Prakticky celý svůj život jsem bydlel v domech se velkou zahradou, mimo králíkoidní systém tzv. bytů, lépe řečeno chovných kójí pro druh homo sapiens.
Zvířata jsme měli vždycky, psy, kočky, slepice, králíky, zebřičky nebo dokonce křečky. Viděl jsem je jako roztomilá mláďata, viděl jsem je stárnout a umírat, některým pomohl ze soucitu, když přišel jejich čas, některé vybil bez milosti (myši, potkani), jiné jsem zase vlastnoručně zabil, abych je snědl k nedělnímu obědu. Prostě normální vesničan.
Myslím si, že můj vztah ke zvířatům je podobný, jako měli lidé už od starověku. Normální člověk může mít zvířata rád, ale přísně rozlišuje mezi nimi a lidmi. Zvířata nemají nic jako lidská práva, jsou na světě proto, abychom jako predátoři neumřeli hlady, maximálně aby nás pobavila a zpříjemnila život. Týrání zvířat není odpudivé kvůli zvířatům samotným, první predátor s nimi bude zacházet pravděpodobně ještě hůř (příroda tak funguje), ale kvůli pachateli samotnému. Signalizuje totiž nějaký psychický defekt. Takoví jedinci by neměli být zavíráni podle dnešních sluníčkových zákonů, ale spíše léčeni. A navíc, kdo z běžných občanů opravdu viděl průmyslový chov hospodářských zvířat a jejich porážku, ten ví, co je pokrytectví.
V dnešní pomatené době spousta lidí přiřazuje zvířatům lidské vlastnosti, promítá do nich lidské emoce a staví je naroveň lidem. Celkem se to dá pochopit u osamělých lidí, jejichž počty po „moderním“ útoku na rodinu explodují. Horší to už je mladých lidí, dokonce párů, kterým jejich zvířátka nahrazují děti.
Nedávno jsem musel několikrát své nemocné příbuzné, bydlící v panelovém sídlišti, venčit jejího psího miláčka. Dvanáctipatrové paneláky stojí na okraji lesa, čerstvě napadaný sníh, tedy zdánlivě příjemná vycházka. Jaké ale bylo mé zhnusení, když jsem zjistil, že nejbližší okolí je pokryto psími exkrementy v rozestupech cca 2-3 metry a ještě nedávno panenský sníh zkrášlen všudypřítomnými žlutými fleky. Mezí tím vším pár děcek sáňkovalo a blblo na sněhu.
Bezohlednost „milovníků“ zvířat je odpuzující. Ze svých pidibytečků dělají chlévy, ale ze svého okolí dělají hnojiště a ještě se zdá, že to mnozí považují za normální. Vždyť přece ta zvířátka jsou tak milá! Je to epidemie, živená pomalou erozi normálních lidských vztahů. Chorobná představa zvrhlého individualismu a destruktivního egoismu, že člověk může žít sám uprostřed lidí jen se svým psem, že místo dětí lze chovat jiné zvíře. Možná je to i tím, že zrušili Robinsona Crusoe, jako povinnou četbu.
Převzato z Nautila
Naprostý nesouhlas s textem. Více pozítří, nyní mám před jednáním velmi důležitým pro člověka i hory, příliš významným na to, abych ztrácel čas s pitomostmi. Osobovat si právo, že díky tomu že jsem bydlel na vesnici v rodinném domě, že jsem a vím něco více než obyvatelé paneláků… no comment… Nejsem příznivcem masového chovu zvířat v nevhodném prostředí. To se týká masového chovu psů v panelácích. Také souhlasím s tím, že mnozí lidé si zvířetem kompenzují zeslabení či ztrátu kontaktu lidí ve společnosti navzájem. Ale antropoxenofob ani technoxenofob, kterému „byla Země a všichni tvorové na ni žijící“ dáni do užívání… Číst vice »
Martin (už bez taky m) napsal Osobovat si právo, že díky tomu že jsem bydlel na vesnici v rodinném domě, že jsem a vím něco více než obyvatelé paneláků… no comment… :) Osobuji si a opravdu většina „vesničanů“ ví o přírodě a zvířatech víc, než panelákoví faraoni, bohužel. Díky manželčině profesi jsem mnohokrát viděl jejich přestěhování do domku. Často je to bizarní jako komix:) Pokud vám to nevadí, nechejte si hrát své děti mezi psími hovny a močí, ale nevnucujte to ostatním. A taky se vykašlete na antibakteriální čistící prostředky, kterými leštíte svůj byt, v tomto kontextu jsou vyhozené peníze.… Číst vice »
Proč mi podsouváte, že podporuji co jsem odmítl (psí výkaly na sídlišti)? Aby jste vytvořil dojem jaký že jsem?! Můj komentář byl reakcí na vámi napsané, resp. na účelové zjednodušení a paušalizaci. To jste tak zabedněný, nebo provokatér? Ostatně vše je komplikovanější, a mnohé záleží na ukázněnosti majitelů, čištění a správě sídlišť, atd. Jsou i ta, kde žije řada zvířat a přitom díky kázni a ohleduplnosti obyvatel, funkční samosprávě (vyhláška, omezení, kontrola, postih) není tam situace jako je ta kterou popisujete vy. A vinit zvíře že je jaké je? Neprosazuji chov tygrů mezi paneláky, ano i psů je moc a… Číst vice »
Ani jedno, ale určitě budu zabedněný provokatér:)
Mimochodem, jak donutíte psa, aby se nevyčůral okamžitě po vykročení z baráku? A jestli si myslíte, že sběr exkrementů při koncentraci 1 hovno na m2/den je nějak obzvláště hygienické řešení, pak jste na omylu. Akorát tu kontaminaci nevidíte, to je všechno. Opravdu nejlepší na to sníh.
A mimochodem, nepsal jsem nic o střetu domkařů s panelákovníky. To je naprosto vedlejší a ty světy se většinou míjí.
Naprostý souhlas s článkem od cnemo a zároveň musím přiznat, že jsem naprosto nepochopil mnohomluvně blábolivý ohlas od Martina (už bez taky m), pouze mi jaksi došlo, že tahle hovnovitá doba se mu patrně líbí. Žiji na vesnici a musím říct, že tady nenajdete volně pobíhajícího hafana a ani nenajdete příležitost vstoupit do psího hovna…., zato ve městech, speciálně na sídlištích – hnus. Neustále musí mít člověk oči na stopkách, aby nešlápl do něčeho viskózně lepkavého, nelibě páchnoucího. Svět se už prostě v prdel obrátil…a ta neúměrná záliba v trápení zvířat – hlavně psů, viděl jsem již i dva obrovské… Číst vice »
Také jsem z malé vesnice a nijak mi to nebrání mít k zvířatům jiný postoj, než je postoj dravce k potravě. Zvířata nemají lidská práva proto, že jim je lidé nepřiznávají. Stejně jako je třeba nepřiznávali černochům a vlastně si je dodnes podle aktuální potřeby selektivně nepřiznávají ani mezi sebou samými. Ale to vypovídá více o vyspělosti člověka, než o smyslu existence zvířat, potažmo smyslu existence jakýchkoli živých bytostí. Já smysl existence života neznám, ale doufám že je hodnotnější než ryze konzumeristický: najít – zabít – sežrat, vytěžit, spotřebovat, hledat a podmanit si další, ve všem vidět jen prostředky k… Číst vice »
Osobně si myslím, že právě ten pocit predátorského nadřazení nad přírodou a ostatními živočišnými druhy s chybějící pokorou k životu jako prostředku k získávání moudrosti a poznání a také schopnosti empatie, neboli vcítění, dělá z lidských jedinců primitivní egoistické bytosti na úrovni zvířat. Rozdíl je poté v tom, že zvířata na rozdíl od těchto jedinců, mají alespoň tu schopnost cítění a empatie, minimálně v rámci svého druhu. Staré přírodní lidské kultury měli v úctě přírodu i s jejími živočišnými druhy. Lovec, lovil pro potřebu, nikoliv pro trofeje. Příroda nepotřebovala regulovat počty druhů, neboť si to dokázala sama zařídit. Moudří lidé… Číst vice »
