stejně tak již dnes produkce dezinformací a aktivních opatření (operací informační války) není jen doménou profesionálů ze špičkových think-tanků nebo zpravodajských služeb. Fušuje do toho kde kdo. Na Východě i na Západě.

Tomu odpovídá kvalita. Například, v kontextu válečného zpravodajství, nezávislou žurnalistiku nahradilo přebírání „navoněných“ výstupů (textových i fotodokumentace) tiskových orgánů ministerstev války a zpravodajských služeb. Novinář/komentátor připojí podpis a renomé, a mnohdy o válce samé moc neví, pokud vůbec, na lokalitu konfliktu jezdí v hromadných zájezdech, a na první linii ho stejně nepustí jeho vlastní armáda a hlavně strach. Těch padlých reportérů a fotografů už přece bylo dost, a za uřízlou hlavu zase služba korporaci nestojí. A tak je dnes možno zasvěceně psát o konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny z Moskvy nebo Kyjeva, na novinky a „imperiální pravdu“ je tu přece Reuters a jemu podobní z organizace „Globalizátoři všech zemí, spojte se!“. Vzepřete se mamonu a strachu!

Bez odfiltrování informačního balastu pro bezmozky je princip tří spolehlivých zdrojů k smíchu. V rámci globálního masmediálního kartelu je distribuce desinformací a politicky-korektní propagandy globální. A tak můžete nalézt stejný bullshit ve stovkách zdrojů od Číny po Argentinu. Zato cenná, pravdivá, realistická a zásadní informace neprojde sítem cenzury, či spíše autocenzury, která dnes z masových sdělovací prostředků Západu dělá standardizovanou žumpu zvíci zpravodajství na naší “české” televizi.

Analytik tedy musí vědět co, kde a jak hledat. Selektovat a prověřovat důvěryhodné zdroje, neb co je dnes „čisté“, zítra velké peníze ušpiní či kapitálově převezmou. Tak to chodí.

Orwell vz. 2015

Ten standard mediální žumpy vychází z přes sto let starých studií a ověřování metod manipulace lidským vědomím a masami, které začal Rothschildy založený Tavistock Institute a které po druhé světové válce dovedly do dokonalosti a k masové implementaci americké vojenské programy typu MK ULTRA. Globální elity se poté postaraly o vytvoření globálního monopolu na diseminaci jen těch informací, které jim a jejich cílům vyhovují a blokaci všech těch “politicky nekorektních”. Vytvořili “velká a nezpochybnitelná jména”, “certifikované zdroje” vlastní orwellovské pravdy, o kterých vyznavač systémových autorit a celebrit nepochybuje. Pro takového, co neodpovídá obrazu vykreslovaného mainstreamem, je podvod a nesmysl, blbost. Žije mezi kulisami a za kulisy, pokud je jako takové vůbec vnímá, raději nevstupuje, protože iluzi dnes preferují skoro všichni, realita je totiž hnusná jako sám fašistický systém v hávu toho, čemu se dnes říká demokracie.

Najdeme-li tedy odvahu, vůli a intelektuální kapacitu odfiltrovat z laviny lží, polopravd, desinformací a korporátní propagandy potencionálně cenné informace, můžeme postoupit k ověřování a analýze, formulovat REÁLNÉ trendy. To každého, kdo projde tímto procesem zákonitě staví do konfliktu s lidmi, kteří si libují ve sdílení moudrosti davu nebo bezmyšlenkovitě akceptovali goebbelsový svět, v které tisíckrát (dnes i z tisíci mediálních kanálů) opakovaná lež se stala nejen (orwellovskou) pravdou, ale i standardem, kterým drtivá většina mas poměřuje kvalitu alternativních informací a jejich relevanci.

Úcta k systémovém autoritám je nám vštěpována od 1. třídy základní školy (*), uctíváme třeba svoje prezidenty nikoli proto, že by byli dobrými prezidenty, ale protože drží vysokou funkci, ergo, asi jsou nejlepší ze všech. Uctíváme vysokoškolské profesory a odborníky, protože mají funkce a jsou zazděni tituly zepředu i zezadu. Copak to mohou vůbec být idioti, kteří jen omílají cizí teorie s nulovou využitelností v praxi? Bez jakékoli užitečnosti pro společnost? Copak mohou být pro chemika Kalouska nejlepší odbornou přípravou na post nejlepšího ministra financí na světě jeho stupidní kecy v parlamentu ČR? Ale lidé, neschopní posoudit výsledky jeho destruktivního amatérismu a zaprodanosti cizím pánům na svůj vlastní život, ho respektují jako ikonu finanční supergramotnosti, protože byl stejnými amatéry a zrádci dosazen na vysokou exekutivní pozici. A stejný přístup většina lidí aplikuje na aktéry informační války. Systémová indoktrinace tedy vede k akceptaci jen těch produktů, na kterých visí visačka kvality od dnešních pánů světa. Není to třídně dokonalé? Není snad slepá důvěra v mediální ikony Impéria a jejich následování skvělým vítězstvím globálních elit? Elity svoji třídní válku, na rozdíl od proletariátu, nikdy neopustily, ale svět neprivilegovaných to vůbec netuší.

Z pohledu hlavně makroekonomických, zahraničně-politických a systémových informací, předkládaných davu, to, co dnes majorita “žere” jako certifikovanou pravdu certifikovaných odborníků, je naprosto neuvěřitelné. Na obrazovkách monitorů, v tisku i telce nám s vážnou tváří sdělují takové zhovadilosti, takové pohádky, že by i nevzdělaný posunovač na dráze s vlastním mozkem zvracel nad tou od reality odtrženou, klaustrofobní „infoprodukcí“. Naštěstí, podíl zpráv, důležitých pro společnost jako takovou, na tiráži či vysílání zpráv trvale klesá a je upozaďován. Nejdříve černá kronika, pak postižené děti, boj homosexuálů a minorit za svoje práva, utrpení  a veselé kousky zvířátek a poté, co je průměrný ovčan neschopen se dále soustředit na vysílání či text – vystoupí bohem preferované celebrity se svými zasvěcenými akademickými či spekulantskými tirádami z perspektivy do sebe zahleděných správců provincie Impéria – de facto o ničem, tedy, o ničem dnes skutečně důležitém. To nejen nemáme, ale hlavně nesmíme vědět.

