Takový už je osud

Tymošenková obvinila Zelenského a chystá se k předčasným prezidentským volbám

Julia Vladimirovna Tymošenko*) obvinila prezidenta Zelenského ze spiknutí proti ukrajinskému lidu (v souvislosti s jeho záměrem nastartovat do konce t.r. mechanizmus rozprodeje zemědělské půdy) a vyzvala k uvěznění všech osob spojených s aférou kolem hlavní zbylou národní cennosti.

„S hlavní zbylou národní cenností“. Ještě nedávno jí byl plynovodní systém (GTS) Ukrajiny (který, mimochodem, také speciálním zákonem už v roce 2005 za souhlasného pokřikování desetimilonů občanů obávajících se o zachování národního majetku, zakázali privatizovat, prodávat a jakkoli vyloučit ze státního majetku – aspoň částečně).

Teď už GTS není aktuální, protože brzy – z důvodu absence plynu v něm – se změní v největší zásoby železného šrotu na světě. Právě tak Tymošenko, dříve obětavě bojující o GTS, začala bitvu o půdu. Zda se Julii Vladimirovně podaří nadělat na zemědělské půdě majetek aspoň o polovinu menší, než nadělala na plynu, už to bude omračující úspěch. Podle všeho soudě ale Tymošenková míří výše.

V této chvíli hlavní bitva kolem zákona o půdě probíhá mezi symbolickou „Sorosovou skupinou“, požadující společně MMF umožnit cizincům kupovat ukrajinskou půdu už od prvního dne, a skupinou ukrajinského oligarchy Kolomojského, přesvědčené, že zpočátku musí ukrajinskou půdu skoupit Igor Valerijevič a jeho společníci, a pak ji přeprodat zájemcům, samozřejmě už dráž. Jak vidíte, stěžejní otázkou není, zda se půda prodávat bude, ale podle jakých pravidel bude rozprodávána.

Část velkých agroholdingů plánuje, že se začlení do jakéhokoli schématu. Ať podle Sorose, nebo podle Kolomojského – oni jsou odhodláni obhájit si svoje a ještě přikoupit cizí. Možná se mýlí, ale to „ukáže až pitva“. Část velkých a většina středních agroholdingů na Ukrajině podnikajících si nepřeje kupovat už jim patřící půdu (na základě dlouhodobého pachtu). Kromě toho, při znalosti Sorose a Kolomojského, se houfně obávají, že je donutí zaplatit nejen vlastníkům a státu, ale i někomu z těchto banditů (nejspíš oběma) za to, co už tak dlouho používají.

Zájmy právě těchto latifundistů dříve hájily prakticky všechny ukrajinské politické strany strašící obyvatelstvo hrůzami privatizace půdy (kterou budou letecky vyvážet do Grónska a Antarktidy, aby tam tuleni a tučňáci mohli pěstovat kukuřici, řepku a slunečnici). V roce 2019 se ale vše změnilo.

Jak bylo řečeno už výše, hlavní boj různých politických sil se vede ne za anebo proti privatizaci půdy, ale o podmínky jejího prodeje.

Nepochybně, nezávisle na tom, zda zůstane půda v teoretickém státním vlastnictví, nebo bude prodána žíznivým (národním prostředníkem) Kolomojským, nebo „mezinárodním“ Sorosem – obyvatelstvo stejně prohraje. To prohraje v každém případě (dokonce, i pokud moratorium na prodej zemědělské půdy bude prodlouženo ještě o 100 let). Osudem obyvatelstva Ukrajiny je – prohrávat. Takový státní systém vytvořilo společně s národním oligarchátem a „eurointegrátory“ – grantožrouty. Tento systém může žít jen na úkor ukrajinského obyvatelstva a jen, pracuje-li proti jeho životním zájmům. Protože tyto zájmy se nijak nekryjí (ani v jednom místě) se zájmy oligarchů a grantožroutů.

Ale za uplynulých 25 let moratoria byla většina občanů Ukrajiny zastrašena ukrajinským tiskem až do stavu podmíněného reflexu. Rozprodej půdy, která jim nepatřila, nepatří a patřit nikdy nebude, se bojí víc, než „Putinovy agrese“. Na to se také Tymošenko pokouší sázet.

Mládí Julie Vladimirovny dávno uplynulo. Pokud nedokáže dosáhnout revanše v nejbližších pár letech, tak příští prezidentské volby (budou-li se na Ukrajině konat) opět prohraje. A sbohem, politiko, křivdy zůstanou nepotrestány, a slastný pocit moci už jako narkotikum víc nebude rozpalovat krev bývalé „plynové princezny“. Tymošenko patří k lidem, kteří umírají visící na moci a ona nepochybně chce vrátit nenávratně ztracené dny mladosti, kdy byla málem nejperspektivnějším ukrajinským politikem, kdy pro ni neexistovalo slovo „nelze“.

Tymošenko vidí lavinovitý pád Zelenského ratingu skoro o třetinu za dva měsíce. Ona ví, že mají před sebou těžkou zimu (Julie Vladimirovna jako nikdo jiný může říci, co znamená absence kontraktu na přepravu plynu). Bere na vědomí, že Zelenskij nedokázal dosáhnout dokonce ani té úrovně mezinárodní podpory, kterou v prvních dvou letech svého vládnutí měl Petro Porošenko. Chápe, že prezidentovo okolí a různé finančně-politické skupiny už bojují nejen o kontrolu nad Zelenským, ale o to, kdo přijde po něm. Navíc se už teď mnozí chovají, jakoby Zelenskij nebyl. Na Ukrajině se už povídá o možných předčasných prezidentských volbách, přičemž podmínky pro ně mohou vzniknout už v příštím roce.

