K úloze mýtů v dějinách  (7.díl)

Ideální bylo, pokud z vládnoucího rodu vzešel nějaký mučedník nebo světec, jehož kult by se dal rozvíjet, podporovat a náležitě nábožensko-politicky využívat. Časem bude – jak to u lidí bezděčně i záměrně bývá – reálný příběh té osobnosti obalen mýty a  zázračnými událostmi, bude důkladně myticky transformován a zmetabolizován do žádoucího a nejlépe použitelného tvaru. Panovník a jeho rod  budou pak ke všem svým mocenským výhodám ještě navíc přímými příbuznými uctívaného křesťanského světce. Nádhera! No, neberte to!! 

 
 

K úloze mýtů v dějinách  (5.díl)    

Na kulturní úroveň antického Říma se Evropa dostává zhruba až v době humanismu a  reformace. To ale vůbec neznamená, že vývoj i do budoucna musí být vždy jen vzestupem. Stejně tak vývoj od mýtů a pověr k racionalitě a vědeckému poznání může být klidně opět zvrácen v iracionalitu, pověry, odmítnutí věd a nástupu mystiky a nových kultů, dost možná opět s totalitními rysy a nároky.

 
 
 

K úloze mýtů v dějinách (2. díl)

Žijeme v přesvědčení, že když se s mýty, jež jsou po ruce. seznámíme, tak známe daný úsek historie lidské kultury. Ale je to omyl, je v tom zrada: Známe mýtus, mytickou interpretaci na motivy dané události, nikoli soubor bezprostředních věcných poznatků o onom historickém ději.

 

K úloze mýtů v dějinách (1. díl)

Již na úsvitu dějin se vyvíjejí zárodky věd, poté, co se oddělily od šamanských pověr, přírodních nauk a mýtů, popisujících a vysvětlujících člověku poprvé sice myticky ale souborně povahu světa a jeho roli v něm.

 

K tradici protestního sebeupalování ve střední Evropě

Z Palachova činu se stal mýtus, potlačující neprávem povědomost a památku, jež se týkají ostatních případů politicky motivovaných sebeupálení, jichž byla celá řada v Československu, ale jak jsme viděli i v Polsku, navíc i v sovětském Pobaltí, Maďarsku, Rumunsku, NDR i na sovětské Ukrajině.