Řeknete mi, čím se dnes informační prostor liší od dob středověku. Tím, že alternativní názory, jiné vnímání světa už není trestáno upalováním, ale informační blokádou. I když, některé pohledy na svět již byly demograticky posunuty za hranici trestní nestíhatelnosti. Kdyby dnes žil Kolumbus, kterému dobová intelektuální elita, včetně té církevní, dlouho odmítala poskytnout lodi na cestu do Ameriky, dostal by klasicky nejspíš nálepku blázna a konspirativního teoretika a skončil by fńukáním nad hloupostí systému na nějakém obskurním blogu, kam se spousta lidí nikdy nepodívá. Einstein by skončil stejně. Proč?

Objevy vědců v trezorech

Protože přece jen ti certifikovaní a Impériu sloužící dnes drží informační a mocenský monopol, a to již od 60. let minulého století, kdy se spekulace a podvod staly králi Západu, končí všechny zásadní a přelomové objevy a technologie v trezorech mocných korporací. Jen těch v oboru biologie je v trezorech údajně přes padesát tisíc. Proč ?

Inu, máte zavedenou výrobu a výrobek na trhu, dávno odepsané náklady na výzkum a vývoj, a teď se vám objeví zmetek, co vymyslí něco, co funguje lépe, je to levné, s nízkými provozními náklady, bezúdržbové a každému snadno dostupné, s delší trvanlivostí, a pokud by se s tím někdo dostal na trh, zlikviduje vás “jako žádost”. To přece Bůh maximalizace zisku všemi prostředky a za každou cenu nemůže dopustit- i kdyby měl zastavit čas a technologickou revoluci. V trezoru mlčení by dnes skončil i Koperník, kdyby se jeho učení jen otřelo o zisky monopolů.

Až se vyplení stávající relativně levné zdroje, prosím, nebude na výběr, ale teď – není účinnější zbraně než skoupit nápad za každou cenu (když jsou levné peníze, je to sranda), trezor na generace, informační blokáda, ochrana duševního vlastnictví a nedotknutelnost majetkových práv (i kdyby měl svět chcípnout). Berme to tak, jak to je – kapitál, zejména spekulativní, rentiérský kapitál nemá pojistky, nemá pud sebezáchovy, žene bezohledný hon za maximalizací zisku do krajností – krachů a revolucí. Opovrhuje póvlem, co se nebrání opresi, neustále zkouší a bude dále testovat hranici, do jakých hlubin bídy a nesvobody se nechají ti pracující nerentiéři  dotlačit pod nejrůznějšími líbivými hesla o zodpovědnosti ulice vůči společnosti a kapitálu, co jim „dává“ živobytí. Samozřejmě, jinak a jinými prostředky v Londýně a trochu jinak v Mombase či Praze.

O čem nikdo neví, to nikoho netrápí, a těch pár šťouralů, co si všimli, že základní výzkum na Západě chcípnul cca před půl stoletím a od té doby jen zdokonalujeme vymyšlené předtím, no, z těch přece naděláme mediálně blázny, amatéry, pitomce, co ničemu nerozumí. Navíc určitě nemají dost titulů, do telky je nepustí, kdo by je bral vážně bez systémové certifikace. Nemají, u systémově indoktrinovaných, puvoir.

Lež davu, pravda pochybovačů

Za Kolumba bylo pravdou to, co za ni považovala tehdejší středověká akademie, církev a miliony tehdejším systémovým autoritám věřících, nevzdělaných či samostatně nemyslících pitomců. I dnes, když se milion pitomců, po dobré propagační kampani, usnese, že slunce je ve skutečnosti modré a media to do vás budou cpát ze všech stran dnem i nocí, stane se nenormálním a idiotem každý, co nesdílí názory a emoce davu a neskáče na povel jako opice (kdo neskáče, není Čech).

Ergo, dostanete-li se přes správnou selekci informačních zdrojů, poznáte-li cenné informace, poznáte-li kontext, v které informace přicházejí, souvislosti, bez který nelze informaci analyzovat, můžete dospět k poznání reality, a co je podstatné, ke trendu vývoje. Neb skoro každá informace je kamínek v mozaice, kousíček puzzle, neb každý jev ve vývoji společnosti je dynamický, vyvíjející se v čase i v měnících se podmínkách a parametrech.

Takže dospějete ke trendu, dejme tomu, z pohledu vašich čtenářů nepravděpodobnému, excentrickému, možná i unikátnímu. Pro 99 % těch, co jsou ochotni vás číst nebo vám naslouchat, jste vůl, protože všichni kolem vás tvrdí unisono opak, či něco jiného. A říkají to i ty systémem posvěcené Autority s právem zvěstovat světu jedinou bolševicky správnou cestu (jak myslet, jak vnímat a jak konat). Prostě, v okamžiku, kdy se ukáže nekompatibilita jak obsahu hard-disku, tak zejména CPU a algoritmu myšlení, nastupuje aspekt davové sebeobrany – masa má pravdu, masa má sílu – koneckonců, to už tu bylo, když se ještě proletáři všech zemí spojovali také pod jedinou bolševickou pravdou a při vyznávání „kolektivní moudrosti“ indoktrinovaných soudruhů. Ona kolektivní moudrost má vždy háček – tisíc bezmozků vymyslí vždy jen blbovinu, zatímco pokrok přinášeli vždy jen pochybovači o konstantách, hledači neobjeveného.

Z toho cca jedno procenta příjemců “zvláštní” informace, co nepřestanou nad informací, dosud mimo jejich myšlenkový rámec, oblast preferovaného zájmu či životní zkušenosti, přemýšlet a neodhodí ji jako “pitomost”, část obratem požaduje důkazy ve formě odkazů. V tom okamžiku je pro autora obtížné rozlišit, kdo z nich je jen dozorový orgán snažící se odhalit cestu, kudy na světlo boží uniklo cosi nepatřičné,  a čtenáře, kteří si nedovedou představit, že autor může něco odhalit, eventuálně vymyslet sám a hledají onu autoritu, která by uspokojila jejich potřebu po certifikaci správnosti informace, či závěrů autora. Málokdo se v diskuzi zeptá: “Jak jsi na to přišel? Jak to myslíš”. Chtějí odkaz na někoho s větší, tedy systémovou certifikací. Takže bez takového odkazu někteří s autorem a jeho argumenty „jezuitsky“ končí. Zákonitě, protože výstupy analytiky na 3. a vyšších levelech myšlení jsou pro recipienty na nižších levelech nesrozumitelné a nepochopitelné. Ale o tom snad někdy jindy.