Co potřebuje politik pro úspěšnou volební kampaň?

  1. „Zločinný režim“, proti kterému bojuje v zájmu lidu. To zajistí Zelenskij se svými „Sluhy lidu“, tak jak to Zelenskému zajistil Porošenko.
  2. Silná finanční a informační podpora. Tu musí zajistit agroholdingy nepřející si půdní reformu.
  3. Konkrétní problém, přivádějící obyvatelstvo do stavu nejvyššího vzrušení, který si „nepřeje“ řešit „zločinný režim“ a který „dokáže vyřešit“ jen „náš kandidát“. Pro Zelenského takovým problémem byl mír na Donbasu. Tymošenková počítá s tím, že pro ni se takovým problémem stane půda.

Obyvatelstvo zastrašené do krajnosti nevidí lídra, který dokáže stanout v čele boje o půdu. Julia Vladimirovna se o to místo lídra hlásí. Podle průzkumů soudě, pro jediného „zachránce Ukrajiny“ vystupujícího proti rozprodeje půdy je ochotno hlasovat nikoli jen 73 % účastníků voleb, ale 80 % všeho obyvatelstva.

Problémek je jen v tom, zda dají slečince možnost rozvinout celou její sílu a stanout v čele procesu odporu proti „spiknutí proti ukrajinskému lidu“. A nejde tu jen o Kolomojského, Sorose a s nimi spolupracující oligarchy, z nichž každý si už spočítal svůj podíl na této machinaci. A nejde ani o MMF, za kterým stojí zainteresované nadnárodní zemědělské holdingy. Hlavním problémem Tymošenko je – její reputace.

V zájmu jejího slití do jednoho proudu se strádajícím lidem bude nezbytné, aby ukrajinské agroholdingy (vystupující proti zrušení moratoria) do ní nalily od několika desítek do páru stovek milionů dolarů – jen v přípravné fázi. Až začne opravdový zápas, vyskočí cena prezidentování (vzhledem k zainteresovaným silám a zájmům) na půl miliardy jen v přímých nákladech. A spolu s přirozenými „ztrátami“ překročí i miliardu dolarů.

To jsou obrovské peníze. Vkladatelé musí být přesvědčeni, že jejich problém bude vyřešen. Ale všichni vědí, že pokud se Tymošenko prodere na hlavní post v zemi, dokáže okamžitě (a nejednou) změnit svou pozici. Staří spojenci už budou nepotřební (poskytnutá služba už není službou), a hodí se noví. Závazky mohou být anulovány kdykoli.

Peníze do Tymošenkové zainvestují jen tehdy, pokud dokáže, že je bezalternativním kandidátem za protivníky zrušení moratoria. Proto teď musí, bez silné podpory, dosáhnout růstu svého ratingu aspoň na úroveň 20-25 %. S ohledem na nevyhnutelný další propad Zelenského a ustálení Porošenkova ratingu na hranici 14-15 % (bez šancí na překročení 20 %), bude takový výsledek k jaru silnou aspirací na vítězství v předčasných volbách (neobjeví-li se další „Zielenskij“ – „mladý, chytrý, čestný, úspěšný a bohatý“). A takového budou hledat a pokoušet se ho vytvořit. Političtí technologové se vždycky pokoušejí zopakovat předchozí náhodný úspěch, jako se generálové připravují na minulou válku.

Pokud bude mít Tymošenko přece jen štěstí a vše se jí podaří, zbyde jí „maličkost“: Bude muset najmout ke stovce tisíc lidí (15-20 tisíc pro metropoli, ostatní pro velká oblastní centra a blokování železnic a silnic), kteří budou imitovat „selské povstání“ proti rozprodeji půdy. Krom toho se bude muset dohodnout s Avakovem (ministr vnitra a vlivný opoziční představitel), aby nerozháněl, ale podporoval protesty, ale také zaplatit místním policejním náčelníkům a vůdcům různých bojovníků (aby neprojevovali zbytečnou horlivost a samostatnou aktivitu). V takovém případě budou předčasné volby s favoritem Tymošenkovou možné. No ale, pro to je také nezbytné, aby Kolomojský, Soros, Pinčuk, Achmetov**) a další složili ruce a jen z povzdálí přihlíželi, jak je odstavují od lízu.

Tito mládenci se samozřejmě mezi sebou rvou o poslední košili Ukrajiny na život a na smrt, a bude možné zapracovat na napětí mezi nimi. Ale Tymošenko? A ještě s ideou prodloužení moratoria? Velmi pochybný spojenec (dokonce i jako situativní).

Takže lze popřát Julii Vladimirovně úspěch v jejím nelehkém boji, ale já osobně bych na ni nesázel.

*) Julia Tymošenko (1960) – bývalá ukrajinská ministryně paliv a energetiky, později premiérka; v roce 2011
odsouzena na 7 let za překročení a zneužití pravomoci při uzavření plynového kontraktu s Ruskem; po státním převratu v roce 2014 osvobozena jako „politický vězeň“; dodnes mluvčí parlamentní frakce „Baťkivština“, kandidovala na prezidenta proti Zielenskému.
**) Pinčuk Viktor (1960) – 4. největší ukrajinský oligarcha, zeť bývalého ukrajinského prezidenta Kučmy – 2 mld. USD
Achmetov Rinat (1966) – největší ukrajinský oligarcha – 8 mld. USD

Překlad: st.hroch 191207

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře