O byznysu a zákulisí trhu

Obchod ani politika nejsou, nebyly a nikdy nebudou ani charita, ani pravdomluvná upřímnost či nezištnost.

 

Retro: Dejte lidem příběh

Dejte lidem příběh. Příběh jich samých, jejich předků i potomků, jejich protivníků i spojenců. Tohle všechno učiňte a stanete se Mistry, šamany, papeži, generály i Vůdci a Spasiteli svých národů.

 

Všechno nám říkají, jen my to neslyšíme

Elitáři vědí, že drtivé většině lidstva postačí víra v bohy a pak už jen chléb a hry a nepřijde jí na mysl, že si tím elity opatrně testují, jak na realizaci jejich příštích vražedných nápadů masa davu bude sociálně reagovat. A jak se zdá, ta strategie jim docela vychází. Vždyť přece koukat na horor z křesla obýváku je tak vzrušující…

 

Totalita čili vláda jedné strany

Padla tu už mnohokrát slova o vládě jedné strany (1948-1989). Strany, která byla po roce 89 politicky odsouzena a ideologicky zavržena a její společenský režim byl nazván slovem TOTALITA. No dobrá, ale přitom co – z pohledu řízení státu – to vlastně bylo? Byl to stejný stav politické vlády a řízení státu, jako je realizace jakéhokoliv jinde kapitalistického „většinového volebního systému“…

 

Iluze trhu jako Systému

Má-li někdo představu pojmu Systému v množině vzájemně si konkurujících prvků zvané neřízený Trh, tak je to jen nábožensky tržně věřící naivka, který neví, že trh nelze ve své podstatě nikdy pokládat za nějaký systém, který je schopen sám sebe regulovat směrem k trvalé vlastní stabilitě.

 
 

Ilumináti – a věřitelé světa?

Odpověď na článek Jaroslav Tichého Není nač čekat ze dne 23. 12. 2020 Část 1 s názvem Svět je zadlužený. A kdepak je ten žijící věřitel našeho světa? – – – Vážený pane autore, nedá se nic dělat, ale musím reagovat poněkud rozsáhlejším příspěvkem, za což se omlouvám a čtenáře prosím, nemají-li trpělivost číst, nechť …

 

Bubáci a hastrmani politiky

Když Josef Lada stvořil svou dvojici strašidel z pohádek, tak asi nečekal, že i politika jako obor ziskového podnikání jednoho dne vymyslí specifické bubáky a hastrmany ve hmotné a živé lidské podobě. Čeho se člověk totiž nejvíc bojí, aby se mu nestalo? Zřejmě se bojí, aby nebyl chudý a aby se někde nezranil, anebo neonemocněl. Kupodivu se vůbec nebojí – a to je zajímavé – aby z nějakého důvodu náhodou i nezhloupl.

 
 

Co svět čeká a možná ho nemine

Kapitalismus euroatlantického Západu vlastněný a řízený elitami bez zodpovědnosti za budoucnost se tentokrát za oponou migrace a koronaviru zřítil do dosud největší spekulačně ekonomické krize v dějinách.