Dejme tomu, že se autorovi takové „zvláštní“ informace podaří “prodat” trend. Nastává problém se zákonitou otázkou “kdy to bude?” Časování je přece pro jakékoli rozhodování, akci či preventivní protiakci klíčové, o tom žádný spor. Proč je to obtížné až nemožné, o tom dále.

Smrt spravedlnosti, nástup korporátní totality

Často se objevují diskuze o korporátní povaze dnešního světa. Ale pyramidální charakter globální mocenské struktury, budovaný a funkční již od časů francouzské buržoazní revoluce, jakoby se nepromítal do chápání, že žijeme v jiném světě, světě bez pravidel a dokonce bez zákonů platných PRO VŠECHNY, bez obecně závazného právního rámce. Zmizela spravedlnost, existuje jen třídní právo, coby mocenský nástroj elit. To, spolu s faktem, že ne ekonomika (ta něco produkující), ale šmelina, peníze bandy podvodníků vládnou politice celosvětově, totálně bourá podmínky pro termínově plus/mínus přesnou predikci zlomových okamžiků ve vývoji světa.

Na druhé straně, ještě nedávno fungující faktor sociálního, třídního boje pracujících mas, který silně komplikoval realizaci plánů globálních elit svojí nepředvídatelností i ekonomickými dopady, odpadl z kalkulací elit. Přeměnou na komplacentní stádo  nesebevědomých, ustrašených konzumních jednotek, neschopných samoorganizace do akční, vlivné „special interest“, si to konzumní stádo samo řeklo o cestu na jatka. Popustilo, aniž by to tušilo, v chrámech konzumu otěže nekonečné, ve svém důsledku vražedné a sebevražedné nenažranosti elit, zrychlenému transferu bohatství z ulice do rukou pár všemocných, cestě k Novému světovému řádu atlantických banksterských elit.

Pokusím se vysvětlit tento aspekt termínové nepřevídatelnosti na, doslova, „historickém“ příkladu.

V roce 2007 si jedna banksterská organizace, vrcholová členka wallstreetské mafie ovládající a řídící světové finanční trhy dovolila porušit instrukce té globální firmy – Oka Pyramidy. V podmínkách, kdy insiderům bylo jasno, že akumulace nesplatitelných dluhů povede ke krachu na burzách, provedla, z pohledu zákonů tržní ekonomiky správné, nezávislé rozhodnutí a začala akumulovat velké zásoby fyzického monetárního zlata v situaci, kdy ostatní členové mafie zlato vrhali na trh, aby společným úsilí cenu zlata snížili, ergo, zvýšili směnnou hodnotu US dolaru, coby světové měny. Lehman, vlastněný primárně Rothschildy) spáchal zločin-choval se tržně, sebezáchovně, z pohledu Oka zradil „banksterskou Rodinu“. Byl spektakulárně popraven, jeho majetek zcizen těmi „bratry v triku“, kteří čelili podstatně většímu riziko bankrotu – hlavně JP Morganem a Goldman Sachem, za souhlasu a supervize US ministerstva financí, vedeného bývalým šéfem Goldman Sachse Paulsonem. Kasíno tak popravilo posledního kapitalistu ve svých řadách.

Tato poprava byla pak využita k vydírání Kongresu USA, kdy „boží“ Paulson, dle svědectví šesti Kongresmanů, prohlásil: „Buď nám těch 700 miliard (USD, později nazváno jako projekt TARP) dáte, nebo Vám ten chlívek (míněna US ekonomika) položíme!“. Impérium peněz tím současné strojovně a klacku Impéria oficiálně, v kolébce demokracie řeklo: „Jste nám cizí a zbytní, nahraditelní!“ Jedna ze tří zkorumpovaných noh, na kterých stojí US demokracie, se nato zřítila do vlastních základů jako newyorské dvojičky v roce 2001. Politika se definitivně stala děvkou pánů peněz v Království vlastníků světové měny. USA byly elitami degradovány ze samolibého statutu pánů (indispensable) do role čekatelů na smrt. Kdo to nepochopil, neví, že se totálně změnily podmínky, algoritmy pro vyhodnocování toho, co je vůbec možné v budoucnosti očekávat. Dříve nemožné se stalo, k úžasu všech, uvažujících alespoň na 3. levelu, náhle realitou s nepředpověditelnými důsledky.

Smrt tržní ekonomiky

Noví šerifové na pódiu se nespokojili jen s biliony US dolarů transferu z kapes US daňových poplatníků do kapes pár, a to dle libosti pánů peněz, ale poslali do pekel i zbytky tržního hospodářství. Komunisticky rozstříleli podstatu tržní ekonomiky, zrušili Glass-Steagallovy zákony a umožnili spekulovat s vklady střadatelů. Zplodili finanční zbraně hromadného ničení, mezi nimi derivátovou bombu. Umožnili státem posvěcené operace centrální banky k manipulacemi cenami komodit i akcií, nastartovali smrtelnou bublinu státních dluhopisů, inflaci a spekulaci podporující QE programy, které se do reálné ekonomiky vůbec nedostaly. Zkonzumovali je jen spekulanti a imperiální provozní spotřeba státu.

Co víc, přiměli stát změnit metodiku oceňování majetku v USA, zejména u systémových a v stádiu technického bankrotu přežívajících „too-big-to-fail“ bank. Oceňování majetku „mark-to-market“, tedy z pohledu tržní ekonomiky reálné báze stanovení cen majetku burzami, poptávkou a nabídkou, bylo nahrazeno oceňováním firemním, tedy, jak si každý sám určí. Hráli a hrají o čas na podvody a zcizování majetku VŠECH ostatních.

