Vídeňský lov

Policie vytvořila kolem ženy kruh, který se pomalu uzavíral, a tak ji tlačila ke sloupu jakéhosi podloubí. Žena byla sevřená mezi těly policajtů, že ji nebylo skoro vidět, ale co bylo nejstrašnější, no skoro nelidské, byl její řev a skřek. Řvala z kruhu těl, která ji obkličovala, jako lovené zvíře, její duše se vzpírala, až ji přitiskli ke sloupu a tam zastřená policejním těly ještě chvíli divně chroptěla, až docela ztichla. Nemohu najít jiná slova. Byl to lov.

 

Hořký samet: Exkomunikace (39. díl)

„Můžete mi alespoň říct, o čem to je?“ Váhala jsem.
„Samozřejmě.“ Popotáhnul nosem kníratý křesťan. „Potvrzuješ, že Josef Bartončík nikdy nespolupracoval s StB a že si tohle lživý obvinění vymysleli novináři, aby Lidovou stranu diskvalifikovali z demokratický vlády.“
„Aha.“ Statečně jsem mu petici vrátila. „Tak to pěkně děkuju.“
„Zapomněla jsi to podepsat!“ Naježil se.
„Promiňte.“ Omluvně jsem se usmála. „Pod tohle svoje jméno nedám.“