K úloze mýtů v dějinách (9.díl)
Úskalí společenskovědního zkoumání nejen církevních dějin
Ideální bylo, pokud z vládnoucího rodu vzešel nějaký mučedník nebo světec, jehož kult by se dal rozvíjet, podporovat a náležitě nábožensko-politicky využívat. Časem bude – jak to u lidí bezděčně i záměrně bývá – reálný příběh té osobnosti obalen mýty a zázračnými událostmi, bude důkladně myticky transformován a zmetabolizován do žádoucího a nejlépe použitelného tvaru. Panovník a jeho rod budou pak ke všem svým mocenským výhodám ještě navíc přímými příbuznými uctívaného křesťanského světce. Nádhera! No, neberte to!!
Na kulturní úroveň antického Říma se Evropa dostává zhruba až v době humanismu a reformace. To ale vůbec neznamená, že vývoj i do budoucna musí být vždy jen vzestupem. Stejně tak vývoj od mýtů a pověr k racionalitě a vědeckému poznání může být klidně opět zvrácen v iracionalitu, pověry, odmítnutí věd a nástupu mystiky a nových kultů, dost možná opět s totalitními rysy a nároky.
Evropská společnost a její kultura se rozvíjely a emancipovaly téměř bez výjimek navzdory náboženským dogmatikám a v odporu proti nim.
Žijeme v přesvědčení, že když se s mýty, jež jsou po ruce. seznámíme, tak známe daný úsek historie lidské kultury. Ale je to omyl, je v tom zrada: Známe mýtus, mytickou interpretaci na motivy dané události, nikoli soubor bezprostředních věcných poznatků o onom historickém ději.
Již na úsvitu dějin se vyvíjejí zárodky věd, poté, co se oddělily od šamanských pověr, přírodních nauk a mýtů, popisujících a vysvětlujících člověku poprvé sice myticky ale souborně povahu světa a jeho roli v něm.
Z Palachova činu se stal mýtus, potlačující neprávem povědomost a památku, jež se týkají ostatních případů politicky motivovaných sebeupálení, jichž byla celá řada v Československu, ale jak jsme viděli i v Polsku, navíc i v sovětském Pobaltí, Maďarsku, Rumunsku, NDR i na sovětské Ukrajině.