Takže, jednoduše, jen pro ty vyvolené, neinsiderů se to netýká, máte-li majetek o tržní ceně např. 100 milionů, a oceníte-li si ho na 1 miliardu, jste pro berňák nejen „zdravá“ firma, ale můžete si sáhnout na úvěry do výše té 1 miliardy, byť jste technicky bankrotář. Bankrotáři – státy i systémové pilíře korporatokracie – tak hrají s pitomci, co nemyslí a věří certifikovaným lhářům, ošklivou hru, na jejíž konci stojí holocaust FIAT měn a všech papírových slibů vyplatit v budoucnosti něco – od pojistek po důchody. Ti, co vyměnili výrobní prostředky, jakýkoli movitý, nemovitý majetek, půdu či cokoli pro život zásadního za papírové obrázky, či čísla na kontech v počítačích, se přes noc stanou chudáky. Vyměnili majetek za víru ve virtuální hodnotu stále bezcennějšího produktu a charakter/sliby prokazatelných podvodníků.

Banksteři celého světa tak během pár měsíců opustili nejen zbývající trosky kapitalismu, tržní ekonomiky, zabili trh a fungování burz a zákona poptávky a nabídky, ale systémově proběhli direktivním, plánovaným socialismem, banksterským komunismem (kde každému dle jeho protřeb) a skončili v říši šílených pohádek pro 0,01 % zdánlivě nepostižitelných gangsterů. Parazit, de facto, popravil svého hostitele – reálnou, užitné hodnoty produkující ekonomiku, připravil jí o funkční pravidla s o nárok na přežití.  A teď čeká parazit na vlastní smrt. A snaží se jí oddálit.

Když jsem po Lehmanovi tvrdil, že krach je za rohem, že světový finanční systém je de-facto mrtvolou, netušil jsem, nikdo nemohl tušit, kam až angloameričtí soudruzi a jejich spolustraníci v Evropě a Japonsku dojdou při deformování tržní ekonomiky a přeformátování světa, kam dojdou v kompletní ignoraci toho, co je živí, to je potřeb reálné ekonomiky a lidských zdrojů. Tady už nejde jen o to, že byla chicagská banksterská škola ekonomického myšlení učiněna bolševickou modlou, standardem, v kterém terciální sektor je zcestně nadřízen primárnímu, ale její kazatelé se propracovali do přesvědčení, že hodnoty jsou tvořeny na burzách manipulací a pro funkčnost systému už primární, výrobní sektor nepotřebují! Odešli do „jiného“ světa a bude to mít tragické následky. Jako každá srážka iluzí omezenců s objektivní realitou.

Bankterský pyramidální systém, a k němu patří i EU/ECB, fungují skvěle na základě sdílených třídních zájmů v dobách konjuktury, v dobách nekonfliktních, ale jak se situace zhoršuje, mizí třídní, mafiální a politické loajality k Oku, a s prvními příznaky „runu“ na banky dochází k parcializaci zájmů, k bojům o přežití mezi bývalými soudruhy-Gordony Gekko, kdy „Greed is Good“ převládne. Velcí trhají na kusy ty menší, protože ti na ulici jim přežití nezajistí.

Navíc, z logiky euroatlantické verze NWO vyplývá, že koncentrace kapitálu musí zákonitě vést k transferu majetku do jen jedněch rukou, po dobrém (prodejem či spojováním-mergery), nebo po zlém – likvidací konkurence na stále menším hřišti.

Na prahu Velkého chaosu

Kdo dnes ví, s jakými pohádkovými kousky globalističtí pánové peněz ještě přijdou, kde končí jejich invence, nebo kdy usoudí, že je potřeba „ten chlívek položit“, stvořit globální kolaps, chaos, válku mažoucí dluhy,  aby z popela destrukce, který svět ještě nezažil, vzlétl spásný Fénix JEJICH nového totalitního globálního „pořádku“, který zdevastované masy obejmou coby záchranu z pekla?  Kdo dnes ví, kdy se „probere ulice“, z nějakého důvodu ztratí DŮVĚRU ve férovost kasína, a runem na banky „zruší ten chlívek“ sama?  Predikovat davové projevy emocí, to neumí ani prorok.

Zvláště debilizovaný dav je nemodelovatelný, nepředvídatelný. S ním i termín výbuchu jeho negativních emocí.

Problémem analytika-neinsidera je distance autora termínových predikcí od jednací síně, kde padne rozhodnutí o ukončení této ošklivé hry ze 7 miliardami človíčků, od kontrolního panelu, na kterém pověřený operátor zmáčkne „START” předem připraveného a okem odsouhlaseného devastačního procesu. Problémem je i to, že autor trendu-neinsider nezná a nemůže znát spoustu externalit, variabilit a podmínek pro zmáčknutí toho tlačítka. Některé ještě nemusí ani existovat, vždyť akce Impéria jsou stále exotičtější, chaotičtější, evidentně nedomyšlené, jakoby se jim řítil masterplan, a oni začali zmatečně improvizovat, přehodnocovat východiska. Jakoby ztráceli vůli k „dotažení“ realizace svých geopolitických záměrů, jakoby z útoku, který nenese přepokládané výsledky, přešli do aktivní obrany. Jakoby se „začali bát o kejhák“.

Za takové situace, je dotaz „kdy to bude“, nepochopením základního parametru dnešního světa – přes třísetletou existenci a mediálně udržovanou legendu světa národních států – náš svět je řízen jako firma, jeho správní rada koná v souladu s vlastním business plánem a vlastními pravidly hry, a filiálky, které nejednají v souladu s tímto plánem jsou nemilosrdně ničeny k zachování realizovatelnosti dlouhodobého master plánu. Rozstřelují opozici/zrádce buď atentáty (Lincoln, Jackson, JFK a další) nebo silou, kterou jim dává totální kontrola peněz, finančních trhů, indoktrinačních vzdělávacích systémů, kontrola trhu práce a světových médií. A vše to jistí vždy nějaký velký klacek, dnes v podobě svazů letadlových lodí USA, amerického morálně (z pohledu zakladatelů USA) zdegradovaného, nájemného a za prachy všeho schopného „masa“, jehož primárním současným cílem není vyhrávat Impériu neokoloniální války o globální zdroje, ale tvořit podmínky pro Válku civilizací. Pro onu třetí Pikovu velkou válku na cestě k NWO. Pro Fénixův globální Velký Chaos, aniž by si potomci genocidních vrahů původních obyvatel Severní Ameriky uvědomovali, že USA je primární obětí realizace NWO. Pánové světa USA odepsali, roztrhne se procesem „balkanizace“ na znesvářené kusy. Neb malé organizační a na centru závislé organizační jednotky jsou Okem snadněji manažované a vydíratelné – je to jen další verze „rozděl a panuj“. O nic jiného se nesnaží pánové světa v Rusku, Číně, Arábii, Latinské Americe, všude. Nesmí existovat nic, co by konkurovalo, byť i jen potencionálně, globální firmě a absolutní moci Oka. Žádný velký, silný, suverénní národní stát schopný odporu.