Napřed se vrátím k článku. Ano, z mazlíčků se stávají nahrážky za děti a přátele, vždy tu byli lidi jaksi více introvertní, kteří si občas od lidí potřebují odpočinou, mě nevyjímaje. A je nejspíše pravou, že při současném stylu života útočícím i na rodinu ve jménu individualismu jich přibývá. Nicméně, co s tím naděláme, obecně je nájemné bydlení v paneláku levnější a navíce pracovní příležitosti jsou ve městě blíž, tak to, alespoň zatím, je. Spousta lidí na bydlení v domku nemá a to ani na vesnici, tam to vyžaduje ještě určité znalosti a dovednosti, které je potřeba si osvojit. Ne… Číst vice »
Sio, „že jsem a vím něco více“ — no tak když to za každou cenu budu hledat, zajisté najdu: „…králíkoidní systém tzv. bytů, lépe řečeno chovných kójí pro druh homo sapiens“ → kdo je v králíkoidní kóji chován, je nutně v něčem handicapovaný (btw bydlel jsem v obojím, ně ma problema) „NORMÁLNÍ člověk může mít zvířata rád, ale přísně rozlišuje mezi nimi a lidmi“ → a já rozlišuji, tedy ten normální, vesničan, to jsem já, autor, a vy si rozmyslete kam patříte (opět osobně nemám problém a hlásím se k abnormálům, ovšem dialektickým) a tak bychom mohli pokračovat. Cnemo myslím… Číst vice »
Nedokázal bych zabít, ba ani trápit nějaké zvíře. Někdy bych ale s chutí zabil člověka, který např. přijde se svými několika miláčky velikosti vzrostlého telete ke koupališti, kde je spousta malých dětí, svoje zvířata pustí do vody mezi koupající se děti, potom je nechá vysrat na pláži a když ho napomenete, tak je velmi agresivní až sprostý a jenom to, že jsem, navzdory svému věku, dosti urostlý a dobře osvalený, mu brání dopustit se na mě brachiálního násilí. Tuhle zkušenost s bezohlednými a agresívními pejskaři jsem učinil vícekrát. Bylo by velmi zajímavé trošku zapátrat po příčinách téhle psí exploze –… Číst vice »
Po r. 1989 se situace opakuje – „celebrity“ na obrazovkách a exploze „milovníků“ zvířat, doprovázena gejzíry psích exkrementů v ulicích. Společný jmenovatel tohoto jevu tehdy i dnes je nasnadě – společnost v krizi.
Dolmenovi tiše závidím vesnici bez pobíhajících hafanů a hoven, to my, byť na chalupě nyní trvale neobývané, míváme hovno umístěno přímo před brankou. Čuba, která to dělá, jest sirotkem a památkou po zemřelém sousedovi ob jedno stavení – svérázném myslivci, kterého jediného se bála, takže z povahy věci se nic nenadělá ani s pravidelnou dodávkou hovna, ani s tím, že nám zakousla už pár koček z polodivoké kolonie, kterou tam výměnou za efektivní eliminaci hlodavců živíme, tedy, dokud se ta mrcha prašivá konečně neuráčí chcípnout. Prostě to tak je, jako tráva je zelená a ze sopek se kouří. Jednotlivé hovno… Číst vice »
@Velekněz Ratata: Možná by jste jí neměl z pomstychtivosti dával do pamlsků tolik projímadla. :-)
@Velekněz Ratata: Jinak máte pravdu, ty králíkárny atd jsem nějak přehlédl, to nebylo od cnema hezké. :-D
Abych se však vrátil k té filosofické provokaci. Nakonec musím spíš souhlasit skoro se vším, co cnemo napsal, ale ne úplně doslova. Totiž : Je to nečekaná příležitost demonstrovat dialektické uvažování. Egon Bondy nám umřel (hovno a dialektika v jednočinném souběhu by mu jistě udělaly radost) a Josef Heller sem asi nezabrousí, tak se musíme tužit my prostí smrtelníci. Diskutujme, a ať se kouří z klávesnic!! Vezmu to teď jenom za ten jeden konec. Zvířata nemají „práva“ (proč nemají a co to je, by bylo na debatu zvlášť). Zvířata musíme zabíjet a jíst. Některá zvířata jsou na to určená. Je… Číst vice »
My si to vyříkáme z očí do očí a čuba mi jde (neochotně) z cesty. Je prostě taková a nemůže za to.
