Události ČT s otázkou: Jak dlouho ještě…?
„Nepotřebuji jezdit nikam do Sýrie, abych věděl, jak vyhlíží tamní situace“, reagoval náš ministr národní obrany Stropnický dotčeně na otázku europoslance Ransdorfa, zda předmětnou zemi někdy navštívil…
„Nepotřebuji jezdit nikam do Sýrie, abych věděl, jak vyhlíží tamní situace“, reagoval náš ministr národní obrany Stropnický dotčeně na otázku europoslance Ransdorfa, zda předmětnou zemi někdy navštívil…
Vzpomínáte na šum, který jsme slýchali od 24. března 1999 do 1. května stejného roku? To v závratné výšce nad našimi hlavami směřovaly k Bělehradu, Novému Sadu a dalším tehdy ještě jugoslávským městům letecké eskadry NATO, aby tvrdolebým tehdy ještě Jugoslávcům vysvětlily, že s jejich velkou Jugoslávií je konec.
Německo překvapivě opouští spojenectví se Spojenými státy, které se angažování Ruska v Sýrii brání.
Nejsmutnější na celé věci je, že trend ke goebbelsovké praxi ČT i jiných našich médií je stále zřejmější, vyhraněnější a nestoudnější, a současně též nevšímavější k sílícím vlnám kritiky, která se logicky i přirozeně proti takovémuto informování veřejnosti zvedá.
Řekli jsme si, že bezpečněji nám bude mezi silnými – a že jsou i loupeživí a že lžou, až se jim od huby práší, že nás už tak moc vzrušovat nemusí. Vždyť loupeživý i lživý je dnes už skoro celý svět, tak proč bychom se zrovna my měli stavět na zadní a ještě za to i trpět?
Sobectví majitelů pobřežních pozemků rok od roku roste. Nejraději by uzavřeli celou Temži. Zatlučou do dna kůly a od jednoho břehu k druhému natáhnou řetězy a na každý strom přitlučou obrovskou tabuli s výstrahou. Pohled na tyto výstrahy probouzí v mém nitru všechny zlé pudy…
„Jak demokraté, tak republikání,“ řekl dále, „hledí na tyto sumy peněz, jimiž jsou upláceni, jako na benefit pro ně samotné.“
Díky bohu za to, že mi amíci za oknem řinčí a dávají mi klid v tom smyslu, že alespoň tuhle noc se ruskému vpádu vyhneme. Ale co si, my nebozí, počneme, až odjedou?