Nečekané potíže NWO

Proč se zdá být projekt NWO v problémech? Jak řekl Brzezinski v Montrealu již před dvěma roky na slezině globálních elit: „Ten póvl se nám začíná probouzet.“ Hrubé zneužívání monopolu světové měny, provázené podvody, vydíráním, velkovražděním, totální odvrhnutí jakýchkoli po staletí platných mezinárodních dohod a úmluv, od zacházení se zajatci/mučení po celé odvrhnuté mezinárodní právo a zneužívání OSN a dalších mezinárodních organizací pro účely Impéria, nalezlo reakci v hnutí ŠOS, BRICS, útoku Impériem finančně decimovaných jaderných mocností na nejcitlivější bod a pilíř Impéria – US Dolar.

Paradoxní je, že je oprávněné se domnívat, že selhal záměr Impéria přenést svoji strojovnu do ČLR.

Kdosi, postižený koloniálním, řekněme talmudickým myšlením, ve vítězné euforii geopolitických úspěchů Oka posledních tří staletí sebevědomě přesvědčený o své neomylnosti, hrubě podcenil Asii a Rusko. Nepochopil, že neusiluje o podmanění „obyčejných“ národních států atlantského typu, ale že bojuje s jinou kulturou, protivníky, jejichž státní útvary drží pohromadě nikoli silou, mamonem, ale prostřednictvím sdílené, multinárodní kultury. Opovrhl historickým poučením z tolikrát jím samým přepisovaných dějin vítězů. Hrubě podcenil kohezi, tradice, kvalitativně odlišné vztahy mezi elitami a masami těchto oponentů.

Tak, jak užiteční Anglosasové a jejich pohůnci nepovažovali za lidi Indiány, za koloniální doby všechny domorodce v koloniích, tak vlastníci Impéria rasisticky podceňují a opovrhují Asiaty, černochy, Araby, Peršany, Latinoameričany. Lidé, vlastnící licenci na definování a udělování výsad práv, svobod a jiných artiklů panské kultury a vymožeností, hovoří o drtivé části globální populace jako o „non-people“, nepřiznávají jí žádná práva, kromě práva sloužit Impériu a nechat se okrádat o vše, včetně jejich budoucnosti. 2 miliony mrtvých Iráčanů s touhle sortou „takélidí“ nehnou, zato útok na pařížský košer obchod zburcuje celý Západ. „Non-people“ světa toto nejen vnímají, ale začaly bojovat o status lidí. Globálně, jak jinak.

Co je pro nás důležité, vlastníci dnešního Impéria přes tisíc let nenávidí Slovany, zejména Rusy, ale i nás. Po celou doložitelnou historii naší státnosti neprokazovali nic jiného, a nečekejme, že se to kvůli „Svědkům Havlovým“ a pravdě-lásce někdy změní. V rámci Západu jsme rezervoárem levné, otrocké práce, talentů, nadstandardních profitů z provozů s nízkou připadnou hodnotou – odsávaných do zahraničí. Oč více si necháváme líbit, že za stejnou práci dostáváme třetinu mezd než v zemích jádra EU a platíme za služby a zboží stejně, nebo i víc, o to víc námi opovrhují. Bezohledná síla Impéria jen pro vyvolené slabostí, zbabělostí, služebníčkováním a sebepodceňováním opovrhuje vždy a všude. Respektuje jen sílu. Jen u nás žijeme v mediálním sci-fi, že se lezením do imperiální p***le prodereme k respektu ve světě. K vyšší životní úrovni. Že za to otročení budeme imperiálními elitami nakonec oceněni. Bláhovost a stupidita nikdy nebyla prostředkem k přežití národa či civilizace.

Eurasie vs. Atlantida

Plánovanou systémovou rekonstrukci světa nevnímejme jako střet Američanů s Rusy nebo Čínany, nebo chazarské Evropy s islámským civilizačním okruhem v zájmu plánů na Velký Izrael, ale jako koncepci rozbití „nepřizpůsobivých kultur a národních států na prvočinitele“ silami „Rozděl a panuj“. Cizíma rukama, cizí krví elity musí vytvořit klima, podmínky pro chaos, startovací plochu spáleniště pro Fénixe prodávaného jako spása (na cestě do otroctví).

Bez nenávisti a strachu z virtuálního nepřítele nelze nic netušící masy nahnat na jatka. A tak se teď šest bohem vyvolených mediálních mocnářů snaží, seč mohou. Míru debilizace francouzských ovcí jsme nedávno měli možno sledovat v milionové demonstraci loajality k Impériu v Paříži. Repete očekávejte i na Vaší ulici, jinak to nejde. Hned potom přijde návrat povinné vojenské služby, protože Válku civilizací s dobrovolníky-žoldáky vést nelze. Je to drahé a těch, kteří by šli za peníze na jatka dobrovolně, tolik není. Nelze jít se stejnou mušketou na Talibán i a na ruské mužiky. A z bezpečí dálek si už na Rusko Tomahawky také nezastřílí.

To, co výše komentuji, může znít jako fatalistická projekce bez naděje. Tak to ale není. Opozice Impériu se mění v nepřátelství, strukturaci a realizaci paralelních globálně významných orgánů, spojování sil proti nominálně silnějšímu Atlantickému Impériu. Obě dvě stávající strany systémového konfliktu bojují, manévrují o čas. A informační válka v tom hraje veledůležitou roli. Eurasie každým dalším dnem míru sílí, Atlantida slábne inherentními rozpory, disbalancemi, roztržkami koncepcí i zájmů, degraduje průmyslová kapacita umožňující vést velkou válku, hnije Velký klacek, Západ začíná zaostávat i ve výzkumu, ve vývoji zbraňové techniky. Zejména Rusko v nedávné době prezentovalo nové zbraňové systémy a systémy elektronické války, na které Západ nemá odpověď. Jen (ukrajinský) blázen by dnes vojensky zaútočil na Rusko nebo Čínu, tedy, pokud nevrhne na jatka cizí, zbytný “untermensch“ póvl a neponese za to důsledky. A do té míry pánové světa dementní snad nejsou. A ani strach z odvety jim evidentně není až tak cizí.