Po 24 let jsem žil ve velkoměstě, byť na jeho okraji a v lesích, u potoka… Ano, poměry se mnohde změnily ve smyslu“ „jaký pán, takový krám…“, netýká se to jen vozidel. Na venkově „na konci světa“ žiji 21 let, na poslední lokalitě 15. Léta chovám kočky. Jednoho ošetřovaného kocoura Tygříka mi zabila 80 kilo vážící doga „Cvrček“ 3 m od zdi domu. Neudělal jsem si totiž plot z betonu, ani jsem jako „jedni odvedle“ neprobíjel desky hřebíky a nedával je na obvod balkónu hroty nahoru… Vsadil jsem na živý plot, pěkně kvetoucí a volně rostlý- jeho troska kterou dosud… Číst vice »
… a vůbec. (Opačný pohled na zabíjení, přitom nezabíhající do úchyláren, viz u Hemigwaye.) Napětí mezi oběma póly jest tedy dialekticky překonáno (a to praktickou činností subjektu, totiž humánním bacením, stažením, vykucháním, naporcováním, ochucením, upečením a zbaštěním králíka, a tak je to taky samozřejmě normální a v pořádku), ALE není zničeno, vypáleno, posoleno, počuráno (díky, Ó Miloši, a nečti to ejl). Jest reprodukováno na vyšší úrovni a projevuje se například i v další činnosti subjektu (zejména za předpokladu, že některou z předchozích dílčích činností totálně nedokurvil). Je to možná i proto, že to co nás v lepším případě vede k… Číst vice »
–a vybouchne, takže ryby, řečeno prudce aktuálním přirovnáním, svorně absolvují procházku přes Kremelský most a plavou tam bříškama nahoru. Básník Holan to samozřejmě líčí a evokuje úměrně svému géniu, ale já si to už přesně nepamatuju, jsem líný to gúglit a exempli gratia to takhle vyhovuje.
Co ale pak řekne Váňa, zjevně dialektik od Pána Boha:
„Nu což, i politujeme — i sníme!!“
(Pro pochybovače dodám, že smyslově praktická činnost subjektu překonávající dialetický rozpor na vyšší úrovni jest zde samozřejmě pouze zdánlivě redukována na finálně nezamýšlenou explozi handgranátu.)
Já mám psy i kočky ráda, ale souhlasím s tím, že na sídliště se příliš nehodí. Je to k většině ras psů i kruté, zvlášť k těm větším plemenům. Jinak ta exploze psů má možná co dělat i s tím, že nahrazuje normální lidské vztahy, jejichž kvalita se v posledních dvaceti letech dost zhoršila. Lidé mají z toho bezvadného svobodného a demokratického života nervy dost na pochodu, takže přítomnost zvířete, které vás má nekomplikovaně rádo a snaží se vás potěšit je uklidňuje a divíte se jim?
To mi připomenulo jednu větu z knihy, kterou jsem nedávno přečetla – jmenuje se Rok v Paříži .A ten citát zní : Liberté, egalité, merde! Docela se sem hodí, no ne?
Cítím, že je na mě, abych to dialechticky dorazil 99% z nás lidí jsme také jen takoví mazlíčci zasírajícími svými exkrementy kdeco. 1%-ntní bohové už přemýšlejí, co s tím, prý se většina z nás nerentuje.
U nás sa traduje : Liberté,egalité,holé rité!
Bety napsal To mi připomenulo jednu větu z knihy, kterou jsem nedávno přečetla – jmenuje se Rok v Paříži.A ten citát zní : Liberté, egalité, merde! Docela se sem hodí, no ne? No to teda !! Ale když už jsem sem vrátil, je jasné, že si nedám pokoj: Indián, který oslovuje hlavu uloveného jelena, na kterou namotal barevné šňůrky (myslím, že Quonab z Rolfa Zálesáka, ale nejsem si jistý) „Bratříčku, odpusť nám! Je nám líto, že jsme tě zabili, ale pohleď, jak jsme tě uctili!“, tak ten je s přírodou a se zviřátky v rovnováze odpovídající jeho prvobytně pospolnému stupni… Číst vice »
Ani jeden z vás ve své „lidské“ pýše a pocitu nadřazenosti zvířata neznáte a nic o nich nevíte. Všechna zvířata nejsou jen automaty řídící se pudy a instinkty. Většina savců má svou osobnost. Nedokáží přemýšlet o filosofických otázkách, ale přemýšlejí. Mají své touhy, dokáží milovat, nenávidět, lhát, hledat cesty a metody k dosažení cíle. Jsou duševně mnohem výše, než si většina z vás dokáže představit. Kdo chová domácího „mazlíčka“ jenom jako svou ozdobu, jako svého „podřízeného“ či jen jako součást svého „image“, nikdy je nepochopí. Zvířata neovládají lidský jazyk, hovoří ale mnoha jinými způsoby a jen ten, kdo se tu… Číst vice »
Honza999 napsal Ani jeden z vás ve své „lidské“ pýše a pocitu nadřazenosti zvířata neznáte a nic o nich nevíte. Všechna zvířata nejsou jen automaty řídící se pudy a instinkty. Většina savců má svou osobnost. Nedokáží přemýšlet o filosofických otázkách, ale přemýšlejí. Mají své touhy, dokáží milovat, nenávidět, lhát, hledat cesty a metody k dosažení cíle. Jsou duševně mnohem výše, než si většina z vás dokáže představit. Kdo chová domácího „mazlíčka“ jenom jako svou ozdobu, jako svého „podřízeného“ či jen jako součást svého „image“, nikdy je nepochopí. Zvířata neovládají lidský jazyk, hovoří ale mnoha jinými způsoby a jen ten, kdo… Číst vice »
Na několika místech lze dohledat, že počet chovaných psů a počet (v útrobách) chovaných litrů alkoholu na osobu je světově ojedinělý právě v Česku. Je to projev vnitřní krize, pokřivení vztahu ke společnosti, nedůvěra v bližního, rezignace na budoucnost. Kdysi občané (ne všichni) dávali zlato na Fond republiky. Ještě předtím postavili (s přispěním vídeňského dvora) Národní divadlo. O demostraci
v Praze na podporu presidenta republiky jsem se dozvěděl až po jejím konání.
Velekněz Ratata Četl jste nepozorně. Napsal jsem, že lidé chovají mazlíčky z různých důvodů – (někdo) jako svou ozdobu (třebas tu kočku nebo drahého papouška), (někdo) jako podřízeného (tady toho psa) či (někdo) jako součást svého image (i tady třebas tu kočku či drahého papoucha…). Je nutno brát mazlíčky opravdu jako rodinné příslušníky, vymezit jim jejich povinnosti (oni moc dobře vědí co se po nich žádá a když víte jak na to, vždy vyhoví) a respektovat jejich přání – pokud znáte „jejich řeč“, oni si o ta přání či „práva“ (zajímavé na tom je právě to, že různá zvířata stejného… Číst vice »
S článkem souhlas – tedy jen pár postřehů. Zvířata mám rád, ale „králík patří do králíkárny, nebo do trouby – pes k boudě (na dvůr)“. Kdo má psa doma, tak v rámci vzájemného soužití se zvířetem, musí vlevovat a postupně bydlí v psí boudě. Psa prostě některé věci nenaučí, a to nemluvím o všudypřítomných chlupech, psím pachu, mastných flecích … Někteří jedinci prý chovají doma jako miláčka i prase … no, svůj k svému… Od jisté doby už nejen nevtipkuji, ale ani se nijak nevyjadřuji k psím členům rodiny. Lidé totiž spíše snesou kritiku svých dětí, než kritiku svého psa.… Číst vice »
Milovník domácich zvierat :
http://archiv.roumen.cz/a/Kraus_a_potkan-2_holatka_4.jpg
Gatto, leckterý pes je více člověkem než leckterý „člověk“…
To máte bohužel pravdu.
Hm, pěkná diskuse, o zvířecím duchovnu, o zvířecích „právech“. Typuju, že část milovníků zvířat k tomu přikusuje rohlík se salámem, tráví vepřo knedlo zelo co bylo k obědu a nebo si ohřívá kuřecí vývar. K tomu všemu se tyto úvahy bezvadně hodí. :)
Možná stojí trochu za zamyšlení, proč se zvířata objevují po staletí na všech možných erbech a státních znacích.
Asi ze stejného důvodu, proč vznikly bajky:)
cnemo napsal Asi ze stejného důvodu, proč vznikly bajky:) No právě. Záleží na úhlu pohledu. Původní význam bajek byl pro získání moudrosti a ponaučení. Stejné je to s těmi erby a státními znaky. A ze stejného důvodu někteří lidé chovají a mají rádi zvířata. Píšu někteří, protože jsou lidé pro které je pes a psí plemeno, mající doma prostě jenom jejich „znakem-erbem“ ve společnosti. Psí hovna na ulici jsou problémem ne psů, ale nezodpovědnosti majitelů psů. S trochou nadsázky to můžete brát jako malou „psí“ pomstu za například ropou, či jiným sajrajtem, včetně plastů, zamořeného moře… Napadá mě bajka o… Číst vice »
http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/348065-domacimi-milacikmi-sa-stavaju-aj-tigre-a-levy/