Finanční zbraně hromadného ničení ztrácejí vytvářením alternativních finančních, měnových a obchodních struktur a nástrojů svoji stávající ničivou aplikovatelnost. Brzy se Východ odřízne finančně i obchodně od US dolaru i celého euroatlantického kasina kompletně. Současný útok na Rusko dynamiku tohoto procesu silně zrychluje.

A navíc, Východ již konečně pochopil, že je ve světové finanční a ekonomické válce se Západem již od iránské finanční a obchodní blokády. Evidentně se přestal spoléhal na jakékoli politické síly Západu, na jejich „rozum“, „investice“, „know-how“ sloužící jen a výhradně zájmům západních elit. Přestal toužit být integrální součástí nepřátelského Západu. Pochopil, k čemu, jak a komu slouží imperiální organizace jako WTO, IMF, OSN, OBSE apod., všechny ty božské NGO, od Amnesty International po Sráče v tísni, mobilizuje zdroje a lidi k „horké“ válce o právo na respekt, suverenitu, život na svém a po svém, život ve stoje bez dennodenního strachu o zítřek, s imperiální vyděračskou pistolí u hlavy. Měli bychom to pochopit i my, ve svém vlastním zájmu.

Low Moral Fibre

Troufám si konstatovat, že schopnost Velkého klacku a jeho psíka NATO nabídnout Imperátorovi svoje svaly a hlavně je také silně poznamenána syndromem LMF. Když válčíte dlouho a bezvýsledně, ztratíte buď únavou pud sebezáchovy a zákonitě padnete v boji, nebo začnete používat i morálně nepřijatelné prostředky k tomu, abyste se z válečného pole dostali. LMF je zkratka “Low Moral Fibre”, a vznikla v britské Royal Air Force. I váleční hrdinové náhle začínají simulovat, dezertovat, skrývat se, předstírat nemoci i šílenství, zkrátka cokoli, aby už do těch cizích jatek nemuseli, aby přežili.

Kabinetní ukázkou skupinového projevu syndromu LMF jsou důsledky nedávných simulovaných náletů ruského SU-25 na torpédoborec US Navy “Abraham Cook” v Černém moři. Když osádka americké lodi pochopila, že nesedí v odstrašujícím zázraku vojenské technologie, ale v bezmocné miliardové plechovce-rakvi, ještě na moři podali někteří přemýšliví zaměstnanci US Navy hromadně výpověď nebo žádost o přeložení na souš s tím, že do US Navy nastoupili, aby si vydělali na živobytí, ale ne umřít. No válčete jen s tímto lidským materiálem. A to je jeden příklad – skrývaný aspekt dnešní geopolitiky – artikl dnešní informační války.

Vyhrožování preemptivním úderem Západu se doslova každým dnem odsouvá do říše bájí a pohádek, a imperiální bambitka u hlavy nepřátel i spojenců přestává fungovat. Svět se mění rychleji než mainstream vypovídá. Rychle se mění parametry pro analýzu a syntézu informací, pro predikce dalšího vývoje. Co se včera zdálo být všemocným, dnes praská ve švech, i když se o tom nepíše nebo telka tvrdí opak. Co bylo obecně přijatými pravidly, konstantami při posuzování včera, chaotičnost a nepochopitelnost prohlášení i akcí Impéria, časté změny směrování (kličkování mezi neřešitelnými problémy bez známého receptu na kůru), mění dlouhodobou prognostiku, trendování nemožným.

Zapeklitá situace, prognózujte, odpovídejte na otázky “kdy to bude”, když banksterská pravidla hry dneška, mohou být zítra už zase jiná. Taková, co si ani nevymyslíme. Prognózujte v okamžiku, kdy desítky událostí na finančních trzích hulákají do světa, že kartel centrálních bank ztratil kontrolu, je bez munice, bez návodu, co dál, nic už nefunguje, začínají runy na banky, investoři, i institucionální, utíkají do krytů s voláním “Save Your Souls” (spaste svoje duše) a “Run for Exit” (vypadněte odtud, míněno z finančních trhů a papírových instrumentů). Téhle spekulantské chásce teď dočasně patří svět. A bortí se jim pod nohama.

Někteří znalci svobodozednářských symbolů soudí dle obálky Economistu, že “The Event”, (velká událost) se bude konat 11. března 2015. Jiní soudí na 11. května 2015. Co se mne týká, může to stejně tak být za hodinu, nebo zítra, nebo jindy, ale rok 2015 vstoupí do historie zcela určitě.

A je zcela nepodstatné, zda bude použit plán A  nebo plán B, a v jaké pořadí. Tedy, jestli nějaký velký průser typu Dvojiček na daleko větším levelu, odpovídacímu účelu spuštění systémové změny světa, způsobí nejdříve velkou válku a pak krach světového finančního systému, nebo naopak. Ale plán C prostě není, oni věřitelé a páni peněz ty dluhy neodepíší, protože dluhové otroctví je jádrem moci současných globalistů. A ani výmarská hyperinflační cesta tím plánem C už nemůže být. Přestalo to být matematicky možné. Překročili jsme už Rubikon.

Co se s tím dá dělat?

Přichází čas, kdy se budeme sami sebe ptát, co dál, co s tím, s kým a jak sami, ve světě bez přátel a spojenců, zvládneme těžkou budoucnost. Západ nedávno slavil, ze všech možných míst na světě v Ypres, ZAČÁTEK 1. Světové války. Východ letos slaví po sedmdesáté KONEC 2. světové války. Jak příznačné, symbolické, kulturně vypovídající.

Ti, kdo touží po světě míru a toleranci, bez parazitů a válečných štváčů, by se měli zamyslet nad tím, zda není čas udělat čelem vzad. Zda chceme dát žrát hlínu, radostně pracovat za český bakšiš pro cizí pány, přitom platit světové i vyšší ceny za svoje živobytí, aby se vlastníci našeho bohem milovaného protektorátu měli ještě lépe na náš úkor. Pro scestný pocit, že patříme k těm, co vládnou dnes světu. My, tedy dominantně Slované. Ti Slované, se kterými si západní elity vytírají řiť po staletí.  Proč by měly dělat nyní něco jinak. Dokonce nám tvrdí, že nás dusí a odírají, protože se nám to tak líbí, protože to sami chceme. (díky Coca Colo, díky zahraniční řetězce, díky zahraniční vlastníci, vycucávající tuto zemi a přelévající její bohatství domů- my tu facku potřebujeme, abychom se probrali ze zfetovaných snů o své roli v téhle velké hře na největšího evropského blbce). Nečekejme, že za svoje nesebevědomé slouhovství vůči aktuální Alfě, plivání na politicky korektní stranu, lezení do řiti, které jsme jako národ ukradeni, budeme nějak odměněni. Nebudeme. Na Západě, an i na Východě.

I déšť lží jednoho dne skončí, kulisy padnou – a lidí, kteří budou schopni se orientovat v novém světě, pracovat s novou realitou, používat vlastní mozek, chovat se moudře a racionálně, bude zase třeba. Zajatci padlých kulis, virtuálního světa asociálního a amorálního konce Impérií se nositeli nových pochodní nemohou stát. Když bloudím nebo nevím, kam chci jít a kudy, také do cíle nedojdu.

Držme si klobouky. Na konci tunelu je světlo. Je to sice zatím onen euro-atlantický vlak mariánských hvězd, ale až přejede, přeživší získají šanci žít jinak, lépe. Ne ve světě, kde je člověk člověku vlkem. V meritorním světě vzájemné tolerance, spolupráce a míru. Bez pistole u hlavy. Přestal to být jen sen. Sami si píšeme svůj osud. Sami si budeme muset svoji lepší budoucnost vybojovat, nikdo nám ji na podnosu nepřinese. Ale tato lokálka, v kterém právě vlastním přičiněním, vlastní naivitou sedíme už čvrt století, dál nejede, protože nemá kam a nemá páru …… nakonec každému nezbyde nic jiného, než zdvihnout zadek, vystoupit a najít si ten funkční, nám blízký vlak, co jede dál a lépe. Ve kterém nebudeme jen dočasně tolerováni.

Přečtěte si také http://dolezite.sk/UCME-DETI-JAK-MYSLET-MISTO-TOHO-CO-SI-MAJI-MYSLET-qK7JeF.html

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
21 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
jogín
jogín
19. 2. 2015 12:26

Bodová připomínka: „O čem nikdo neví, to nikoho netrápí, a těch pár šťouralů, co si všimli, že základní výzkum na Západě chcípnul cca před půl stoletím a od té doby jen zdokonalujeme vymyšlené předtím, no, z těch přece naděláme mediálně blázny, amatéry, pitomce, co ničemu nerozumí.“ Tahle theze platí pro ekonomiku a vědy humanitní, pokud to vůbec vědy jsou. Ve vědách přírodních vznikly za padesát let celé nové obory a rozdíly třeba ve znalostech o imunitě jsou nebetyčné. Jen publikum si toho neráčilo všimnout, protože jen získat hrubý obraz dá moc práce. Navrch je zásadní rozdíl mezi výzkumem základním a… Číst vice »

Sugar Ray
Sugar Ray
19. 2. 2015 14:25

Jako vždy zajímavý čtení , tentokrát bych řek takový obecnější ale pěkně si to popsal , díky za článek .

peter.
19. 2. 2015 17:35

Tí Američania majú v tom zemepise riadny futbal
http://jetoinak.livejournal.com/35714.html

zajoch
19. 2. 2015 17:56

Moc mi ten článek přišel vhod. Našla jsem v něm některé vlastní zkušenosti s lidmi kolem sebe. Velké většině něco sdělovat a zdůvodňovat je zbytečná námaha a ještě se tak pasuji na podivína. Obvyklá reakce je – mne to nezajímá, stejně nic nezmůžu; mám svých starostí dost; nahoře je pakáž, ale stejně si bude dělat co chce; to jsou konspirační teorie; máš pravdu, ale co s tím? všichni jsou stejní; XY (herec nebo zpěvák) říkal; v TV ukazovali; nechci nic o politice slyšet, chci mít klid. Na jednu stranu se lidem ani nedivím, sledovat alternativní zdroje a případně v cizích… Číst vice »

peter.
19. 2. 2015 18:31

p.Zajoch Za posledných 25 rokov si ľudia užili toľko bezprávia,krvavých konfliktov,nespravodlivost a bezbrehej arogancie zo strany USA a NATO,že keď videli že aj nimi zvolené vlády sa pridali na stranu agresora ako nejaké cvičené opice,tak jednoducho otupeli,zapracovali u nich sebazáchovné mechanizmy a v záujme uchovania si psychického zdravia sa radšej tvária,že nič nevidia,nič nepočujú,radšej si sadnú k telke,pozerajú slaboduchý sitcom a hovoria si :Je to všetko na hovno,ale ešte žijeme ako-tak, nech sa teda stará vláda,však sme ju volili aj pre to,aby sme mali na koho nadávať.A tak,zo dňa na deň.Nedivme sa im že sú takí akí sú.Väčšina sa totiž… Číst vice »

Sio
Sio
19. 2. 2015 18:34

Velmi dobrý článek. Chápu, že s těmi časovými odhady je potřeba opatrně.

Dolmen
Dolmen
19. 2. 2015 20:53

zajoch napsal
Našla jsem v něm některé vlastní zkušenosti s lidmi kolem sebe. Velké většině něco sdělovat a zdůvodňovat je zbytečná námaha a ještě se tak pasuji na podivína. Obvyklá reakce je – mne to nezajímá, stejně nic nezmůžu; mám svých starostí dost; nahoře je pakáž, ale stejně si bude dělat co chce; to jsou konspirační teorie; máš pravdu, ale co s tím? všichni jsou stejní

Paní Zajoch, doporučuji si znovu vyposlechnout přednášku http://outsidermedia.cz/s-v-saveljev-rizeni-lidskeho-mozku/. Tam lze najít odpověď, proč se cítíte být podivínem mezi běžným lidským standardem. O žádné veselé sdělení se ale nejedná, spíše naopak.

merlin
merlin
19. 2. 2015 21:13

skvělé. myslím čůánek věžáka. ne blábol toho saveljeva.

PPK
PPK
20. 2. 2015 4:11

Široký záběr, velmi dobré členění, hutné a čtivé zpracování. Bohužel, na poznámky zde je málo místa. Takže jen něco a stručně: Bourat mýtus nepostradatelnosti falešných certifikačních autorit a jimi na oplátku zase titulovaných „autorit“ certifikovaných, to je pro lidstvo jistě zdravá věc. Otázkou je, kolik procent jedinců z lidstva si uvědomuje přínos toho bourání pro svou svobodu a duševní zdraví – a autor to i správně řekl. Smutným faktem je, že právě v tom je šance globálních „certifikátorů“ k ovládání světa. A naopak: Souhlasím s tím, že oko pyramidy všechno neuhlídá – a tam je naopak příležitost pro zachování určité… Číst vice »

kchodl
kchodl
20. 2. 2015 7:25

Skvělé ! Ovšem s tím házením objevů do trezorů je to mnohem složitější. Nikdo to ve skutečnosti „trezorovat“ nemusí (tím neříkám, že některé jednotlivé věci nejsou omezovány), děje se to jako důsledek organizace naší společnosti – je to lidská přirozenost. Bylo to vždy. Takový Pasteur byl „certifikovaný“ vědec a stejně svoje léky proti vzteklině musel prosazovat vyloženě partyzánským způsobem proti odporu a výsměchu většiny. Einsteina nevzali na žádném vědeckém pracovišti, byl ignorován, místo ve švýcarském patentovém úřadě mu musel sehnat kamarád. Nikola Tesla kopal několik let v New Yorku kanály. Atd. Dá se říci, že cokoliv nového a zlomového se… Číst vice »

Sio
Sio
20. 2. 2015 8:30

: Já bych to úmyslné tajení objevů nevylučoval, zvláště pak aplikovaných. S mraveništěm se to nevylučuje, pokud za mravence vezmu nějakou korporaci.
Také to, co říkáte, nevysvětluje plně, proč je jich posledních 50 let málo. Ale jedno vysvětlení bych měl. Ve velkých korporacích moc objevů nevzniká, jsou přebyrokratizované a skutečně tam musíte objevovat „navzdory“, i když jsou tam za objevy rádi. Chovají se k vynálezcům jako Bavernet k dětem. Kradou je a zahrnují přehnanou zvrácenou péčí, čímž je často zabijí.

zajoch
20. 2. 2015 8:41

Jak a hlavně v jakém smyslu pojmout zprávu z http://perevodika.ru/articles/26606.html ? Jako neuvěřitelnou skutečnost, anebo jako šokující desinformaci?

Nebezpečí termojaderného výbuchu ve štábu CIA v Langley. V jedné z jeho laboratoří byla připravena termojaderná nálož o síle několika megatun. Měla být dopravena do Iráku a použita pravděpodobně proti ISIL. Provedení měli zajistit dva agenti CIA arabského původu, kteří však se v jedné z laboratoří zabarikádovali a vyhrožují odpálením.
Jestli je v této věci něco nového jsem už nenašla. Přeložená zpráva je z 18.2.

kchodl
kchodl
20. 2. 2015 9:41

to Sio: Přesně tak. Ten příměr s Barnevernetem je zábavný a pravdivý. Jako v NASA v době katastrofy Challangeru: každý „rakeťák“ měl nad sebou a kolem sebe 10-14 darmošlapů, kteří se o něj „starali“. Dneska je to ještě horší. Společnost je naprosto konformní nevídanou měrou, je to čím dál horší, přes proklamovanou toleranci jsou všechny jen trochu odchylné názory a chování zcela ostrakizovány. Společnost a podnikání zatuhlo, vědecký výzkum – základní i aplikovaný – je konformně svázán granty a hodnocením, které preferuje mainstream a trestá jakékoliv anomálie. Pokud se má něco nového udělat, musí se pravý účel maskovat (jako například… Číst vice »

kchodl
kchodl
20. 2. 2015 11:05

to zajoch: Článek je to zajímavý, ale … kompaktní termojaderná nálož s mocností několika megatun, to je protimluv. Fyzika funguje všude stejně – do megatuny se dá počítat s váhou asi 1kg/1kt TNT účinku, nad megatunu je to o něco lepší, maximálně 2x. Takže např. 500 kt nálož bude vážit okolo 500 kg; 5 Mt bude vážit určitě nad 2.5 tuny. No a když něco váží 500 kg, je to docela velké – i když hodně váhy je v uranu, plutoniu a takových těžkých kovech. Jestli je to několik megatun, dá se čekat třeba válec o průměru půl metru, dlouhý… Číst vice »

duerf
duerf
20. 2. 2015 12:10

To je ale slepenec nesmyslů.

zajoch
20. 2. 2015 13:17

Ke kchodlovi: Ano, dívala jsem se na to s kroucením hlavou. Vámi uváděné technické věci nejsou můj obor, ale celé mi to připadlo přitažené za vlasy. I když po tom, co se leckde dozvídám jako skutečnost a moje mysl to nebere, už nezavrhuji předem nic. Ke zjištění kdo je původcem tohoto výrobku je v článku uvedeno, že byla důkladně promyšlena opatření pro desinformační krytí k odvrácení odpovědnosti od USA.
Informaci jsem dala hlavně jako ilustraci ke kapitolám článku První globální informační válka a Zpravodajští fušeři.

Sio
Sio
20. 2. 2015 13:33

: Jen připomínám, bacha na novináře. Ty potvůrky jsou všude. A kromě toho, že většinou blbé, jsou i prolhané.

Bety
Bety
20. 2. 2015 21:24

Článek je výborný, něco by se dalo přímo tesat do kamene.

Peter, děkuji za příspěvek s mapami CNN, jak se říká: kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči.

Kchodl – s vědomostmi o bombách jsem na tom stejně jako paní Zajoch, ale dobře víte, že pokud někde něco bouchne, viník bez ohledu na jakékoliv důkazy bude označen okamžitě a bez váhání a podle zkušeností s boeingem, nebo otravným plynem v Syrii si vážně myslíte, že svět. veřejnost bude zajímat skutečný pachatel?

peter.
21. 2. 2015 12:33

Bety napsal
kdyby to nebylo k smíchu,

Veru,veru,skôr k plaču.
http://czech.ruvr.ru/news/2015_02_21/Kosovo-hodla-pozadat-Srbsko-o-reparace-u-soudu-9297/